Tento článek nevyjadřuje podporu organizaci Palestine Action – a zde je důvod

10. 7. 2025

 

Můžete oprávněně namítnout, že novináři nejsou nad zákonem. Kdybych například napsal článek na podporu al-Káidy, mohli byste s uvězněním souhlasit: koneckonců tato organizace zabila téměř 3 000 lidí při útocích z 11. září a spáchala řadu teroristických zvěrstev, jako byly bombové útoky v Madridu v roce 2004 a bombové útoky v Londýně před dvaceti lety. Podobně můžete dojít k závěru, že polemika ve prospěch Islámského státu by měla být potrestána vysokým trestem odnětí svobody.

Osobně nejsem zastáncem řešení politických problémů vězením: nepodpořil jsem uvěznění neonacistického fotbalového chuligána, který mě před šesti lety napadl (byl odsouzen na dva roky a osm měsíců), ani rasistů, kteří během loňského srpnového pokusu o pogrom v celé zemi zveřejňovali podněcující nenávistné příspěvky. Jedná se však o legitimní politický nesouhlas, který mě řadí do malé menšiny.

Je jasné, že bych nikdy nenapsal obhajobu vražedných únosců, atentátníků, popravčích a genocidářů. Tento článek se však týká hnutí, které je z právního hlediska nyní rovnocenné al-Káidě a IS, a tím je Palestine Action. Namísto stínání hlav nebo plnění masových hrobů nevinnými oběťmi byli zakázáni poté, co nasprejovali červenou barvu na vojenská letadla v rámci protestu proti britské spoluúčasti na genocidě palestinského lidu ze strany Izraele.

Minulý týden se naše ministryně vnitra připojila k dalším poslankyním Labouristické strany při focení na oslavu sufražetek, které kladly bomby, podpálovaly soukromé domy a rozbíjely umělecké galerie. Poté hlasovaly pro zařazení hnutí, které se hlásí k odporu proti násilí na lidech, mezi teroristické organizace.

A tento víkend byla zatčena 83letá důchodkyně a bývalá kněžka Sue Parfittová poté, co držela transparent s nápisem: „Jsem proti genocidě. Podporuji Palestine Action.“ Z téhož důvodu bylo zatčeno dalších 28 osob. Na dotaz ohledně jejího zadržení odpověděl komisař metropolitní policie Mark Rowley: „Nejde o protest. Jde o organizaci, která se dopouští závažné trestné činnosti.“

Všimněte si, že ani nejvyšší britský policejní důstojník se neodvážil prohlásit, že Palestine Action je „organizace páchající terorismus“, jak to stanoví zákon. Podezřívám ho, že si uvědomuje, že by tím odhalil groteskní absurditu tohoto zákona. Ano, ti, kteří pomohli utopit Gazu v krvi, obrátili svět vzhůru nohama – považují odpůrce tohoto masového vyvražďování za nebezpečné, nenávistné extremisty –, ale slova ještě nebyla zcela zbavena svého významu.

Neočekávejte, že to vydrží. Jakmile je demokracii jednou uštědřena rána, nelze ji zastavit. Okamžitě se infikuje a nemoc se šíří.

Jedním z charakteristických rysů autoritářské společnosti je, že stát posvěcuje to, o čem všichni vědí, že to není pravda, i když jsou ze zákona povinni jednat jinak. Británie je sice daleko od totality, ale společnost, která zatýká 83letou vysloužilou vikářku za to, že drží transparent podporující nenásilnou přímou akci a odmítající genocidu, je pevně na autoritářské cestě.

Tento vývoj trval dlouhou dobu. Když New Labour zavedla protiteroristické zákony, odpůrci varovali, že tyto zákony budou zneužívány k pronásledování pokojných demonstrantů. A skutečně, tehdy 83letý přeživší holocaustu Walter Wolfgang byl zadržen na základě zákona o prevenci terorismu poté, co na konferenci Labouristické strany v roce 2005 vyrušil tehdejšího ministra zahraničí Jacka Strawa kvůli válce v Iráku.

Zatímco mnoho komentátorů vykreslovalo Borise Johnsona jako libertariána, který se do ničeho neplete, jeho vláda zavedla legislativu, která policii umožňuje zakázat prakticky jakoukoli demonstraci, přičemž zákon o policii povoluje zásahy proti demonstracím, které jsou považovány za příliš hlučné. Můžete se ptát, jaká demonstrace není hlučná.

Bohužel, mělo být vždy zřejmé, že autoritářství pulzuje v žilách labouristické frakce, která stojí za vedením Keira Starmera. Jak kdysi řekl bývalý labouristický poslanec – a dokonce poradce Tonyho Blaira – Jon Cruddas, jedná se o „nejpravicovější a nejneliberálnější frakci ve straně“. Jak může potvrdit každý, kdo se s těmito frakcionáři setkal osobně, vyznačují se surovou nenávistí k levici. Lobbyistické skupiny oddané Izraeli nebo spojené s obranným průmyslem prosadily tento druh legislativy a labouristická špička to s nadšením přijala.

Jakmile je hnutí oddané nenásilí označeno za teroristické, je překročen Rubikon. „Terorismus“ je zbaven jakéhokoli skutečného významu a může být používán v mnohem širším kontextu. Na začátku tohoto roku bylo při demonstraci organizované Palestinskou solidaritou (PSC) zatčeno více než 70 pokojných demonstrantů. Žádná z těchto akcí nebyla přímá: byli shledáni vinnými z porušení svévolných omezení, protože pochodovali po Whitehallu s květinami na památku palestinských obětí. Mezi souzenými je i vůdce PSC Ben Jamal.

Ano, autoritářský úpadek předcházel masakru v Gaze. Ale rozhodně jsme se poučili, že důsledky genocidy, kterou stát umožnil, budou mít hluboký dopad na domácí společnost. Miliony lidí si uvědomují, že jejich vláda umožnila závažný zločin, a aby se ochránily před kontrolou a zodpovědností, musí mocenské síly umlčet ty, kdo zločin zpochybňují. Demokracie je stále více ohrožena.