Je ta cena odpovídající? (Ne-li sladká? A taky kdy „zdravější“ produkt?)

17. 2. 2020 / Miloš Dokulil

čas čtení 3 minuty

Ne že by všechno vždycky souviselo automaticky se vším. To by se člověk ani nedokázal zorientovat ani na tom místě, kde zrovna je. I když se nejednou kategoricky – a málem všeobecně – tvrdí opak. (I takto stojí za to si občas připomenout, že někdy tvrdíme neprůkazné souvislosti, aniž hnou brvou obě strany takto iniciovaného dialogu, anebo zrovna uvažující člověk sám v sobě. A kupodivu i „skoro naopak“: některé jevy k sobě přiřazujeme lineárně tak, jako kdyby charakteristickou dominantou vždy bylo, že z Á plyne pokaždé Bé; ne že by to mohla být taky někdy náhoda a jindy třeba Cé. Ve všech zrovna zmíněných alternativách jsme mimo hudbu a její možnou další všehochuť! Neboť to bychom asi měli zvažovat, kde se nám teď v té půltónové posloupnosti ztratilo Há…)

Leč neodbíhejme hned dál do abstraktních nebo ne zrovna moc „hudebních“ úvah.

 

Bílý cukr, když je práškový nebo jako krupice droboučký, inzeruje se vždy jako „rafinovaný“. Ta jeho „rafinovanost“ je ovšem jaksi stranou jeho možné a neočekávatelné složitosti; ne-li nečekané „úskočnosti“, ať již samou sladkostí, anebo kilogramy tělesné váhy navíc, když se jeho spotřeba dost nekontroluje. „Rafinace“ je pouze cizí výraz pro proces, jímž se výchozí surovina bělí a zbavuje melasy. Teď nerozvádějme, že chemicky při tomto továrním procesu dochází ke ztrátě řady pro tělo důležitých živin. A že se to samozřejmě týká i kostkového cukru, kde jako kdyby už ten tvar stačil na jeho plnohodnotnou charakteristiku (protože pokud se míníme trochu zabývat taky hnědým cukrem, ten tak běžně „jako kostka“ se nám ve střední Evropě tolik jako jeho krupicová varianta neujal; a někdy jsou hnědé kostky dodatečně přibarvované).

Takže na scéně je nyní – jen tak „na otočenou“ – hnědý cukr. Ačkoliv běžně neprochází rafinací, ne že by už proto obsahoval mnoho těch rozmanitých živin, které ve výčtu chemických látek, vitaminů a aminokyselin vykazuje. Cukr je to bez ohledu na barvu vždy. A potom opatrrrrrrrně!

Ten rafinovaný – bílý – cukr je u nás k dostání zhruba za 15 Kč jeden kilogram. Nebo je to už za 14,90? Ten hnědý kupodivu potom stojí třeba 3 x až i 8 x tolik, podle místa, kde se prodává, odkud se dováží či také trochu podle reklamy a obalu, v němž je uchovávaný. I když s ním určitě nemuselo být spojeno ve finále tolik práce. A ovšem, nezapomínejme, že jinak se v předehře před zpracováním sklízí cukrová řepa, a opět zcela odlišně cukrová třtina.

Vypadá to tak, že cena hnědého cukru je přece jen poněkud (ne-li „neúměrně“?) nadsazená. Je otázkou do pranice, do jaké míry ty špetky vápníku, železa, dusíku… atd. jsou „adekvátním“ dobropisem pro hnědý cukr, když i ten je přece „cukrem“, s možným rizikem cukrovky; při větší spotřebě obdobně, jako je to u bílého cukru. A po něčem pocukrovaném bychom to měli včas kompenzovat trochou tělesného pohybu. (Takže nejvyšší čas přestat teď písemně uvažovat. Když ale ono se tak příjemně u té obrazovky sedí!)

0
Vytisknout
6528

Diskuse

Obsah vydání | 20. 2. 2020