Nejen Andy Warhol

25. 7. 2022 / Soňa Svobodová

čas čtení 9 minut
Nejen světově známý americký malíř, grafik, ilustrátor, filmový tvůrce a vůdčí osobnost pop-artu, Andy Warhol, se ve svých začátcích proslavil svými ilustracemi reklamních předmětů ale také i portréty takových slavných osobností, jakými byli Elvis Presley, Liza Minnelli, Judy Garland, Elizabeth Taylor či Marilyn Monroe, jejíž známý obraz Marilyn Diptych vytvořil tento umělec v roce 1962, technikou sítotisku na plátně a malbou akvarelovými barvami. Další výtvarnicí, která je také mezi milovníky umění známa nejen svými výstižnými ilustracemi pro gastronomický časopis La Cucina Italiano ale také i znamenitými portréty Fridy Kahlo, Michèle Mercier tedy Angeliky, Clary Bow, Audrey Hepburn, Meryl Streep a již zmíněné Marilyn Monroe s červeným pozadím, je Eliška Zradičková.

Paní Zradičková, co vás přimělo zvolit z toho množství barev, jenž existují zrovna tu, kterou jste použila na dané pozadí zmíněného obrazu?

Možná proto, že červená je vášeň, láska, provokace a umocňuje to, co Marilyn vlastně byla – žena plná života.

To jste krásně vystihla, neboť jak filmoví kritici, tak i režiséři o ní hovořili jako o ženě, která má jedinečný sex appeal, ale jednu malou chybičku a tou je naivnost. Myslíte, že měli pravdu?

Ano, jistá dávka naivity tam jistě byla. Pokud ji nehrála jako svoji nadiktovanou image.O tom by se dalo určitě polemizovat.

Ale o Warholově Marilyn je známo, že tento její obraz vlastní proslulá londýnská Tate Gallery, kdo je vlastníkem vaší Marilyn?

Zatím tato konkrétně ještě nemá vlastníka. Čeká až někoho okouzlí a vezme si ji domů. Ale namalovala jsem spoustu dalších Marilyn a ty skončily v soukromých sbírkách.

A určitě se nebudu mýlit, když řeknu, že po celém světě..?

Ano máte pravdu, moje obrazy vlastní sběratelé po celém světě.

Na svém výtvarném kontě, máte již přes osm set pláten a kolem padesáti kreseb. To je tedy úctyhodný počet a dílo. Kdy spíte?

Já ráda spím a snažím se vše si dobře zorganizovat, aby byl čas na spánek, rodinu, zábavu a povinnosti.

Takže máte svůj denní řád, který striktně dodržujete?

Striktně určitě ne, ale to nejdůležitější a co hoří se snažím udělat co nejdříve, potom to, s čím se dá hýbat atd. Ideální je mít všechno hotovo a potom si dát chvilku nohy nahoru.

Ano. To je to nejlepší, co může člověk pro sebe udělat, když má radost z dobře odvedené práce…:-)

Většina vašich děl jsou olejomalby. Čím si vás tato jedna z časově nejnáročnějších mistrovských malířských technik, o níž se říká, že se studuje i několik let, získala?

Chodila jsem od páté třídy na Lidovou školu umění, kde jsem začala s touto technikou a dále jsem u ní zůstala a experimentuji s ní dodnes. Což je asi zhruba 40 let.

A experimentujete s ní znamenitě, neboť vaše obrazy jsou jako živé...

Děkuji mockrát.

Zkoušíte i nějaké další výtvarné techniky?

Zkouším občas i akryl a někdy si i zopakuji kresbu tužkou, ale vždycky se zase vrátím zpět k olejomalbě. Ta je pro mne top a nejvíc si s ní rozumím.

Když tvoříte nový obraz jste jím pohlcena natolik, že nevnímáte ruch kolem sebe – nebo musíte být zcela obklopena tichem?

Když maluji, tak si nejraději nechám hrát nějakou příjemnou hudbu, anebo si pustím nějaký známý film a vnímám ho jako zvukovou kulisu, kde mi stačí, se na něj jen chvilkami podívat.

V kterou denní, či noční hodinu nejraději malujete?

Nejraději maluji až k večeru a v noci. Přes den vařím, uklízím, zajdu na poštu se zásilkami. Prostě běžné věci.

Je o vás známo, že jste vystudovala střední sklářskou školu ve Světlé nad Sázavou se zaměřením na výrobu a zušlechťování skla, ale ve své tvorbě jste u něj nezůstala. Proč?

Odešla jsem z tohoto oboru ze zdravotních důvodů. Jako brusička olovnatého křišťálu jsem si u broušení vyvolala otlaky loketních nervů a špatnou krční páteř.

Když se nad tím pozastavíme, tak vlastně neexistuje žádná profese, která by se na lidském zdraví nepodepsala...

Taky si myslím, že každý si za svůj život ,, něco vylosuje´´.

Přesně tak...

