Angela Merkelová stojí sama proti katastrofě

9. 11. 2015

čas čtení 6 minut

Podstatou celé věci je, že uprchlickou krizí nyní Evropa určí, jaké místo chce mít v globálním světě. Moderní Evropa byla založena na troskách světové války a na poválečném utrpení a nejistotě. Není tomu tak dlouho, co občané mnoha z těch zemí, které nyní zavírají své dveře před uprchlíky, sami prchali před pronásledováním a hledali úkryt.

Evropa byla založená na zásadách a hodnotách, jako je svoboda pohybu, solidarita, mír, prosperita a lidská důstojnost. Evropa měla být jednotná ve své rozrůzněnosti, obohacená nejrůznějšími kulturami, tradicemi a jazyky. V této chvíli Evropa tyto hodnoty zrazuje. Merkelová je v tom výjimkou.

Před méně než deseti týdny se na titulních stránkách evropských deníků objevila fotografie mrtvého syrského batolete, které se utopilo, když se jeho rodina snažila doplout do Řecka. Jakmile slzy uschly, většina těchto deníků se vrátila k běžnému každodennímu provozu. Po vznešených slovech politiků nenásledovaly činy, píše v deníku Guardian Alberto Nardelli.

Avšak jediný hlas během uprchlické krize v Evropě neselhal – hlas Angely Merkelové. „My to zvládneme,“ tvrdí německá kancléřka. A její popularita poklesla na nejnižší úroveň od roku 2011. Ale to nezměnilo její postoj: „Wir schaffen das – To zvládneme,“ opakuje dál. Zdůrazňuje, že Německo bude dál přijímat uprchlíky. Jinak, argumentuje, „by to nebyla moje země“.

Avšak kancléřčino rozhodnutí nerozptýlilo nejistotu v její vlastní straně. Horst Seehofer, šéf Křesťansko-sociální unie, bavorské koaliční strany, tvrdí, že je chyba vítat tolik žadatelů o azyl. Někteří komentátoři argumentovali, že to je konec kancléřské éry Merkelové.

Znovu se mýlili. Minulý týden němečtí koaliční partneři dosáhli dohody ohledně politické strategie vůči uprchlíkům. Byl to jako obvykle v případě Merkelové kompromis. Aby uspokojila pravicové křídlo své strany, přislíbila, že zrychlí deportace ekonomických migrantů a někteří uprchlíci budou muset počkat dva roky, než si budou moci přivézt své rodiny. Ale to jsou detaily. V nejdůležitějším principu zůstává Merkelová pevná: Nebude existovat horní hranice počtu uprchlíků, které Německo přijme. Její politická strategie „Uprchlíci jsou vítaní“ zůstává nezměněna.

Merkelová pracuje prostřednictvím kompromisů. Nakonec ale vždycky dosáhne toho, co chce, a neustupuje ve věcech, na nichž záleží nejvíce.

V červenci byla zásadním problémem v řecké krizi záchrana eura. Dnes je zásadním problémem, jak si Evropa poradí s humanitární krizí, v níž uprchly statisíce lidí před válkou a pronásledováním a hledají útočiště. Můžeme vést nekonečné debaty o tom, co by se mělo dělat nebo co se mělo udělat v Sýrii samotné. Zaměřit se na pomoc pro uprchlické tábory v Libanonu, v Jordánsku a v Turecku, kde je více než 4 miliony uprchlíků, je také platný a spravedlivý argument a mělo by to být součástí každého plánu.

Avšak nemáme možnost vrátit čas ani nemůžeme cestovat do budoucnosti. A jeden nepopiratelný fakt zůstává: V Evropě jsou statisíce uprchlíků. Jsou tady a další budou přicházet. Statisíce lidí prchají před válkou, opouštějí domovy a dávají se na nebezpečnou, často smrtící cestu, protože jejich domovy přestaly existovat. A žádný plot, žádné falešné představy ani jakkoliv velké množství peněz to nezmění.

Volba je nakonec mezi tím učinit, co je nutné na záchranu lidských životů, anebo obrátit se k zoufalým lidem zády. V této věci stojí Merkelová vysoko nad ostatními evropskými politiky. JE opravdu smutné, že stojí téměř úplně sama.

Představme si na okamžik, že Merkelová prohraje v této argumentaci a bude předčasně nucena odejít z úřadu. Německo přijalo téměř polovinu všech syrských žadatelů o azyl v Evropě – letos 243 721 osob od ledna 2015. Co by se stalo, kdyby Německo najednou začalo odmítat uprchlíky a začalo, třeba jako Maďarsko, stavět ploty, aby jim znemožnilo vstup na německé území? Anebo kdyby zaujalo postoje vlád ve východní Evropě, které chtějí jen křesťanské uprchlíky?

Statisíce lidí by uvízly v zemi nikoho po celé Evropě bez pomoci, bez jídla a bez přístřeší. Krize by se rychle proměnila v katastrofu.

Podstatou celé věci je, že uprchlickou krizí nyní Evropa určí, jaké místo chce mít v globálním světě. Moderní Evropa byla založena na troskách světové války a na poválečném utrpení a nejistotě. Není tomu tak dlouho, co občané mnoha z těch zemí, které nyní zavírají své dveře před uprchlíky, sami prchali před pronásledováním a hledali úkryt.

Evropa byla založená na zásadách a hodnotách, jako je svoboda pohybu, solidarita, mír, prosperita a lidská důstojnost. Evropa měla být jednotná ve své rozrůzněnosti, obohacená nejrůznějšími kulturami, tradicemi a jazyky. V této chvíli Evropa tyto hodnoty zrazuje. Merkelová je v tom výjimkou.

Křižovatka v cestě evropských politiků se nyní týká účelu jejich moci. V roce 1957 vydal John F. Kennedy knihy Profily odvahy, která získala Pulitzerovu cenu. V knize Kennedy popisuje ony mimořádné okamžiky, kdy by měli politikové jít proti tomu, co je převažující lidový názor a názor jejich strany a namísto toho udělají odvážný čin. Politikové, o nichž je tato kniha, všichni riskovali svou kariéru tím, že udělali to, o čem byli přesvědčeni, že je to správné.

Z dlouhodobé perspektivy nevejde do historie to, jaké byly každodenní výsledky průzkumů veřejného mínění. Skutečné státnictví znamená riskovat, když jde o něco opravdu závažného a důležitého.

Hovoří se o tom, že nynější uprchlická krize je největším problémem Evropy od druhé světové války. Avšak evropšt

í politikové nereagují státnicky. Merkelová má ohledně uprchlíků pravdu – z právního i z morálního hlediska. Nemůže existovat horní limit uvalený na lidské právo azylu. Naopak, její postoj jasně zvýrazňuje, že skoro všichni ostatní evropští politikové se mýlí. To je ta opravdová tragédie.

Podrobnosti v angličtině ZDE

0
Vytisknout
12954

Diskuse

Obsah vydání | 12. 11. 2015