Proč by zrovna Petr Honzejk měl být ten chytrý?

14. 2. 2018 / Daniel Veselý

Mnozí čeští novináři a komentátoři bůhví proč podlehli šalebné domněnce, že jim byla do vínku dána schopnost chápat svět ve všech jeho komplikovaných rozmanitostech. Komentátor z Bakalovy novinářské stáje Petr Honzejk je jedním z nich. Kovaní populisté typu Zemana, Babiše a Okamury musejí novináře jako je Honzejk přímo milovat, když jim vhánějí další nespokojence přímo do náruče. Přitom sám Honzejk alespoň v jednom případě ukázal (jeho novinářskou tvorbu tak pečlivě nesleduji), že komplikovaným otázkám týkajících se světového dění příliš nerozumí. Proč by tedy zrovna on měl být expertem na referendum o setrvání České republiky v EU?    

Doopravdy netuším, zda si pan Honzejk uvědomuje, jak velkou argumentační munici poskytl stoupencům referenda o vystoupení ČR z Evropské unie. Za prvé, tito lidé většinou ze srdce nenávidějí oligarchu Zdeňka Bakalu, jehož podnikatelské aktivity se neblaze podepsaly na Ostravsku, kde nyní populisté sbírají politické body jako na běžícím pásu. A Honzejk píše pro Hospodářské noviny, které Bakala vlastní. Samotný fakt, že přední český komentátor očividně netrpí morální kocovinou, přestože pracuje pro kontroverzního miliardáře, je téma na samostatný text.

Za druhé, Honzejk místo toho, aby čtenářům předložil věcná fakta, proč může být referendum o setrvání ČR v EU v toxické atmosféře hoaxů a fake news dost o ústa, přichází s košilatým příměrem o vypuštění tygří rodinky v Brdech. Tato metafora mi přijde ještě vulgárnější než Honzejkův „argument“ o hloupých lidech. A koneckonců, jak slovutný komentátor lidem vysvětlí, že Češi byli natolik chytří, že mohli hlasovat o vstupu do Evropské unie, ale jsou natolik hloupí, že není žádoucí, aby mohli rozhodovat o czexitu? 

Za třetí, pravicově-liberální tiskoviny, mezi něž patří zejména Hospodářské noviny a Respekt, českou veřejnost drahnou dobu utvrzovaly v názoru, že na polistopadové transformaci mohl participovat každý, kdo nebyl líný. Nedávné prezidentské volby ale odhalily odvrácenou tvář ekonomické globalizace v odloučených regionech, do kterých je to z relativně prosperující Prahy dost daleko. Avšak k tomuto hořkému poznání finančně zajištění komentátoři, pod nimiž se židle nekýve, patrně ještě nedospěli.

Když před několika lety navštívil Českou republiku Noam Chomsky, mnozí čeští novináři včetně Petra Honzejka nedokázali vstřebat jeho poznámku o relativním utrpení disidentů za minulého režimu. Chomsky přitom perzekuci českého disentu v postalinistickém období vůbec nepopřel, pouze argumentoval, že jejich kolegové působící ve sféře vlivu Spojených států trpěli daleko více. Nejde vůbec o kontroverzní tvrzení, neboť tuto informaci lze nalézt v publikaci The Cambridge History of the Cold War, již vypracovali přední odborníci na studenou válku. Čeští novináři tak byli zastiženi v nedbalkách.

Chceme-li důkladně informovat o možných důsledcích referenda o setrvání České republiky v EU, stačí relativně málo, ale je nutno tak činit bez zbytečných urážek. Příklad Velké Británie je vcelku ilustrativní, jak na Britských listech systematicky informuje Jan Čulík. Stovky ekonomických expertů se shodují v názoru, že reálný příjem Britů se v důsledku brexitu s největší pravděpodobností sníží. V akademickém prostředí existuje široký konsensus, že Velká Británie v dlouhodobém časovém horizontu zchudne, protože se vytvoří nové bariéry týkající se obchodu, přímých zahraničních investic a imigrace. A jak by v takovém případě dopadla Česká republika, když je z více než 80 procent závislá na exportu do Evropské unie?                

0
Vytisknout
4591

Diskuse

Obsah vydání | 19. 2. 2018