O krachu kapitalismu v Británii - podobnost s ČR čistě náhodná?

21. 11. 2022

čas čtení 7 minut
Prvním krokem k hospodářskému oživení Británie je začít říkat pravdu, píše komentátor Will Hutton
 

Z Británie se stává zmenšená Ruritánie. O tom, že jsme v průšvihu, lze jen stěží pochybovat - země se vzpamatovává z ran, které jí zasadili konzervativci  za posledních 12 let své "vlády", jež kumulativně vytvořily ekonomiku příliš malou na to, jaké nároky na ni klademe.  Čeká nás zúčtování.

Zatímco platy v soukromém sektoru jsou nyní reálně jen o zlomek vyšší než v roce 2010, což je samo o sobě dostatečně vypovídající, reálné platy zaměstnanců britského státního zdravotnictví jsou nyní podle Nuffield Trust asi o 5 % nižší než tehdy, přičemž lékaři a chirurgové-specialisté trpí více než 10% reálným snížením platů. Podobná situace je v celém veřejném sektoru a po právě zveřejněném státním rozpočtu Sunakovy nové vlády, který předpokládá, že mzdy by měly růst o 2 % v době, kdy inflace letos dosáhne 9,1 % a v příštím roce 7,4 %, se pravděpodobně ještě prohloubí. Pokud nedojde k nápravě, bude úprk zaměstnanců znamenat, že části veřejných služeb se zcela rozloží.

 

Pak je tu brexit, částečně důsledek toho, že škrty konzervativců od roku 2010 přesvědčily právě tolik voličů, že status quo je neudržitelný. Je neuvěřitelné, že ti, kdo se vyslovili pro brexit, nebyli nikdy nuceni - jak to vyžadují pravidla v jiných demokraciích, které konají referenda - jasně vysvětlit, co jejich brexit znamená. Díky této nejednoznačnosti dost lidí uvěřilo  tvrzením Borise Johnsona, že Británie může mít výhody obchodu s Evropou bez splnění jakýchkoli recipročních požadavků. A tak tu máme nejtvrdší z tvrdých brexitů s výsledky, o nichž každý od ústřední Anglické banky až po nejskromnějšího vývozce vidí, že je to pohroma, kterou si Angličané způsobili sami.

Mysl konzervativců však nedokáže pochopit, že kvalitní veřejné služby jednak odpovídají skutečným potřebám, jednak musí být řádně zaplaceny.

Anglický veřejný prostor je plný fantazií o tom, že se "světová" Británie může stát ekonomikou s nízkými daněmi. Ne, Británie neporáží svět a vzhledem k naší stárnoucí populaci a vzhledem k tomu, že úroky z našeho státního dluhu brzy překročí 100 miliard liber, nemáme šanci stát se ekonomikou s nízkými daněmi. Je na thinktancích, jako je Institute for Fiscal Studies a Resolution Foundation, aby řekly to, co žádný  konzervativní poslanec ani žádné pravicové noviny nepřiznají. Zdanění na nynější vysoké úrovni tbude permanentní, protože musí, ačkoli není podle evropských standardů nijak zvlášť vysoké a při správném nastavení bude mít jen malý záporný účinek na ekonomiku.

Především se daně zvýšily proto, že se zhroutil dřívější model růstu Británie, který závisel na neudržitelném růstu úvěrů a vnitřních investicích spojených s tím, že Spojené království bylo nejlepším místem pro vývoz do EU; finanční krize z let 2008/9 a brexit tomu však učinily přítrž. Bláboly o využití příležitostí brexitu jsou jen bláboly: obchodní výměna se zmenšuje a s tím i soukromé investice. Neexistuje žádný plán, žádná vize, žádná strategie, žádná institucionální architektura, která by mohla nabídnout něco lepšího, a žádná se nepředpokládá.

Vláda je vtip. Imigrace se má snížit, říká ministerstvo vnitra, ale zůstává stále na stejné úrovni jako v době, kdy jsme byli v jednotném trhu EU, a ministr financí  ji vítá jako nezbytnou. Daň z nemovitosti se šplhá na nejvyšší úroveň za posledních 20 let, přičemž se vychází z hodnoty nemovitostí naposledy oceněných v roce 1991. Před osmi týdny sliboval toryovský ministr financí  největší snížení daní za posledních 40 let; nyní, tváří v tvář realitě, dochází k radikálnímu obratu ve stejném rozsahu. Ani Ruritánie by si nevedla hůře.

Růst ekonomiky není možný bez nárůstu investic, pro které musí existovat nápady, které je možné podpořit, finance a trhy, na které je možné vstoupit.

Je pravda, že vymyslet nový model růstu je náročné, ale základ musí být poctivý. Dnešní konzervativní strana toho není schopna. Rozpadla se na konfederaci neslučitelných kultů, které spojuje pouze vzájemná nenávist, přičemž významná část žije ve fantazii o tom, jaká Británie prý může být a jak prý funguje ekonomika. Ani ti inteligentnější politikové mezi konzervativci se neodvažují říkat pravdu ze strachu, že vyvolají ve své straně občanskou válku. Asi 40 poslanců toryů, členů skupiny Bring Back Boris na WhatsAppu, se minulou středu sešlo v londýnské restauraci L'Escargot, aby diskutovali o tom, jak svého hrdinu vrátit k moci. Není divu, že ministr financí Jeremy Hunt, který má u konzervativců  nejblíže k čestnému politikovi, nedokáže uznat škody způsobené brexitem. Musí se sklonit před nesmyslem, že obchodní dohody se zbytkem světa časem prý nahradí to, co bylo ztraceno, jak to udělal v pořadu Today na Radiu 4. Jeho  projev o rozpočtu předstíral, že kapitálové výdaje jsou chráněny, zatímco ve skutečnosti byly sníženy, přičemž největší skutečné snížení utrpělo ministerstvo pro zvyšování životní úrovně v chudých regionech.

Británie potřebuje seriózní celonárodní rozhovor, jehož předpokladem je říkat pravdu. Růst není možný bez nárůstu investic, pro které musí existovat nápady, které je možné podpořit, finance a trhy, na které je možné vstoupit. Prvky toho, co by mohlo věci zlepšit, jsou roztroušeny jako stavebnice Lego, ale jen málo z nich je posbíráno a spojeno dohromady. Významní představitelé londýnské City přicházejí s myšlenkou národního investičního fondu. Vědecký ředitel  Patrick Vallance se vyslovil pro vytvoření státního fondu na podporu vědeckých a technologických podniků. Podnikatelé začínají naléhat na nutnost plného přístupu na trhy EU.

Dokud však nebude širší politická konverzace pravdivá, což je v současném politickém klimatu nemožné, nedojde k průlomu. S režimem daně z nemovitostí založeným na 30 let starých hodnotách bytů nelze vytvořit životaschopnou daňovou základnu; žádný životaschopný plán růstu nefunguje s vyloučením z jednotného trhu EU; prvotřídní veřejné služby nelze budovat na třetinových mzdách. Ti nejlepší na obou frontách tyto pravdy znají. Je načase si je přiznat, a nejen to. Opusťme už proboha Ruritánii!

Zdroj v angličtině ZDE

2
Vytisknout
5284

Diskuse

Obsah vydání | 23. 11. 2022