Ruští a srbští imigranti v Irsku protestují proti vstupu země do NATO
11. 8. 2022 / Bohumil Kartous
Po Twitteru běhá fotka několika jedinců, kteří na sebe vzali reprezentaci ruské a srbské komunity v Irsku. Protestují...22. 7. 2022
Známé lekce posilují varování mnoha minulých studií a ukazují neustálý růst naléhavosti ukončení poklesu schopností a potřeby propojit národní průmyslové základny a plánování sil v nějakém integrovaném přístupu k přetváření sil NATO. Válka již příliš jasně ukázala, že minulá varování a ponaučení se stala naléhavějšími a že jakýkoli pokus o přetvoření a modernizaci NATO musí tato varování a ponaučení brát v úvahu:
- Obranná průmyslová základna NATO je hluboce rozdělena podle zemí a má příliš mnoho různých zbraňových systémů; munice; C4I/systémů řízení boje; a různé potřeby pro zásobování, údržbu a situační hlášení.
- Tato rozdělení a odchylky připravují NATO o významné potenciální úspory z rozsahu a vytvářejí velké problémy v interoperabilitě a efektivním úsilí o modernizaci celé aliance.
- Mnoho částí různých národních systémů vývoje a výroby zbraní NATO má velmi omezenou schopnost odolávat zátěži. Daným zemím může trvat roky, než obnoví zásoby moderních a kriticky důležitých zbraní i po poměrně omezeném nasazení vybavení a munice ve válkách, jako je konflikt na Ukrajině.
- Hlavní vývojové a výrobní kapacity jsou soustředěny v relativně malém počtu zemí, jejichž velké firmy procházejí neustálým procesem konsolidace, který omezuje jak vývojové, tak výrobní kapacity.
- Mnoho zemí má velké zásoby stárnoucích a nekvalitních zbraní, munice a podpůrných systémů. Značný počet těchto systémů nemá žádné podpůrné kapacity průmyslové základny a nelze je nahradit, dodávat nebo podporovat tváří v tvář bojovým ztrátám a stresu z podpory aktivních vojenských operací. V některých případech mohou mít takové systémy určitou marginální hodnotu v omezených válkách, ale v příliš mnoha případech použité zbraně a technologie zestárly do bodu, kdy vytvořily ekvivalent vojenského smetiště.
- Navzdory letitým studiím a varováním bylo dosaženo jen malého nebo žádného pokroku v řešení těchto problémů ve většině zemí s velkým obranným průmyslem a snahami o rozvoj. Rostoucí rozmanitost mezi národními držbami zbraní a výrobními kapacitami, která byla způsobena změnami na národní úrovni – a tím, že NATO absorbovalo bývalé země Varšavské smlouvy – situaci na národní úrovni ještě zhoršila.
Válka je relativně omezeného rozsahu a dosud zahrnovala pouze omezené použití nových zbraní, technologií a taktiky. V obecné rovině jde o relativně pomalu postupující pozemní opotřebovací válku. I tak se ukázalo, že NATO také čelí novým požadavkům z hlediska taktiky a techniky. Válka na Ukrajině zdůrazňuje hlavní problémy, které dalece přesahují současnou úroveň angažovanosti NATO:
- Ukrajinské síly by nemohly přežít ani počáteční období bojů bez rozsáhlé podpory ze strany jiných zemí – přičemž po většinu konfliktu mají rozhodující význam zbraně a technologie mnohem vyspělejší než ty, které měla Ukrajina na začátku konfliktu. Ukrajinské síly byly místo toho schopné bojovat s využitím průmyslové základny aliance NATO, ochoty předávat pokročilé zbraně a schopnosti rychle rozmístit nové zbraňové systémy, které se ukrajinské síly mohly rychle naučit podporovat a provozovat.
- Průmyslová základna NATO, držení zbraní, munice a zásoby nemohou být omezeny na podporu národních operací a operací v rámci celé aliance. Potřeba podpory vojenských operací v rámci celé aliance bude ještě důležitější, pokud se zapojí členská země, nikoli strategický partner. Logistika může být národní odpovědností pouze do té míry, kdy zasahuje vojenská realita – a to je zásah, který může být velmi dobře vyžadován předtím, než dojde k jakékoli formě aktivního konfliktu.
