Dluh zotročuje člověka, státní dluh zotročuje celou zemi

Nenažraný kapitalismus mohou porazit jen nezdanitelné hodnoty

12. 11. 2015 / Štěpán Cháb, Ivo Barteček

čas čtení 5 minut

Vyjádřeme dluh srozumitelně v korunách, aby ta obludnost skutečně vyzněla. Dovolíme si hodně zaokrouhlovat, nějaká miliarda nás nevytrhe, zvídavý čtenář dohledá. Státní dluh USA tedy bude tak nějak 400 000 000 000 000,- Kč. Každý občan USA bude dlužit 1 300 000,- Kč včetně dětí, na daňového poplatníka to bude 3 500 000,- Kč. Státní dluh České republiky bude dva biliony korun. Oproti USA evidentně brnkačka. Každý občan České republiky bude dlužit přibližně 200 000,- Kč, zaměstnanec 400 000,- Kč (ZDE a ZDE). Německo bude mít státní dluh asi 65 000 000 000 000,- Kč. Každý Němec tak bude dlužit přibližně 800 000,- Kč. V Japonsku je to vůbec zajímavé. Státní dluh přesahuje 200 000 000 000 000,- Kč, každý Japonec tak podle všeho bude dlužit téměř 2 milióny korun. Čína dluží 120 000 000 000 000,- Kč, každý obyvatel Číny tak dluží asi 90 000,- Kč. Což není relativně moc, ale čínský dluh je skryt za mnohá mlžení. Krom jiného má Čína údajně zaděláno na problémy s růstem.

Částky, samé částky. Abychom to trochu urychlili, koukněme se na vývoj státních dluhů v poměru k HDP. To vše prosím v procentech. Porovnejme rok 2004 s rokem 2012.


Stát20042012
Belgie94 %99 %
Irsko29 %117 %
Francie65 %90 %
Lotyšsko15 %40 %
Maďarsko60 %80 %
Velká Británie
41 %89 %

Jediné Bulharsko z celé EU svůj státní dluh snížilo z 37% na 18%. O Bulharsku se píše jako o zemi zaostalé. Japonsko je asijským tygrem. Velká Británie zase obdivovaným gentlemanem s čajem v ruce. Bulharsko si stojí na ratingové stupnici v pěkné kolonce BBB. Velká Británie v kolonce AAA

Jistě, všechno to má všelijaká hlediska, nejen národní dluh a jeho poměr k DPH. Letos dá na úroky z dluhu Česká republika téměř 60 000 000 000,- Kč. Kolik odevzdají jen na úrocích ostatní země se pídit nebudeme. Příjemné částky to nebudou.

K tomu, aby mohlo začít dalších sedm tučných let, se musí dobýt nějaký neobsazený investiční trh. Nějaké pole neorané, které bychom mohli zabrat tím naším kapitalismem, který potřebuje prolít úrodnou hroudu naftou a pesticidy, aby na něm ani píď nerostla.

Jaké jsou možnosti? Mekka kapitalismu, tedy Velká Británie a USA by potřebovaly zabrat Rusko. To by bylo živin a investic na dalších sedm let. Ovšem Rusko nedá. Tudíž rozeštvat Evropskou unii, aby neměla jednotný hlas, a poté, nebo během procesu, jí vnutit TTIP, smlouvu, která bude sloužit převážně USA a Velké Británii. Vnutit smlouvu, která bude vysávat Evropu, aby Amerika nezkolabovala.

Jenže to je jen protahování smrtelných křečí, které s sebou akorát vezmou víc obětí. Je to jako oddalování návštěvy u zubaře. Příjemné to nebude, ale čím později tam půjdeme, tím nepříjemnější to bude. A tím větší katastrofu bude muset zubař řešit.

Je tu ještě jedna varianta. Tajemná Area 52, kde se skrývají kontaktní údaje na mimozemskou civilizaci, kam bychom mohli odvést ten náš nenažraný kapitalismus. V to doufat ovšem nemůžeme, naštěstí ještě o tom snít smíme.

Dluh není blahobyt. Dluh nedává, ale bere. Dluh není hodnota. Dluh je parazit, který tvoří bezdomovce, uvrhuje lidi do sebevražd, depresí, nenávisti. Dluh je nejistota, v které když se jednou roztočíte, máte malou šanci se zastavit. Dluh člověka ničí. Dluh dělá z člověka otroka. Dluh je hodnotou v okamžiku tvoření, při první splátce se stává břemenem, které neustále narůstá.

Státní dluh není jiný. Neničí jednoho člověka, ale celou zemi. Dluh celý stát zotročuje pro choutky někoho, někde. A ten někdo někde nejspíš také někomu někde dluží a ten zas dluží někomu jinému někde jinde. Někdo v tom kolotoči, kdo má ty nejlepší analytické nástroje, na tom všem vydělává, většina prodělává - dluhy zjevně stále rostou.

Státní dluh nutí vládu týrat vlastní lid a tím mu znemožňuje, nebo alespoň silně znesnadňuje, přirozený běh života, dělá z něj dojnou krávu, která se má uhnat k smrti, aby mohla přispívat na rozmařilost státního aparátu, který za DPH nevidí pot a mozoly a přesčasy a druhou práci na půl úvazku.

Jsou to jen čísla. Jen čísla. Ale jak se člověk cítí zedřeně, když je má krmit vlastní prací. Státní dluh je nesplatitelný. Dluží totiž všichni. Jelikož je dluh nesplatitelný, dáváme tím najevo, že zotročeny budou i děti dětí našich dětí. 

Za sto let dojde na splácení Gripenů, OpenCard a tunelu Blanka. Ale co za tu dobu stihnou ve vládách ještě napůjčovat, o tom raději ani nepřemýšlet. Co dělat? Spolupracovat. Spolu. Navzájem. Hledat cestu, jak vybudovat něco, s čím systém neumí počítat. Tvořit nezdanitelné hodnoty a na nich postavit svůj život. Rozdávat radost a lásku. Zní to pitomě? Za 20 let blahobytu jsme pro chudý svět moc neudělali, je-li na tom lépe, pomohl si sám. A co jsme udělali pro naše bohatství? Třeba rostoucí dluh.


0
Vytisknout
12934

Diskuse

Obsah vydání | 13. 11. 2015