Západ nebude v otázce změny klimatu jednat, dokud nepocítí její bolest

22. 11. 2022

čas čtení 5 minut

Jestli je něco v dějinách světa pravda, pak to, že státy, a zejména západní státy, jednají zřídkakdy, pokud vůbec, z pocitu morálního donucení, když by to mohlo způsobit potíže doma. Jako příklad se podívejte na rétoriku kolem podpory Ukrajiny po ruské invazi. 

Konflikt byl sice prezentován v ostře moralistických termínech jako pomoc Západu statečné Ukrajině postavit se ruské tyranii, ale bylo jasné, že moralizování lze rychle odhodit tváří v tvář nepohodlí svých občanů. Vyhlídka na studené evropské domovy a vysoké ceny motivovala Evropskou unii k tomu, aby ve svých sankcích ponechala nesčetné mezery a umožnila tak pokračování toku ruského plynu a ropy. Když byl tok ruského plynu přerušen, evropské vlády neváhaly oslovit různé autokracie bohaté na fosilní paliva, které jinak pravidelně kritizují za jejich neutěšený stav lidských práv, píše na webu Al Džazíry Patrick Gathara.

Jak se Afričané naučili již dávno během studené války, globální mocnosti velmi rády vedou údajné principiální války na území jiných národů, přičemž obětují blahobyt jiných národů, ale ne svůj vlastní.

Stejná dynamika je patrná i v návrzích, které byly předloženy na poslední konferenci OSN o změně klimatu v egyptském Šarm aš-Šajchu. Hodně se mluvilo o pomoci globálnímu Jihu vyrovnat se s ničivými extrémními klimatickými jevy, jako jsou sucha a záplavy, a o pomoci při přechodu na ekologičtější zdroje energie.

Stejně jako během studené války Západ aktivně získává země, které mají sloužit jako arény pro jeho boj s klimatem. Švýcarsko například plánuje snížit své emise skleníkových plynů do roku 2030 na polovinu, a to nikoliv jejich skutečným snížením, které by mohlo být pro jeho občany nepříjemné, ale tím, že bude platit zemím, jako je Ghana, úvěry a také za snížení emisí.

Švýcarsko není jedinou západní zemí, která využívá takovéto systémy kompenzace uhlíkových emisí, jež vytlačují opatření v oblasti klimatu z bohatých znečišťujících zemí a staví chudší země, které ke krizi přispěly jen málo, do role těch, které se musí změnit nejvíce.

Spojené státy například představily nový systém obchodování s emisemi, který by údajně pomohl chudším zemím přejít na čistší energii. V jeho rámci by velké západní společnosti investovaly do projektů obnovitelných zdrojů energie v zemích globálního Jihu výměnou za to, že jim bude umožněno nadále vypouštět velké množství skleníkových plynů. Jak poukazují ekologové, jedná se pouze o další schéma, které umožňuje západním velkým firmám pokračovat ve znečišťování životního prostředí a dosahovat velkých zisků.

Řeči Západu o přechodu chudších zemí však neslouží pouze k tomu, aby se odvrátily od důrazu na svou neochotu dekarbonizovat vlastní ekonomiky a přenesly vinu za klimatické problémy na ty, kteří jsou za ně nejméně odpovědní. Je to také příklad toho, co německý ekonom 19. století Friedrich List nazval "odkopnutím žebříku"

Mnoho zemí nepatřících do západního okruhu se v reakci na to snaží upozornit na nespravedlnost, která spočívá v tom, že musí nést náklady na zmírnění extrémních klimatických jevů způsobených jinými zeměmi. Apelovaly také na západní smysl pro sebezáchovu a argumentovaly, že změna klimatu by do Evropy poslala vlny uprchlíků, která by převálcovala systémy privilegií, jež si Západ vybudoval, aby se izoloval od problémů, které způsobil ve zbytku světa.

Oba tyto přístupy však vycházejí z chybného předpokladu, že změna klimatu je především problémem globálního Jihu, přičemž Západu se podařilo uniknout v podstatě bez úhony a opět přenést bolest na zbytek zeměkoule.

Přesto zpráva Světové meteorologické organizace zveřejněná 2. listopadu uvádí, že "teploty v Evropě se za posledních 30 let zvýšily více než dvojnásobně oproti celosvětovému průměru - nejvíce ze všech kontinentů světa", a předpovídá, že "mimořádná horka, požáry, záplavy a další dopady změny klimatu ovlivní společnost, ekonomiku a ekosystémy".

Právě v letošním roce byly důsledky těchto změn překvapivě viditelné. Region postihly extrémní vlny veder, které způsobily nejhorší sucho za posledních 500 let, vysušily řeky a vodní nádrže, zavdaly příčinu ke vzniku požárů, které zničily více než 660 000 hektarů půdy a zabily nejméně 15 000 lidí. Dále na západě bojují státy USA s megasuchem, nejhorším za poslední tisíciletí, a v celé Severní Americe klesá hladina vody v řekách, jezerech a nádržích.

Faktem je, že Západ může v důsledku klimatické krize ztratit stejně, ne-li více, než my ostatní. Spíše než o záchraně brazilských deštných pralesů by možná bylo lepší a působivější diskutovat o tom, co dělat s vysychající Seinou.

Nakonec to není naše bolest a utrpení, co by Západ nějak významně pohnulo. Je to poznání jejich vlastních bolestí. A to můžeme očekávat pouze tehdy, když změníme způsob konverzace.

 

Celý článek v angličtině ZDE

1
Vytisknout
2102

Diskuse

Obsah vydání | 24. 11. 2022