- I když je ukrajinská válka omezená a relativně jednoduchá podle standardů konfliktu NATO pro konflikt operačního rozsahu, i tak ukázala, že vznikající a převratné technologie (EDT) jako drony, přesně naváděné dělostřelectvo a rakety, protiletecké a protilodní střely a nové zpravodajské a zaměřovací systémy mohou radikálně změnit vzorce konfliktu na obou stranách. NATO a jeho členské země se musí snažit plně využívat EDT na všech úrovních. Jakékoli úsilí zlepšit průmyslovou obrannou základnu NATO se musí soustředit na utváření budoucnosti a ne na snahu napravit minulost.
- Pomineme-li dosavadní vzorce bojů, ukrajinská válka až příliš jasně ukázala, že NATO nyní pravděpodobně bude čelit střednědobé až dlouhodobé hrozbě velkého konfliktu s Ruskem, stejně jako vznikajícím hrozbám ze strany terorismu a Číny. Průmyslová základna NATO bude muset řešit všechny klíčové priority stanovené ve Strategické koncepci NATO 2022.
Patří mezi ně pokrok v oblasti protivzdušné a protiraketové obrany, schopnost boje ve vesmíru, kybernetické války a modernizace námořních sil, aby bylo možné se vypořádat s celou řadou hlavních hrozeb a vytvořit spektrum obranných a úderných systémů, které dokážou odradit od útoku a bránit se vyvíjejícím se konvenčním systémům působícím na dlouhé vzdálenosti i systémům jaderných úderů, jakož i plnit další hlavní nové priority uvedené ve Strategické koncepci.
- Přehled neutajovaných údajů o plánech sil NATO v jednotlivých zemích v publikaci Mezinárodního institutu pro strategická studia (IISS) Military Balance a zprávách IHS Janes o jednotlivých zemích jasně ukazuje, že mnohé obranné průmyslové základny, struktury sil a interoperabilita zemí NATO jistě zůstanou v nadcházejícím desetiletí bez podstatných změn, i přes nejlépe organizované úsilí o zlepšení sil NATO. Minulá selhání a pravděpodobně budoucí zdroje to prakticky zajišťují. Zároveň je malá vyhlídka na to, že země NATO – a strategičtí partneři NATO – budou souhlasit s plnou standardizací svých silových struktur a plánování sil.
- Mnoho zemí NATO – jako Británie a USA – se snaží vytvořit nové schopnosti prostřednictvím toho, co USA nazývají společné operace ve všech oblastech (JADO). To by zahrnovalo vytvoření nového řízení bitvy, zpravodajských, senzorových, komunikačních a počítačových systémů využívajících umělou inteligenci, které by mohly propojit širokou škálu různých systémů dohromady v téměř reálném čase, propojit vojenské služby, integrovat obranné funkce a v ideálním případě nabídnout uživateli nové možnosti a upozornit na nově vznikající problémy. To by potenciálně mohlo radikálně snížit problémy v interoperabilitě mezi zeměmi a v rámci jejich sil, pomocí softwaru, pokročilé komunikace a umělé inteligence, vést ke snížení potřeby výroby zbrojních platforem a dalšího vojenského hardwaru.
- Rusku se nepodařilo rozmístit své nejmodernější zbraně způsobem, který by rychle porazil Ukrajinu, ale zůstává hlavním konkurentem ve všech aspektech vojenského rozvoje, technologie a taktiky. Dosud se NATO, EU a členské země zaměřovaly na problémy průmyslové základny, aniž by prováděly podrobné hodnocení vojenské technologie členských zemí NATO a Ruska, priorit výroby zbraní každé strany, daných aspektů technologie zbraní a vojenské výroby a průmyslové kapacity a kapacity vědy, technologie, konstrukce a matematiky (STEM).
- Během války na Ukrajině zničené a ukořistěné ruské vybavení odhaluje závislost Ruska na dovozu klíčových zahraničních technologií a komponentů. NATO, EU a USA musí využít této zranitelnosti ruské obranné průmyslové základny zabezpečením západních dodavatelských řetězců a odepřením ruského přístupu k kritickým technologiím.
A konečně, řada studií NATO, EU a národních studií již nastolila problém, že rozvoj obranné průmyslové základny nelze oddělit od potřeby prozkoumat celkové trendy v národních kapacitách STEM a poklesu celkového podílu výroby v mnoha západních zemích. Tato otázka je obzvláště důležitá vzhledem k obrovskému úsilí, které Čína vynakládá na zlepšení svých celkových schopností v oblasti STEM a vedoucí role globálního výrobce. NATO potřebuje revidovat svou průmyslovou obrannou základnu ve vztahu k celkovým trendům v národních civilně-vojenských snahách – nejen z hlediska průmyslové činnosti související s obranou.
