Má dáti – dal!
22. 7. 2022 / Beno Trávníček Brodský
čas čtení
4 minuty
V Právu z 16. - 17.
července 2022 je docela pěkný rozhovor s naším ministrem
financí. Lze s ním souhlasit v mnoha věcech, nikoli ale v oblasti
získávání dostatečných zdrojů (příjmů) pro financování
státního rozpočtu.
Na přímý dotaz na
možnosti progresivního zdanění příjmů odpovídá: „Já věřím
tomu, že mnohem lepší je, když peníze nechám lidem, oni je
investují, rozhodnou se je použít podle svého uvážení. Já
věřím lidem. Je to typický střet levice a pravice, který
politický postoj je lepší. Proto máme různé politické strany a
proto se i střídají u moci. Levice věří v přerozdělování a
méně věří lidem, my více věříme lidem a v menší
přerozdělování."
Pozn. JČ. Obávám sem, že známý mýtus pravice o tzv. "trickle effect", že když přestanete zdaňovat bohaté, že z jejich bohatství "zbohatne celá společnost", je lež - to tak nefunguje.
Na takový názor má
pan ministr nepochybně právo a je i v souladu s různými
historickými zkušenostmi, poučkami atp. Pokud budeme chtít řídit
naší zemi jen podle, řekněme, různých předsudků a
„náboženství“ (včetně těch ekonomických) je všechno
vpořádku. Jenže! Nyní je tu vyjímečně kritická situace a stát
musí pomáhat přiměřeně svým občanům (jinak by byl zbytečný).
K tomu potřebuje přiměřené další příjmy, nikoli škrty.
Co se tedy přestat
bavit o levicových či pravicových dogmatech a začít se snažit o
přístupy přiměřeně solidární, přiměřeně humánní?!
Samozřejmě, že bohatí mohou, jak píše pan Stanjura nakládat se
svými prostředky dobře – například je reinvestovat do své
firmy a zvelebit ji (což se třeba zobrazí i na lepším pracovním
prostředí pro zaměstnance, na jejich lepších příjmech), poslat
část prostředků jako cílený příspěvek státu na něco nebo
poskytnout peníze rovnou nějaké charitě či potřebnému člověku.
To je jistě záslužná činnost hodná úcty a je třeba takovým
lidem ze strany státu zase někde ulevit – třeba při konkrétním
výpočtu daní v daném okamžiku.
Netipl bych si ale, že
takových solidárně smýšlejících bohatých lidí bude u nás
národohospodářsky významný podíl.
Stát by tedy měl
řešit, jak si v kritické době solidaritu bohatých s chudými
přiměřeně vymoci. Metody určitě může využít různé, ale
jako nejpřehlednější se zdá dobře stupňovitě nastavené (tj.
nikoli likvidační) progresivní zdanění bohatých. Jen pro
jistotu, abych předešel dalším dotazům, uvedu, že pro mne je
bohatým člověkem ten, kdo pobírá plat nad vypočtenou národní
průměrnou mzdou (aktuálně 37.929 Kč). Ta ale trvale roste, tzn.
první stupeň zvýšené daně by mohl být u příjmu nad 50 tis.
měsíčně (např. 20%), nad 100 tis. již máme (23%), dále zvážit
například nad 200 tis. (26%) a dál po stotisících příjmů a
třech procentech procentuálního nárůstu s absolutním stropem
třeba 38%. Určitě by to do státní kasy přineslo řádnou
hromadu kýžených miliard.
Nedokážu si v hluboké
ekonomické krizi v demokratické zemi na začátku 3. tisíciletí
představit, že v této oblasti bude stát dělat dlouhodobě
mrtvého brouka a široká veřejnost bude v klidu trpět a koukat,
jak vícecenní spoluobčané jezdí ve zbytečně drahých autech,
budují nabubřelé „sausforky“ nebo si pořizují nejrůznější
drahé zbytečnosti. To by nejspíš v dějinách světa bylo poprvé.
Pro současnou vládu
by tak rozumné nastavení progresivního zdanění příjmů
bohatých mělo být vyslyšením vlastního pudu sebezáchovy.
Ještě drobná douška
jako reakce na rozhovor s ekonomickým expertem ODS Janem Skopečkem
v Lidových novinách 18. 7. 2022. Ten zatracuje nejen progresivní
daň z příjmů, ale polemizuje i s diskutovaným vládním plánem
nějakou formou odsát současné „nadzisky“ energetických
společností (případně bank). A aby to ještě „vypentlil“,
za sebe navrhuje větší podíl občanů na úhradách za zdravotní
péči. Pravidlo „ať to doplatí bohatí“ se tedy v ODS rovná
strašidlu Cantervillskému. Sice už dost zestárlo, ale stále je
tu.
7891
Diskuse