Známé jsou i vaše kolekce Lidi, Fantazie a Andělé. Jen tak mimochodem všechny jsou krásné, ale musím přiznat, že se mi velmi moc líbí váš vysoký štíhlý anděl s modrým pozadím. Byla to právě ona touha po těchto andělských aspektech, mezi něž patří čistota, oduševnělost, skromnost, rozvaha, trpělivost a síla ticha, která vás přivedla k jejich zobrazování?

Andělé jako takoví, přišli tak nějak sami. Asi to je tou dobou. Měla jsem potřebu si jich pár pro sebe namalovat a potom poptávka po nich byla tak velká, že jich byla celá armáda. Andělé, které maluji jsou specifičtí v tom, že jsou bez rukou, jen s křídly a tvář není vykreslena. Používám hodně reliéfy a kovové aspekty, zlato, stříbro a měď, ale jsou i jen olejomalby.


Když je tvoříte, čerpáte pouze ze svých námětů nebo se stane, že dotyčný vám svého anděla popíše?

Konkrétně anděla, dle představ někoho jiného jsem nemalovala, ale někdy se stane, že chtějí podobného anděla, kterého jsem už namalovala, ale třeba v jiných barvách nebo v jiných rozměrech.

Svou první výstavu jste uspořádala ve svých osmnácti letech, ale než jste se k tomu odhodlala musela jste si dodávat odvahu. Znamená to, že jste byla na pochybách, zda ji uspořádat či nikoliv?

Moje první výstava byla společná s dalšími lidmi, a to na poděbradské kolonádě. A tím, že nás bylo více jsem tu odvahu měla a potom už jsem neměla strach se do něčeho podobného pouštět, zjistila jsem, že není se čeho bát, prostě si jen plnit sny. Dnes už mám za sebou kolem 40ti výstav a další určitě budou.

Já jen dodám, že by to byla velká škoda, kdyby nebyly...Proto vás v dohledné době čeká další výstava na podzimní akci Open Art Fest, která proběhne na holešovickém Výstavišti. Jak se těšíte?

Vloni jsem byla poprvé na Open Art Festu a nevím, jestli to bylo postcovidovou dobou, ale účast všech umělců byla veliká a rozmanitá. Bylo to pro mě moc a moc inspirativní a potkala jsem tam spoustu nových lidí, a tudíž se na ně všechny zase těším.

Máte o té spoustě číselnou představu?

V Holešovicích bylo 230 výtvarníků různých žánrů. Malíři, sochaři či fotografové obsadili plochu 5,5 tisíce metrů čtverečních.

Vaše abstraktní a fantazijní obrazy jsou z velké části ovlivněny vaší momentální náladou a rozpoložením, takže se dá říci, že jejich prostřednictvím se vyjadřujete k vnímání okolního světa z ryze ženského pohledu. Je to tak?

Ano je to tak. Myslím si že, malíři muži a malířky ženy mají rozdílné vyjadřování v malbě.

Kromě toho malujete i akty. Čím to, že ženské tělo je na rozdíl od toho mužského pro výtvarníky tak přitažlivé?


Myslím, že pánbůh věděl, co dělá, když stvořil ženu. U ženy je větší prostor pro fantazii, tím se nechci dotknout mužů. Taky muže maluji, ale je jich méně.


Vládnete více profesemi od malířky, výtvarnice, ilustrátorky, dekoratérky až po lektorku výtvarných kursů v Artinstitutu v pražské Jindřišské ulici. Jaké to je vyučovat nastupující umělce?

Bohužel už Artinstitut neexistuje, ale v době, kdy byl a já jsem tam docházela, jsem byla unešená z lidí, kteří byli šikovní, nadšení, a hlavně opravdu chtěli se naučit malovat. Teď dávám soukromé hodiny malování a je to stejně vzrušující. Hlavně ta různorodost lidí, kteří ke mně docházejí.

V jednom ze svých rozhovorů jste se zmínila, že byste chtěla zkusit umělecké tetování. Podařilo se?

To se mi bohužel nepodařilo. Snad někdy…

Na vašich obrazech se často objevuje portrét mexické malířky Fridy Kahlo, takže mne to svádí k otázce. Je právě Frida Kahlo vaší tvůrčí múzou?

Miluji Fridu a obdivuji její žensky nelehký, umělecký a zkoušený život. Taky obdivuji Tamaru Lempickou a u ní nádherný artdecový styl. Ta je pro mě velkým vzorem.

Já se vám nedivím, neboť její obrazy jsou nádherné, zvláště její nejslavnější, kterým je Autoportrét – Tamara v zeleném Bugatti z roku 1929. Také přemýšlíte nad svým autoportrétem?


Už jsem si dva namalovala. Jeden je starší a nic moc a druhý mi visí v ložnici….takový poloakt. Děkuji za rozhovor.






0
Vytisknout
8297

Diskuse

Obsah vydání | 27. 7. 2022