Česká republika budoucnosti jako mrtvá země

10. 11. 2015 / Boris Cvek

V životě se dějí různé věci. V neděli jsem s otevřenou pusou sledoval v Otázkách V. Moravce debatu ministryně Marxové a exministra Drábka o důchodovém systému, jehož vyhlídky jsou dlouhodobě špatné kvůli nízké porodnosti. Že porodnost je v bohatých, stabilních zemích nízká a v chudých a nestabilních vysoká, s tím se nedá nic dělat. Lidé se nechovají racionálně.

Chmurné vyhlídky důchodových systémů bohatých zemí na doby, kdy tu už budou téměř samí staří lidé a nebude už nikoho, kdo by je živil, kontrastují se současným exodem uprchlíků z chudých zemí, postižených válkou nebo tyranií, do Evropy. Jde často o mladé lidi, o rodiny s dětmi. Investicí do jejich začlenění do naší společnosti můžeme zachránit svou budoucnost. Představitelé českého průmyslu a dokonce i odborů přijímání a začleňování uprchlíků do společnosti podporují.

Rakousko, Švýcarsko nebo Bavorsko jsou už dávno mnohem barevnější země, než je Česká republika, a nijak jim to neuškodilo. Budeme rádi, když se k jejich ekonomické a právní, společenské a kulturní úrovni přiblížíme za 50 let, tedy kdyby ovšem v té době v Česku byli ještě nějací mladí lidé. Je totiž bohužel dost pravděpodobné, že i ti, kteří se tu narodí, emigrují raději do těch barevných zemí, kde se bude také díky dnešním uprchlíkům a jejich dětem stále žít mnohem lépe (už dnes mnoho mladých lidí utíká před realitou ČR na Západ za vyššími mzdami, lepší životní úrovní a kvalitnější společností).

S nulovými penzemi v mrtvé zemi budeme s díky chodit na hrob Miloše Zemana a vzpomínat na to, jak nám normalizační generace předaly vzkvétající zemi po 20 letech sovětské okupace, jak provedly privatizaci a akci čisté ruce a jak nás dokázaly ochránit i před nebezpečnými cizáky, kteří přinesli západním zemím prosperitu.