Západ si rozhodně může dovolit mnohem více nežli Kreml. Ale stojí Ukrajina západním elitám za to?

3. 6. 2022 / Karel Dolejší

čas čtení 7 minut
Údajný zmatek ohledně západních možností v ukrajinském konfliktu je z velké části založen na nepochopení skutečného stavu. Západ ani zdaleka není omezen ekonomickými a vojenskými faktory tak, jak by někteří rádi tvrdili. Začíná se mu však postupně nedostávat jednoho zásadního faktoru: Politické vůle.

Na konkrétní otázky vznesené Borisem Cvekem lze ve stručnosti odpovědět takto: Ruská ekonomika navzdory západním sankcím není na kolenou, protože 1) západní ekonomové na počátku války pracovali s přehnanými odhady ruských válečných nákladů, 2) ruská centrální banka se rozhodla jen kvůli krátkodobé stabilizaci ekonomiky obětovat konvertibilitu rublu, 3) růst cen energetických surovin a potravin na světových trzích zatím udržel ruské příjmy nad vodou. Přesto se rychle schyluje k ruskému státnímu bankrotu, neboť země nebude schopna splácet zahraniční pohledávky ve volně směnitelných měnách.

Predikci je nutno upravit tak, že Rusům jistě jen tak nedojdou nekonvertibilní rubly, v nichž platí své žoldáky. Postupně však přijdou o schopnost vyrábět moderní produkty, mezi nimi také zbraně, což vyžaduje použití zahraničních komponent.

Na Donbasu už postupně sledujeme trend proměny ruské armády v těleso připomínající ze všeho nejvíc ozbrojené složky z dob 1. světové války. Evidentně je postupně ničena zásoba dosud použitelných tanků a dalších obrněných vozidel sovětského původu, která už současným ruským průmyslem nebude nahrazena. Pomocí zničujících objemů dělostřelecké palby tedy Rusové na malém úseku fronty promění ukrajinské pozice v ruiny a následuje útok sestávající už převážně z pěšáků. Potřebují teď děla a raketomety s municí, což mohou vyrábět i pod sankcemi. A potřebují kanónenfutr. 

Etničtí Rusové přitom za Putina zase tak často nebojují, roste podíl příslušníků neruských menšin odvedených do armády. Největší válečné oběti v poměru k počtu obyvatel teď vykazují Dagestánci a sibiřští Burjati. Ale ani za zmíněných okolností nebude Rusko schopno v tomto stylu válčení dlouho pokračovat. Jeho demografické zdroje jsou totiž celkově velmi omezené a pokusy o nábor zahraničních žoldnéřů mnoho nepřinesly.

Zbavit se ruského plynu je pro Evropskou unii jistě důležité, z hlediska financování války Ruskem má však prioritu omezení výrazně vyšších příjmů z ruské ropy. Je tedy nanejvýš ostudné, pokud Česká republika a Slovensko pomohly Orbánovu Maďarsku torpédovat důsledné ropné embargo EU. Pokud se nemůžeme spolehnout na vládu, že udělá, co je třeba, přišel zřejmě čas vyhlásit bojkot sítě čerpacích stanic v maďarském vlastnictví prodávajících ruské ropné produkty (MOL) a další podobná opatření v rámci občanské společnosti. Ti, kdo přitom křičí, jak prý drahá paliva "postihují chudé lidi", by měli být veřejně ujištěni, že opravdu chudí lidé na auto ani před 24. únorem nikdy neměli.

Co se týče ruského zemního plynu, připomínám, že například Polsko se jej pravděpodobně zbaví ještě v letošním roce - protože bralo ruské výhrůžky a hrozby dlouhodobě vážně a pracovalo na zajištění své energetické bezpečnosti. Jiné země, včetně Německa nebo České republiky, ovšem po mnoho let tupě spoléhaly na "volné" obchodování s režimem, jehož fýrer ještě v 90. letech minulého století označil dodávky energetických surovin do Evropy za ruskou strategickou zbraň.

