Jiří Hromada, český velikán nás opustil

16. 10. 2024 / Fabiano Golgo

čas čtení 4 minuty

Ve věku 66 let zemřel známý herec, dabér a aktivista Jiří Hromada. Je jen málo lidí, kteří mají skutečnou odvahu a důstojnost, jakou měl on. V českých zemích, kde zdejší kultura není zvyklá vyčnívat z davu, kde normálnost je přeceňované slovo, nebylo jednoduchý být jako Hromada, který dávno předtím, než to bylo v módě, v době, kdy ti, kdo se odvážili být otevřeně homosexuály, čelili diskriminaci od vlastní rodiny, byl odvážný a idealistický, aby udělal to, co udělal.

 
Hromada daboval řadu legendárních herců. Svůj hlas propůjčil takovým legendám, jako jsou Marlon Brando, Kirk Douglas, John Goodman, John Wayne, Gerard Depardieu, Morgan Freeman, Ben Affleck, Robert de Niro, James Gandolfini, Donald Sutherland či Philip Seymour Hoffman. Zahrál si jako herec například ve filmu Copak je to za vojákaKluci z hor či Nepolepšitelný starý muž a několik let byl prezidentem Herecké asociace. 

Zatímco v dnešní době být otevřeně gayem nevyvolává žádný velký rozruch kromě mezi některými primitivůy(většinou skrytými gayi, kteří se snaží tak skrýt vlastní zbabělost, protože nemají odvahu hlásit se ke své sexualitě), v době, kdy se Hromada rozhodl bojovat za práva LGBT, to vyžadovalo hodně přesvědčení a síly, i když ve srovnání se všemi ostatními zeměmi bývalého komunistického bloku byli Češi (ale ne Slováci) rozhodně otevřenější a méně náchylní k otevřeným projevům netolerance, přesto bylo společenské tabu, kterému bylo třeba čelit, hmatatelné. Hromada se tomuto společenskému klimatu, které nebylo příznivé, nepodřídil.

Městské legendy o Československu tvrdí, že i za Husáka existovalo několik takzvaných „gay barů“, které režim toleroval, avšak pravdou je, že gayové mohli být kvůli své orientaci zneužiti, pokud se tak rozhodl stát nebo spoluobčané. A slavným lidem, jako byl Honza Musil, trvalo roky a roky, než se veřejně přihlásili ke své sexualitě, a to i v případech, kdy to většina lidí už tušila. Mnoho špičkových celebrit dodnes svou homosexualitu skrývá, jeden velmi známý herec dokonce zažaloval blogera, který si dovolil říct, že ten herec je homosexuál... 

Když jsem se v roce 1997 přestěhoval do Prahy, zjistil jsem, že toto město je oázou svobody v každém smyslu, i pokud jde o homosexualitu. A to z velké části díky práci, kterou odvedl dabér Hromada. Už v roce 1998 byl můj tehdejší přítel Oldřich Bureš, který byl Hromadovým výkonným asistentem, pozván do talk show TV Nova Áčko, aby promluvil o našem vztahu. Právě díky Hromadovým konexím v mediálním světě se o takových tématech mluvilo. Takové vystavení masám, které sledovaly televizi  Nova, bylo klíčové pro normalizaci naší orientace.

Hromada viděl, jak se občanský aktivismus LGBT stává stále tvrdším, což dnes vede k aktivismu, který vadí i mnohým gayům, zejména pokud jde o diskuse o změnách v jazyce, zájmenech nebo jiných - pro některé z nás, neheterosexuálů - o příliš fašizující očekávání, která ve skutečnosti má jen několik extremistických aktivistů vůči heterosexuálům. Tehdy Hromadu odsunuli mnozí současní lídři hnutí LGBTQAINP+ - a už jen tato nadsázka v písemkách přidaná ke skupině, jejíž jediné společné mezi námi je, že nejsme heterosexuální, ukazuje, jak možná zbytečně obtěžující se stala.  

Zvláště starší gayové (o ostatních členech neboli písmenkách z této aglutinace mluvit nemohu, neboť jsem pouze gay, nikoliv lesba, transsexuál, bisexuál, asexuál, queer atd...) mají tendenci vnímat současné hnutí jako zbytečně očekávající, že všichni ostatní budou dodržovat striktní pravidla, jak o nás mluvit, a mračí se na snahu vnutit všem pojmy, které vyžadují, aby neheterosexuálové připustili, že mnohé z jejich zažitých představ o lidské sexualitě nebo identity jsou mylné.

Hromada představoval vyvážený bod ve snaze dosáhnout mnohem snáze pochopitelného cíle: aby lidé měli svobodu zamilovat se a mít konsensuální sex s jakýmkoli jiným dospělým člověkem, aniž by byli terčem společenské diskriminace. Jednoduché. Racionální. Zdravý selský rozum.

Všichni, kdo se s Hromadou setkali, odcházeli se stejným dojmem, že je to diplomatická a jemná duše, která místo agresivní konfrontace využívá sílu přesvědčování, aby dosáhla svého cíle - humanizace nás, neheterosexuálů.

Byl to opravdový velikán, protože to byl člověk, který se nebál být jiný, aby nám všem bylo lépe.

0
Vytisknout
1834

Diskuse

Obsah vydání | 17. 10. 2024