Pět týdnů po zahájení ruských náletů se situace ve válečné zóně dramaticky zhoršila

Sýrie: Bezprecedentní úroveň ničení

10. 11. 2015


Město se podobá krajině trosek: Domy se zhroutily pod barelovými bombami Bašára Asada. Betonové podlahy složené jedna na druhou jako tahací harmonika. Z trosek vyčuhuje pohovka s pozlacenými područkami, napsal švýcarský reportér Kurt Pelda.


Mnoho budov, které při mé poslední návštěvě Aleppa byly ještě napůl neporušené, je nyní zničeno, rozbombardováno, vyhořely. Okna se skleněnými tabulkami se stávají vzácností. Z většiny fasád zírají prázdné díry po oknech. Pouze nemocnice, v níž jsem kdysi sledoval, jak chirurgové operují chlapci kulku odstřelovače v břišní dutině, ještě stojí. Budova je zabarikádována hradbou z pytlů písku, v jejím okolí dopadlo obzvláště mnoho bomb. Jako zázrakem byla ušetřena.

Dnes je dobrý den, myslí si Abú Homs, řidič auta s tmavými skly, která ho zřejmě mají ochránit před džihádisty a špiony. Dnes padá na Aleppo příjemný drobný déšť a oblaka visí nízko. To syrským a ruským pilotům bojových letadel ztěžuje identifikaci cílů. "Nestačí, že na nás shazují barelové bomby Asadovy vrtulníky, ne, nyní se museli zapojit také Rusové a bombardovat nás," říká Abú Homs.

Zatímco některé čtvrti jsou liduprázdné, v jiných se zázračně vyskytují stánky s ovocem a zeleninou nabízející zelené a červené papriky, pekař smaží koblihy, na rohu ulice stojí mobilní přístroj k přípravě espressa, který pohání proud z prskajícího dieselgenerátoru.

Ještě před dvěma či třemi roky jsem si mohl dovolit objednat si espreso nebo čerstvě vymačkaný ovocný džus, ale to už kvůli možným únosům džihádisty nebo zločinci není vhodné. V mnoha povstaleckých brigádách má dominantní postavení Fronta an-Nusra, syrská pobočka Al-Kájdy. A tak jako teroristé "islámského státu" (IS) - i když ti v Aleppu nejsou, jen dále na severovýchodě provincie - ani Nusra netoleruje žádné západní novináře.

Znova a znova vidíme černý znak Nusry, u zátarasů kontrolují projíždějící auta bojovníci al-Kájdy s plnovousy. My projíždíme, protože ložná plocha našeho pickupu je obsazena bojovníky, kteří sebou vezou kromě obvyklých Kalašnikovů také kulomet. Patří k méně radikální povstalecké jednotce.

Putinova válka v Sýrii má jen málo co do činění s nasazením vyspělých zbraní a přesnými nálety oblíbenými propagandou. Když se oblačnost rozpustí, vidím na nebi nad Aleppem pouze starší typy letadel Su-24 a Su-25, stejně jako bitevní vrtulník Mi-24. Moderních stíhacích bombardérů Su-34 poslal Kreml jen 4-6 exemplářů.

Co letadla shazují můžete krásně vidět v propagandistickém filmu, který natočila ruská televize na letecké základně v přístavním městě Latakíja. Zatímco blonďatá novinářka v bílém tričku vysvětluje výhody bitevních letounů, sledujete levné zboží sovětské výroby, primitivní trhavé bomby typu OFAB-250, bez jakéhokoliv navádění. To, že takové gravitační bomby cíl často minou - a tedy zabíjejí nespočet civilistů, nemohou zakrýt dokonce ani videa z palubních kamer, která věší na internet ruské ministerstvo obrany. To jsou Putinovy "pokročilé zbraně".

Naposledy jsem podobný rozsah ničení viděl v 80. letech, během sovětské války proti Afgháncům. Tak jako tehdy Rusové nasazují kazetové bomby a neřízené rakety proti hustě osídleným oblastem - tedy plošně působící zbraně, které nerozlišují mezi bojovníky a civilisty.

Pokračují v Asadově ničení, jen mnohem systematičtěji a s větší intenzitou. Pro piloty zřejmě neplatí žádná tabu. Zda má skončit v troskách mešita nebo nemocnice, na tom nesejde - a děje se tak s vyloučením světové veřejnosti. Zůstávají vylidněné plochy, vybombardovaná města a vesnice, proudy uprchlíků a bezmezná nenávist na druhé straně.