- Stejná potřeba vidět za hranice národní perspektivy, průmyslových kapacit NATO a EU průmyslové se týká celkových hodnocení, která zahrnují Čínu, stejně jako průmyslové základny a možností transferu zbraní ovlivňujících Írán, Severní Koreu a velká teroristická hnutí. Nová strategická koncepce výslovně uznává, že "deklarované ambice a donucovací politiky Čínské lidové republiky zpochybňují naše zájmy, bezpečnost a hodnoty", a uznává, že NATO musí spolupracovat s partnery v indicko-pacifickém regionu, stejně jako na Středním východě a v Severní Africe.
Vzhledem k neustálému pokroku ve vyspělých vojenských technologiích v partnerských zemích, jako je Austrálie, Japonsko a Jižní Korea, NATO nyní potřebuje zvážit možnosti globální spolupráce s asijskými zeměmi a jiné strategické vzorce, jakož i pokroky v průmyslové základně jiných globálních hrozeb.
- Většina minulých hodnocení obranné průmyslové základny měla tendenci se zaměřovat na zbraně a různé formy hardwaru a také na schopnost vyvíjet a vyrábět hlavní zbrojní platformy, jako jsou obrněné jednotky a dělostřelectvo, letadla a lodě. Obojí zůstávají klíčovými aspekty průmyslové základny, ale podíl průmyslové základny věnované výrobě od konce 50. let neustále klesá a význam technologií, které podporují nové formy softwaru, umělé inteligence, služeb a globálních obchodních vazeb v tomto procesu vzrostl.
Jednou z klíčových otázek je, do jaké míry tyto posuny od minulé "hardwarově" orientované definice výroby způsobily, že NATO je méně závislé na souvisejících aspektech technologie, konvenční výroby, dovozu komponent a obchodních vazeb na dovoz materiálů a dílčích komponent používaných při výrobě vojenského vybavení. V širším měřítku však vyvstává otázka, jak by měly být hodnoceny a porovnávány vývoj a schopnosti "měkkých" sektorů a sektorů služeb průmyslové základny a jak mění – a potenciálně snižují – potřebu dřívějších forem "hardwarové" výrobní kapacity.
- Obecněji řečeno, zaměření na předchozí trendy v kapacitách rozmanité obranné průmyslové základny NATO potřebné v minulosti představuje stejné potenciální problémy při posuzování potřebných schopností, které existovaly před 1. světovou válkou (kde jedovatý plyn; role dělostřelectva; a dopad kulometu, leteckého průzkumu a zákopové války radikálně změnily vojenské síly); před 2. světovou válkou (kde tanky a další obrněné jednotky; taktické a strategické bombardování; radar a prolamování pokročilých kódů; válka letadlových lodí a obojživelných výsadků; jaderné zbraně, globální rozsah válčení a masivní bojové ztráty změnily válčení) a v poslední době v konfliktech od Vietnamu až po současnost (kde vesmír, kybernetika, přesně naváděné zbraně, nové zpravodajské systémy a systémy řízení bitvy, vylepšené schopnosti hlubokého úderu, vyšší letalita a nové překážky pro dané typy eskalace také změnily vojenské potřeby).
Jedním z potenciálních ponaučení z těchto trendů působících od Vietnamu přes současné boje na Ukrajině je rozsah, v jakém jsou stále potřebné velmi sofistikované hlavní zbrojní platformy, jako jsou obrněná vozidla, letadla, lodě, zpravodajské a hypersonické zbraně, oproti (a) rostoucímu spoléhání na podpůrné senzory, zpravodajské systémy, systémy zaměřování a řízení bitvy; b) využívání šíření "chytrých" protipancéřových zbraní středního doletu, dělostřelectva s delším dosahem a přesně naváděných nábojů a pokročilejších raketových systémů; a/nebo (c) rozvoj schopnosti propojit všechny národní a spojenecké systémy dohromady v nějaké důvěryhodné formě JADO pro celou alianci, která může rychle změnit svou strukturu, aby se vypořádala s různými nepředvídatelnými událostmi.
