Revoluce má Kristův věk….Jak symbolické v roce 2023

21. 11. 2022 / Pavel Veleman

čas čtení 4 minuty

"Povšimla sis, jak se po čtyřiceti letech komunismu buržoazie vzpamatovala už jen za několik dní? Přežívala tisíci různými způsoby -- někteří byli zavření, jiní přišli o zaměstnání, jiným se vedlo velmi dobře, měli vynikající kariéry, byli velvyslanci, profesory. Teď se jejich synové a vnuci zase společně vrátili, je to takové tajné bratrstvo, zmocnili se bank, tisku, parlamentu, vlády."

(Milan Kundera, Nevědění. Zdroj překladu v této recenzi: Jan Čulík, Milan Kundera a jeho Nevědomost: Láska a odpor k vlastnímu hnízdu, 2003)

Je skoro nemožné vysvětlit dalším generacím rok 1989, fakta snad, ale ty okamžiky dějin nelze převyprávět, celou atmosféru, naivitu, odvahu, zbabělost, tu neuvěřitelnou metafyziku dobra velkých skupin, která se najednou utrhla, stejně jako se teď utrhla metafyzika zla ( viz uprchlická krize).

Co však alespoň trochu lze, je být sebekritický sám k sobě, vcítit se do svého tehdejšího pocitu, alespoň jednou za rok se vrátit do tohoto zázraku a porovnat ho s dneškem.

A hlavně - nezkamenět v jednom pocitu, vidět realitu jednotlivých skupin a nelhat si tzv. do kapsy…Prostě neudělat ze vzpomínky kýč.


Jsou desítky věcí, který je třeba si dnes vážít, zejména sebevzdělávání, individuální svobody, možnost seberealizace, obrovské množství zajímavých knih, možnost cestování, obrovská úleva od strachu z StB - a to jsem stačil absolvovat jen několik výslechů… Za minulého režimu toto vše bylo nepředstavitelné, dnes je to naprostým standardem společnosti, jsou to hodnoty, bez kterých bych nemohl nejspíše zde žít.

A tak jako skoro každý rok se procházím po Národní třídě se svoji rodinou a vše je vlastně v pořádku…Díky, že můžem. Potkáváme spokojené rodiny, mladé lidi, zapalujeme svíčku, mám dobrý pocit, říkejme mu třeba pocit číslo jedna.

Potom však naskočí v hlavě střih a dere se do hlavy pocit číslo dva: Spouštěčem je návštěva mé celoživotně oblíbené kavárny Slavie a stupidně materiální okamžik placení, který však je více než symbolický - za moučník, zmrzlinu, čokoládu, čaj, kávu a vody platíme 750 korun a já najednou cítím ekonomickou úzkost, která není tak odlišná od té politické.

To, co jsem si před třiceti lety neuměl představit, je totiž daleko d§elžitější pro pochopení dnešní, rozdělené společnosti:

  • Nečekal jsem, že po 33 letech svobody, nebude starobní důchaty ani stačit na placení nájemného. Moje téměř pětadevadesátiletá klientka platila v roce 1989 celkové nájemné v Praze (Vršovice) 250 Kč a starobní důchod měla tehdy 1990 Kč. Stejný byt, nájemné a služby dnes stojí 15 200 Kč, její starobní důchod je 12 250 Kč. Okamžik pravdy: Pro velkou skupinu starobních a invalidních důchodců je to boj o přežití

  • Nečekal jsem, že stát ČR bude na třetím místě v bohatství 1 % obyvatel, kteří vlastní 36 procent veškerého majetku. V čele pochopitelně šílené Rusko (56%), za námi dokonce i USA. Okamžik pravdy: Naprosto nepovedené restituce a ještě více kuponová privatizace, záměrné vytvoření oligarchie, která propojená s politiky a podsvětím ovládá prakticky celý stát.

  • Nečekal jsem, že vzniknou stovky vyloučených lokalit, kde je dožití obyvatel bude o 16 let kratší než u většinového obyvatelstva. Okamžik pravdy: Selhání sociální politiky.

  • Nečekal jsem, že velkou většinu občanů neuživí osmihodinová práce. Pakliže stačí průměrný plat rodiny (oba dva rodiče pracují) pouze na základní standard rodiny, je to moc špatné. Rodiny závislé na jednom platu v těžké pracující chudobě. Okamžik pravdy: Neúspěšná ekonomická transformace pro velkou většinu profesí a obyvatel této země.

  • Nečekal jsem, že umístit chudého, staršího pacienta na zdravotní lůžko nebo do domova seniorů bude neřešitelný problém a nemoc nebo stáří se stane obrovským handicapem ve společnosti. Okamžik pravdy: Zdravotní systém naprosto nevyrovnaný (podfinancované obory gerontologie, psychiatrie) - peníze rozhodují o všem

  • Nečekal jsem statisíce drobných exekucí (v roce 1989 jsem toto slovo skoro neznal), které dusí společnost jako rakovina. Okamžik pravdy: Otupělost velké části obyvatel k chudobě a starání se pouze o sebe sama a myšlenkový nástup fašismu jako alternativa oligarchickému kapitalismu.

Mohl bych pokračovat….Nechci však unavovat…Čtenář si doplní!




2
Vytisknout
2722

Diskuse

Obsah vydání | 23. 11. 2022