Zatím šestnáctkrát jsem cestoval syrským bojištěm, ale takovou depresi, jako tentokrát, jsem ještě v této zemi nezažil. Jsou tu scény, u nichž si představujete, že patří do Třicetileté války: Tisíce džihádistů bojují nejen za IS nebo Al-Kájdu, ale i za Asada. Jsou tu šíitští žoldáci z Iráku, Libanonu a Afghánistánu, podporovaní také ruským letectvem. Sýrie je v náboženské válce mezi sunnity a šíity, země se stala hřištěm pro krvežíznivé žoldáky, které utrpení civilistů nezajímá.

Ruské nálety probíhají pod zástěrkou "boje proti terorismu". Muži, ženy a děti ve dvou třetinách země, které režim nekontroluje, označuje Kreml prostě za teroristy. Je to nelidská taktika, ale na Západě sklízí Putinův brachiální přístup nanejvýš vlažnou kritiku.

Mezitím se setmělo a vypadl proud. Nouze vede k vynalézavosti. Obyvatelé Aleppa napájejí ve svých domovech z autobaterií diodová svítidla LED, která spotřebovávají méně energie. Po obnovení dodávky se baterie znova nabijí. Existuje i internetové připojení přes tureckou síť, díky směrovým anténám.

V dopoledních hodinách se vydáme na frontu jižně od města, kde Asadova armáda a milice s pomocí iráckých a palestinských žoldáků vedou déle než tři týdny velkou ofenzívu - pod íránským velením. V dobách míru by jízda trvala jen pár minut. Ale musíme se vyhýbat vládním jednotkám, které jsou rozmístěny kolem celého města.

Pouze na severu existuje úzký průchod zvaný Castello Road. Objížďka prodloužila cestu na zhruba hodinu. Severně od Aleppa pokračujeme po silnici, kterou jedou také velké nákladní automobily. Potraviny, léky, prostě vše, co Aleppo potřebuje k přežití, přichází do města touto cestou. Na silnici je také dodávka až po střechu naložená živými kuřaty.

Jde o náklaďáky přijíždějící z Turecka a zásobují IS. "Lidé z IS zvířata poráží sami a tak je vše docela jistě halal," říká můj řidič Abú Homs. "Víme také, že z Turecka jsou importovány ocelové trubky a hnojivo. Z toho vyrábí IS své bomby."

Skupiny vůči IS nepřátelské nechávají zásoby pro teroristy projet. Dostávají za to od IS životně důležité dodávky paliva. Benzín a nafta jsou víceméně jediné zboží, jehož vývoz do Sýrie Turecko zakazuje. Obchod ve válečných časech.

Provoz na hlavních trasách, také na dálnici, která Aleppo spojuje s jihem země, běžně zasahují ruské nálety. Velké úseky dálnice jsou v rukou povstalců. Poté, co jsme odbočili na menší silnici, projíždíme stále ještě vylidněnými vesnicemi. Přednedávnem byly tyto oblasti válkou sotva postiženy, nyní ruské bomby a dělostřelecké útoky vyhnaly i poslední obyvatele. Každou chvíli potkáváme v protisměru malý vůz plně naložený domácím vybavením a uprchlíky. Mnozí zemědělci naráz opustili své usedlosti. Zůstaly zde husy, slepice, kočky a psi, kteří teď zoufale hledají jídlo.

Najednou se zleva do zorného pole nasune dlouhá hlaveň tankového kanónu, tank T-72 ukořistěný Frontou an-Nusra. Bojovníci al-Kájdy zřejmě připravují protiútok. V nedaleké obci Chan Tuman čekají zahraniční džihádisté na rozkaz k akci. Z auta mohu rozeznat náklaďák, který džihádisté zaparkovali v tovární hale na obranu před všudypřítomnými ruskými průzkumnými bezpilotními prostředky. Na ložné ploše se nachází protiletadlový kanón ráže 37 mm.

Na obloze se objevil ruský stíhací bombardér Su-34. Piloti létají ve velké výšce přes kulatý kopec vedle Chan Tumanu. Pravděpodobně pátrají po těžkých minometech, z nichž povstalci ostřelují vládní vojska. Při druhém přeletu odhodí stroj bombu. Chvíli trvá, než se roztrhne ve vzduchu nad lesíkem a vychrlí ze sebe oblak druhotných bombiček, jež s malými pauzami jedna po druhé vybuchují.

Když se vracíme do Chan Tumanu, rovnou z asfaltu hlavní silnice trčí velký exemplář nevybuchlé kazetové bomby zakázané mezinárodním právem. Zadní část s ocasními plochami chybí, můžete shora nahlédnout dovnitř. Ve spodní části leží desítky nevybuchlých výbušných těles s fragmentačním pláštěm.

Zase jsem měl jednou štěstí.

Zdroj v němčině: ZDE

0
Vytisknout
3577

Diskuse

Obsah vydání | 12. 11. 2015