- Zároveň se neustále zmenšují rozdíly mezi konkurencí ve vývoji obranné průmyslové základny a rozvíjející se celkové průmyslové základny – od klíčových nerostů přes dílčí komponenty a kódování až po hotové zbraně a systémy AI. K tomu dochází také v době, kdy si hlavní mocnosti konkurují v celkovém politickém a ekonomickém smyslu a kdy se tato soutěž často zaměřuje více na odstrašení a politické cíle než na nepředvídané události zahrnující válečné boje.
V rámci této globální civilně-vojenské soutěže se státy výrazně liší v rychlosti, s jakou mění svou civilní a vojenskou závislost na dovozu od kritických nerostů po nejpokročilejší pevné komponenty a výrobní technologie. Totéž platí o konkurenci ve všech aspektech schopností STEM a v jejich zaměření na mnoho různých oblastí vznikajících a převratných technologií. Současná civilně-vojenská soutěž mezi Čínou a NATO/jejími strategickými partnery ilustruje, jak vážný je tento velký strategický aspekt globální konkurence, ale stejně tak i rozsah, v jakém NATO Evropa a Rusko zlepšují své schopnosti v důsledku vlivu ukrajinského konfliktu.
- Je také zarážející, že válka na Ukrajině znovu zdůraznila celkový nedostatek jakéhokoli smysluplného souborného hodnocení velikosti a efektivity vojenských nákladů, výdajů a rozvoje příslušných vojenských průmyslových základen jak zemí NATO, tak Ruska – jde téměř o intelektuální vakuum, které se vztahuje se také na souborné hodnocení národních schopností NATO ve vztahu k Rusku a ke schopnostem zemí s klíčovými hrozbami, jako jsou Írán a Severní Korea.
NATO neprodukuje žádné souborné hodnocení. USA pouze pravidelně informují o Rusku a oficiálně nedělají nic jiného, než že hlásí oficiální údaje o ruských vojenských výdajích – kde jsou téměř jistě silně zpolitizované a neříkají nic o srovnatelné skutečné vojenské produkci a úrovních skutečně srovnatelných údajů o výdajích a nákupech. Analytická centra jako SIPRI a IISS se hrubě pokoušejí odhadnout skutečné celkové částky ruských a čínských výdajů, ale nedostávají žádnou zjevnou podporu od zpravodajských služeb zemí NATO a neposuzují relativní úrovně výroby, vnitřní spotřebu vs. prodej zbraní a komparativní efektivitu obranných průmyslových základen.
Tyto tři soubory změn ve způsobu, jakým je třeba analyzovat průmyslovou základnu, představují obrovskou praktickou výzvu pro NATO – a USA a další členské státy – z hlediska plánování sil. V mnoha oblastech neexistují žádná spolehlivá data z otevřených zdrojů a neexistují žádné jasné analytické metody, které by se pokoušely porovnat různé faktory.
Jak ukazuje příloha této studie, existuje dostatek kvantifikovaných odhadů, datových souhrnů, grafů a map, které varují, o jak závažné problémy se jedná. Zároveň také varují, že pokusit se je úhledně spojit dohromady v nějaké jediné analýze nebo modelu musí zahrnovat cvičení v teorii složitosti, kde je prostě příliš mnoho proměnných a neznámých na to, abychom udělali více než jen suboptimalizaci a uvedení potenciálních politik a plánů do kontextu.
Suboptimalizace je však mnohem lepší než nic, což byl čistý výsledek dosavadních snah mnoha snah NATO, USA a partnerských zemí. Často je také mnohem snazší předvídat krátkodobé trendy, než se dívat na desetiletí nebo více dopředu, a neustále aktualizované plánování a analýzy mohou téměř jistě poskytnout klíčové priority a varování pro plánování sil – zvláště když jsou podporovány byť jen částečnými soubornými hodnoceními současných trendů a schopností, které se zaměřují na daný problém nebo soubor problémů.
Cena za to, že to neuděláte, by měla být také zřejmá. Země NATO přistoupily ke dvěma světovým válkám se zásadně špatnými přístupy k utváření svých vojenských průmyslových základen. Každá menší válka od té doby znovu ukázala, jak obtížné je předvídat skutečné potřeby vojenského průmyslu, a zaznamenala dramatické posuny v rovnováze národních schopností konkurovat. Má-li NATO reagovat i na omezené výzvy, jako je válka na Ukrajině, musí výrazně zlepšit hodnocení a plánování svých národních průmyslových základen. Pokud má NATO konkurovat Číně a Rusku, které reagují na jeho lekce z válce na Ukrajině, musí to udělat v globálním kontextu.
Zdroj v angličtině: ZDE
Diskuse