Tím se dostávám k jednomu z velmi problematických tvrzení ve Cvekově článku. Před 24. únorem prý existoval jakýsi "jiný svět" a v něm bylo údajně "racionální" obchodovat s ruským režimem.

To ale rozhodně není pravda. Putinův režim se v noci z 23. na 24. únor rozhodně nezměnil z jakéhosi nevábného zanedbaného strejce, s nímž se dá ještě jakžtakž vycházet, v šokující monstrum. Pouze projevil svůj skutečný charakter, o němž ti, kdo po léta sledují ruská média a propagandu, už dlouho ani v nejmenším nepochybovali. Bylo špatné a trestuhodné po roce 2014 začít spoléhat v dodávkách zemního plynu do České republiky výhradně na Rusko a neobnovit smlouvu s Norskem. Odporovalo to evropským předpisům. Bylo hloupé a krátkozraké nepřipravit se na náhradu ruského zemního plynu v případě konfliktu tak, jako to udělaly Polsko nebo Finsko. Pokud není dostatečným argumentem odporný charakter ruského režimu a jeho celosvětový boj proti demokracii (jiné ropné emiráty jako Saúdská Arábie nebo Kuvajt mohou být v domácí politice podobně odporné, ale nepokoušejí se cíleně rozvrátit západní politické systémy), mělo být dostatečným argumentem vojenské vyhrožování a léta protizápadních vojenských manévrů, často s nacvičováním jaderného útoku na Evropu. 

Ne, obchodovat s Ruskem, zejména tak, že na ně 100 % spoléháme v dodávkách strategické energetické suroviny, ani vteřinu nebylo racionálním rozhodnutím.

Představa, že Putin "dokáže rozbít" EU a "konvertovat ji k fašismu", je také podle mne přitažená za vlasy. Putin si udržel vliv v Maďarsku a stále ještě nebyl eliminován jeho vliv na podplacené německé politické elity, ale jinak obecně vliv jeho páté kolony v Evropě výrazně poklesl. A podíváme-li se na aktuální německé průzkumy volebních preferencí, vypadá to, že Scholzova SPD kvůli pomalému a neochotnému zbavování se ruských vazeb prohraje příští volby, po nichž by koalici mohly sestavit Zelení s CDU/CSU, jejichž postoj k ruské invazi na Ukrajinu je mnohem čitelnější a prozápadnější.

Problémem tu nebudou ekonomické okolnosti ani politický vývoj na Západě, jemuž ani zdaleka nehrozí "sociální katastrofa".

Problémem bude politická vůle podporovat Ukrajinu ekonomicky a vojensky ve válce, která se docela jistě teď protáhne minimálně do konce roku.

Veřejnost byla po léta zpracovávána infotainmentem, který ji připravil o schopnost soustředit se na podstatné záležitosti a zprávy. Připočtěme jistě oslabenou, ale přežívající proruskou dezinfoscénu, a vidíme potenciál rozpadu západní podpory Ukrajině. Ta může znuděného mediálního konzumenta omrzet velmi podobně, jako ho před lety po pár měsících omrzely šokující zprávy o děsivých masakrech v Sýrii.

Našimi hlavními problémy jsou upadlá schopnost uvědomovat si podstatné dlouhodobé zájmy, upadlá schopnost soustředit se na podstatné informace a krátkozraké sobectví, které upřednostňuje dočasnou ekonomickou výhodu před zájmem o trpící a bojující v jiných zemích. O lidi, kteří v konečném důsledku bojují také za naši svobodu. 

Nejde přitom o žádné "objektivní" faktory ve smyslu fyzikálních dat. Mluvíme o lidské mentální omezenosti, kterou lze jistě za určitých okolností postupně z části nebo i úplně odstranit.

Přinejmenším tomu nebrání žádná fyzická překážka.

1
Vytisknout
8684

Diskuse

Obsah vydání | 7. 6. 2022