Diagnóza příčin volební porážky Labour Party

13. 2. 2020

Země potřebuje silnou opozici. Británie bude mít lepší vládu, pokud těm, kdo vládnou, bude někdo koukat pod prsty. Navíc Labour Party ve svých nejlepších dobách představovala velkou sílu bojující za slušnost, hovořící za lidi po celé zemi a zajišťující, že nikdo nebude zapomenut. Potřebujeme tuto roli obnovit, napsal ve své analýze konzervativec lord Ashcroft.

Minulý měsíc jsem se dotazoval přes 10 000 lidí a věnoval jsem zvláštní pozornost těm, kteří volili Labour v roce 2017, ale nikoliv v roce 2019. Také jsme se dotazovali 18 focus groups ve volebních obvodech, které labouristé ztratili, s lidmi, kteří stranu opustili (často s pocitem, že strana opustila je). Zpráva zahrnuje rozsáhlé citace těchto diskusí, protože vysvětlují potíže Labour Party lépe, než by to svedl kterýkoliv analytik. Působí ještě přesvědčivěji, když vezmete v úvahu, že pocházejí od lidí, kteří donedávna volili Labour a pravděpodobně nikdy nečekali, že udělají něco jiného.

Dotazovali jsme se také 1 000 členů strany a provedli focus groups se členy strany a labouristy podporujících odborů, abychom viděli, jak se pochopení voleb labouristickým hnutím liší od voličstva a zda - a do jaké míry - se domnívá, že strana potřebuje změnu.

Od volební noci přední labouristické postavy tvrdí, že volební výsledek se celý týkal brexitu - s implikací, že jejich ztracení voliči se masivně vrátí, jakmile toto téma zmizí z agendy. Ačkoliv není pochyb, že brexit ve volbách sehrál velikou roli, labouristé by se mýlili, pokud by se tím příliš uklidnili. Ano, mnozí hlasovali pro brexit. Ale také považovali labouristickou politiku znovuvyjednání dohody s EU a neutrality za jednoduše nedůvěryhodnou: Vzešla z beznadějného rozdělení strany a ukázala, že tato strana nebyla ani dost málo připravena vládnout.

Ještě důležitější pro tyto voliče byl princip, že labouristé odmítli implementovat demokraticky vyjádřenou vůli lidu a často i vlastních voličů. Brexit se tedy stal metaforou strany, která už voličům nenaslouchá, bere jejich hlasy za předem zaručené, zatímco zlehčuje jejich názory jako ignorantské a zaostalé. Tyto dojmy - strany nepřipravené vládnout a naslouchat - nevymizí jen proto, že legislativa k brexitu je kompletní.

Bylo oznámeno, že oficiální labouristické vyšetřování "vyvinilo" Jeremyho Corbyna z jakékoliv odpovědnosti za volební výsledek. Mohu jen předpokládat, že šlo o soucitné gesto vůči již odcházejícímu sedmdesátníkovi, protože žádné seriózní zkoumání důkazů nemůže dospět k takovému závěru. "Nepřál jsem si, aby byl Jeremy Corbyn premiérem," vévodilo seznamu dezertérů, když jsme se ptali na důvody - ať už přešli k toryům, liberálním demokratům, jiné straně, nebo zůstali doma. Ačkoliv několik z nich vidělo dobrý úmysl, bývalí voliči labouristů v naší skupině lamentovali nad tím, co považovali za jeho slabost, nerozhodnost, nedostatek patriotismu, zjevné sympatie k terorismu, neschopnost vypořádat se s antisemitismem, zastaralý a přehnaně levičácký světonázor a zjevnou nepřipravenost vést zemi.

Avšak pocit, že Labour už není pro ně, šel za hranice brexitu a Corbynova vedení. Dnešní Labour je považována za stranu především pro studenty, nezaměstnané a středostavovské radikály. Zdá se, že nerozumí obyčejným pracujícím, pohrdá tím, co považuje za mainstreamové názory a neschvaluje úspěch. Volební program z roku 2019 dovršil obrázek strany, která se odtrhla od reality jejich životů.

Pokud šlo o mnohé z těchto bývalých příznivců, Labour Party nelze věřit ve věci veřejných financí, povýšeně hledí na lidi, kteří s ní nesouhlasí, je příliš vlevo, nedokáže chápat lidi, které má zastupovat, nebo jim byť jen naslouchat, je nekompetentní, zjevně rozdělená, nemá soudržné priority, nechápe aspirace ani to, kde se bere prosperita, neschvaluje jejich hodnoty a zachází s nimi jako s pitomci.

Tito voliči se nevrátí, dokud se strana nezmění - a většina z nich očekává, že nezbytná transformace si vyžádá léta.

Podrobnosti v angličtině: ZDE (pdf)

0
Vytisknout
3612

Diskuse

Obsah vydání | 18. 2. 2020