Znovu český ultrapravicový cvokhaus
14. 1. 2026 / Boris Cvek
Čechům prý zůstávají negativní zážitky dlouho v paměti, a proto si nepamatují na hrůzy českých politiků, ale na imaginární zlo Bruselu
Těžko by se dalo vyčítat krajní pravici nebo oligarchickým populistům, že nás vzdalují od Unie směrem k Rusku. Ale co na to demokraté? Jaké je dědictví Fialovy vlády? Jak využila těch čtyř let, kdy měla ve Sněmovně jasnou většinu a kdy se bila pořád dokola do prsou, jak je prozápadní, prounijní, proukrajinská?
Takhle to shrnuje Petr Holub na Seznamu:
„Nejmenší důvěru k evropským institucím na úrovni 30-40 procent zaznamenal vedle Kypru a zmíněného Řecka či Francie právě od Čechů. Proti společné politice mají Češi vůbec nejvíc výhrad – v odporu vůči euru jsme překonali Dánsko i Švédsko, klimatickou politiku odmítáme ještě víc než Estonci a Lotyši, také v pochybnostech o podpoře Ukrajiny nemáme konkurenci ani v Bulharsku nebo Maďarsku.
Češi jsou tradičně skeptickým národem, vysvětlují takové postoje výzkumníci, a to je dáno tím, že nám negativní zážitky zůstávají dlouho v paměti. Kdybychom v roce 2013 nezažili, že se takřka rozpadla eurozóna, třeba bychom už společnou měnou platili. Kdyby po roce 2022 nezdražila na dvojnásobek elektřina, třeba bychom politiku Green Dealu tolik neodsuzovali. Skepsi vůči podpoře Ukrajiny nelze v případě Čechů vysvětlit proruskými emocemi, informuje Eurobarometr. Česko ale přijalo nejvíc ukrajinských uprchlíků a po čtyřech letech je mezi obyčejnými lidmi víc vidět únava než souhlas.“
A pokračuje:
„Kdo není protievropským aktivistou, tomu nezbývá než věřit, že Babiš ustojí nestabilní pozici, kterou ostatně sám zvolil. Jinak by mohl nastat černý scénář, tedy cesta do nacionalistické bažiny. Na této cestě tuzemská reprezentace odmítá nejen euro, Green Deal, třeba jedinou korunu na pomoc Ukrajině, ale předem je jasné, že začne vymýšlet obstrukce při každém bruselském hlasování a předem vyloučí jakýkoli kompromis.
Proti tomu ovšem může Brusel Čechy úplně vygumovat z mapy Evropy, dotace omezí, jak to jen půjde, a při žádném jednání s námi už nebude počítat. Ostrakizace ze Západu zároveň uvolní ruce těm domácím politikům, kteří budou chtít posílit svou autoritu proti oslabeným institucím demokratického státu.
Česko se může vydat ve stopách Orbánova Maďarska a může tím směrem dojít ještě dál než sama Budapešť. V odporu proti Bruselu se totiž maďarský volič nemůže Čechům rovnat.“
Dokonale výmluvné na tom je, že v západních zemích Unie se žije lépe než u nás. Dokonce i premiér Fiala svého času objevil, že v Německu mají výrazně vyšší mzdy a nižší ceny potravin. Green Deal „zuří“ ve Skandinávii, Rakousku, Beneluxu a všude tam se žije mnohem lépe než u nás. Ani to ovšem Fialova vláda vlastně nechtěla lidem vysvětlit. A jakou odpověď mají demokraté dnes na tuhle hrůzu? Bezzubé, směšné vlaječky nebo odvolávání Okamury z čela Sněmovny, které jim sněmovní většina ani nepřipustí?
Pozoruhodné je, že Čechům zůstává podle pana Holuba „dlouho v paměti“ velmi selektivní a iluzorní seznam „negativních zážitků“. Že za marasmus, ve kterém žijeme, můžeme na prvním místě my sami, naši politici, to jde stranou. Cena elektřiny a fotovoltaický tunel? Kdo by si to pamatoval! Máme jaderky přece! Zrůdný daňový systém. Kdo by o tom byť jen tušil? Politici a média odvádějí od těch pěti set miliard pozornost, jak jen mohou. Brzy to bude bilion. Debakl digitalizace stavebního řízení? To je už tak strašně dávno! Dostupné bydlení, sociální bydlení? Co to vlastně je, že? To snad už nikdo nemůže brát vážně. A nemůže za to všechno vlastně Brusel? Za exekuce, korupci, oligarchy?
Nemáme děti, pediatry, praktiky. Ale máme hodně, tuny a tuny „negativních zážitků“ s Bruselem. Kdo by asi tak mohl za ty uprchlíky? Za ty ceny elektřiny? Za rozpad eurozóny, který málem nastal? No, nezbývá nám přece věřit, jak konstatuje pan Holub, že nás zachrání Babiš. Kdo jiný? S Orbánem a Trumpem a Putinem. Demokraté vlastně už reálně ani neexistují, jestli to dobře chápu.
Diskuse