Proč jsme tak lhostejní k perzekuci Juliana Assange a Chelsea Manningové?

17. 2. 2020 / Daniel Veselý

Jestliže nás trápí osudy ruských a čínských disidentů, čímž mimoděk demonstrujeme svoji morální převahu nad naším ideologickým nepřítelem, proč jsme slepí a hluší k perzekuci Juliana Assange, Chelsea Manningové a dalších západních whistleblowerů a novinářů?

Čeští komentáři rádi píší o zlém Rusku a diktátorské Číně, aniž by tutéž, ba větší pozornost věnovali svým kolegům na Západě. Vše by bylo v pořádku, kdyby se informovalo o opresivních režimech a jejich praktikách toutéž měrou - nehledě na ideologické zázemí. Nikdo nevolá po tom, abychom ignorovali otřesnou perzekuci Ujgurů čínskou vládou nebo mafiánské metody Putinova Kremlu; je zapotřebí dospět k informační rovnováze, což je vzhledem k vlastnickým strukturám mainstreamových médií a jejich ideologické disciplíně nadlidský úkol.

Příkladů ideologické předpojatosti je jako máku. Naposledy mne překvapil Denník N v reportáži o obrovském strádání běžných Venezuelanů pod knutou Madurovy autoritářské vlády. Reportérka se neobtěžuje uvést ani jedinou větu o tom, že tamní mizérii do značné míry prohlubuje totální embargo Trumpova kabinetu, jak přiznává také přední venezuelský ekonom a stoupenec tamní opozice Francesco Rodríguez na stránkách New York Times. Podle ekonomů Jeffreyho Sachse a Marka Weisbrota americká ekonomická blokáda od roku 2017 vedla k úmrtí více než 40 tisíc Venezuelanů. Hospodářská klatba radikálně snížila dostupnost léků a potravin pro obyčejné Venezuelany a zároveň se zvýšila úmrtnost. Já chápu, že jde o reportáž, a nikoliv komentář, jenže čtenář může snadno nabýt dojmu, že za všechnu tamní bídu a devastaci může Maduro a spol.

A ti, kdo na tyto a jiné zločinné praktiky upozorňují i za cenu ztráty své svobody, jsou v českém mediálním prostředí přehlíženi jako širé lány.

Ať už si o Julianu Assangeovi myslíme cokoliv, tento člověk je zlovolnou trumpovskou justicí trestán za to, že svět informoval o válečných zločinech Spojených států. Trumpův kabinet zašel ještě o krok dál než Obamova vláda, když se rozhodl Assangeho oficiálně zažalovat. Třebaže Obamova administrativa na základě archaického zákona o špionáži trestně stíhala více whistleblowerů než všechny její předchůdkyně dohromady, nakonec od trestního postihu upustila, neboť případná Assangeho žaloba by představovala závažnou hrozbu pro svobodu tisku. Podle Glenna Greenwalda, který sám čelil trestnímu řízení ultrapravicové Bolsonarovy vlády za to, že odhalil její korupci, chce Bílý dům prostřednictvím této žaloby kriminalizovat investigativní novinařinu.

Zvláštní zpravodaj OSN Nils Melzer loni v listopadu vyjádřil silné znepokojení nad zhoršujícím se zdravotním stavem Juliana Assangeho, jenž se od loňského dubna nachází v ostře střežené věznici ve Velké Británii. Podle Melzera Assange vykazuje známky psychologického mučení, protože je držen v izolaci a je pod stálým dohledem. Zpravodaj nešetří kritikou na adresu Spojených států a Velké Británie, když poukazuje na zcela zjevný paradox: Ten, kdo odhalil závažné zločiny invazních armád v Iráku a Afghánistánu, včetně mučení a vražd, je vězněn. Ti, kdo spáchali tyto závažné zločiny, se těší naprosté svobodě. Britská vláda podle Melzera naprosto pohrdá Assangeho právy, jelikož mu upírá přístup k důležitým materiálům, aby se jeho právnický tým mohl bez průtahů připravit na obhajobu. Melzer rovněž požaduje, aby bylo zabráněno případnému předání Juliana Assangeho do USA, kde mu hrozí groteskně vysoký trest.

Další významnou obětí politické zvůle je Chelsey Manningová, která za mřížemi strávila zhruba osm let. Díky Chelsea Manningové (dříve Bradley Manning) svět mohl na vlastní oči pozorovat jeden z mnoha excesů americké armády v Iráku, když byla zveřejněna videonahrávka, na níž posádka bitevní helikoptéry postřílela skupinu civilistů včetně dvou novinářů. Opět dochází k paradoxu, kdy je trestán ten, kdo hrál klíčovou roli při zveřejňování zločinných praktik, za něž naopak nebyl potrestán nikdo. Manningová byla nejprve vězněna v letech 2010 až 2017, podruhé ji za katr dostala současná administrativa, jež ji nepřetržitě vězní od května loňského roku jen kvůli tomu, že odmítla vypovídat před velkou federální porotou vyšetřující případ WikiLeaks.

I v tomto případě vyjádřil zvláštní zpravodaj OSN Melzer znepokojení nad podmínkami, za kterých je Manningová vězněna. Podle Melzera se zacházení s Manningovou, zahrnující prodlouženou izolaci, prakticky rovná mučení. Vězenkyně navíc musí za každý den strávený za mřížemi zaplatit tisíc dolarů!

Kdyby to nebylo tak vážné, bylo by to k popukání – kdy jsou za naprosté apatie veřejnosti – a co je horší - za indolence a trapného mlčení většiny komentátorské obce ostrakizováni a ničeni ti, kdo prakticky dělají jen to, co by měl dělat každý slušný člověk, neřkuli novinář.

1
Vytisknout
2787

Diskuse

Obsah vydání | 20. 2. 2020