Bílá růže ze Stalingradu

11. 11. 2015 / Jiří F. Šiška

Yenne, B.: Bílá růže ze Stalingradu – z původního originálu The White Rose of Stalingrad vydalo nakladatelství Mladá fronta a.s. Praha v roce 2015.

Z anglického originálu přeložil: Jiří Krist. Redakce: Jiří Chodil.

Dostává se nám do rukou svým způsobem zajímavá a působivá práce z odvětví literatury faktu - amerického autora, historika Billa Yenneho, který je znám až neuvěřitelným množstvím vydaných 36 publikací z období 1. a 2. světové války. Yenne se zabývá i moderní leteckou technikou.


V daném případě se podrobně zabývá nejenom bojovou cestou nejúspěšnější stíhací pilotky ze stavu Vojenských vzdušných sil Dělnicko-rolnické rudé armády z období 2. světové války – Lýdie Vladimírovny Litvjakové, ale také jejím soukromým – dokonce i předválečným životem a tehdejšími poměry v bývalém Sovětském svazu. Českému čtenáři se tak odkrývají mnohá, doposud neznámá fakta uvedená společně i s politickým podtextem.

V povědomí zájemců o vojenskou leteckou historii je tato stíhací pilotka zejména známá svým působením ve stavu 296. iap (296. stíhacího leteckého pluku). U nás byla doposud jen zmiňována v článcích publikovaných v odborných časopisech. Připomenuty jsou pak i další sovětské válečné pilotky a je nastíněna i struktura tzv. ženského vojenského letectví. Nutno podotknout, že prozatím ani v bývalém Sovětském svazu a současném Rusku se této problematice, tedy zmíněné pilotce a ani stíhacímu a bombardovacímu pluku, uceleně knižně nikdo nevěnoval. Existuje jen velké množství internetových odkazů, které se však bohužel někdy i od sebe informacemi liší. Známé jsou pouze četné literární a historické práce o 46. gv.nbap (46. gardovém nočním bombardovacím pluku) takzvaných nočních čarodějnic, jak pilotkám z této jednotky přezdívali Němci - a přezdívka se sovětským pilotkám natolik zalíbila, že ji začaly používat samy.

Nyní k hrdince, o níž pojednává obsáhlé dílo. Lýdie Vladimírovna Litvjaková (pro zajímavost stojí zato uvést, že si říkala jménem Lilije, ale podle dokladů byla samozřejmě Lýdie) zahájila svou kariéru ve stavu 588. stíhacího leteckého pluku sovětského vojenského letectva protivzdušné obrany státu, poté létala ve stavu roje 437. stíhacího leteckého pluku, ve kterém létala po dobu dvou měsíců, po čemž byl roj začleněn do stavu známého 9. gardového stíhacího pluku. Zde létala po dobu čtyř měsíců a svou leteckou kariéru, ale bohužel i život, zakončila jako pilotka již zmíněného 296. stíhacího leteckého pluku.

Celkem údajně provedla 138 bojových letů a sestřelila 8 letounů protivníka, z toho 5 samostatně a další 3 ve spolupráci s jinými pilotkami. Sestřelila dokonce i jeden německý pozorovací balon. V tomto směru ale údaje nejsou potvrzeny druhou – tedy německou stranou, a s největší pravděpodobností jsou zavádějící.

Zahynula v leteckém boji 1. srpna 1943 krátce po smrti manžela – také stíhacího pilota, Hrdiny Sovětského svazu Alekseje Froloviče Solomatina.

Významného ocenění se Litvjakové dostalo až posmrtně, za vlády prezidenta Sovětského svazu Michaila Gorbačova, kdy jeho rozhodnutím ze dne 5. května 1990 byla vyznamenána Zlatou medailí Hrdiny Sovětského svazu – číslo medaile: 11616.

O tom ale už pojednává práce amerického historika Yenne, který vycházel z obrovského množství podkladů.

V překládaném díle je několik nesrovnalostí. Samotný název knihy používá jména Lidije. Správně má být uvedeno Lýdie – podle pravidel jazyka českého. V anglosaském tisku navíc něčí ruce přeložily jméno Lýdie jako Roza, tedy růže, což vede k chybnému užívání termínu „bílá růže ze Stalingradu“.

Dále je to například použití nesprávné zkratky na str. 253 – GSU (Geroj Sovětskogo Sojuza). Kde by mělo být uvedena zkratka GSS. V daném případě se pravděpodobně vychází z anglické zkratky HSU – Hero of Soviet Union.

Na str. 285 uvedena zkratka NBAP – Nočnyj bombardirovočnyj aviacionnyj polk - Má být uvedeno – Nočnoj bombardirovočnyj aviacionnyj polk.

Přesto překladatel Jiří Krist odvedl solidní práci.

Dle mého soudu je česká varianta vydání knihy lépe zpracována po polygrafické stránce. Na rozdíl od originálu je doplněna i o barevné bokorysy letadel, se kterými Litvjaková a její kolegyně létaly. Neschází ani méně známá část bokorysu letounu s namalovanou lilií. Zajímavý je i dobový doplňující fotografický materiál.

Velkou roli hraje i cena knihy, která je díky nakladatelském počinu Mladé fronty daleko příznivější, než původní dílo nakladatelství Osprey Publishing.

0
Vytisknout
2751

Diskuse

Obsah vydání | 13. 11. 2015