Zpackaná válka proti teroru aneb Jaká nebezpečí Američanům nejvíce hrozí?

26. 11. 2019 / Daniel Veselý

Karel Dolejší ve svém textu Jak „chytře“ bez boje se vzdát popisuje údajný vliv Kremlu na Trumpovu vládu a kritizuje domnělou slabost Obamova kabinetu, již využili nepřátelé Spojených států. Podle Dolejšího jsme svědky slábnoucího politického a vojenského angažmá Washingtonu na Blízkém východě. Je pravdou, že Bílý dům v této oblasti zkazil, co mohl, a zanechal za sebou krvavou stopu. Zároveň tak posílil pozice nepřátelského Íránu v Iráku a Sýrii, zatímco Rusko se etablovalo v Sýrii a do jisté míry třeba v Izraeli, Egyptě apod. Viníky dnešního chaosu hledejme v architektech irácké invaze a okupace, která svou sektářskou povahou inspirovala i syrský válečný konflikt. Není to slabost amerického vojensko-průmyslového komplexu, nýbrž katastrofální rozhodnutí amerických stratégů doprovázená nezměrným utrpením a rozvratem celých státních útvarů.

Blízkovýchodní agenda amerických administrativ po teroristických útocích z 11. září 2001 byla značně nákladná, ať už máme na mysli finance nebo zmařené lidské životy. Celková bilance čítá více než 6 bilionů dolarů a více než 800 tisíc přímých obětí bojů v Iráku, Afghánistánu, Pákistánu, Jemenu a Sýrii, přičemž skutečný počet mrtvých je 3,1 milionu nebo i více. Tedy i těch, kdo zemřeli kvůli nedostatku pitné vody, v důsledku zničené infrastruktury či nemocí spojených s válečným konfliktem, jak je uvedeno v aktuálních zprávách výzkumníků z Cost of War Project at Brown University.

Bílý dům se už v polovině minulého století tázal, co sytí arabskou nenávist vůči jeho blízkovýchodní politice, již už tehdy symbolizovaly vřelé vztahy s tamními diktaturami. Zásadní věci se od té doby příliš nezměnily: intervence prostřednictvím proxy sil v Afghánistánu, jež vdechly život Bin Ládinově káidistickému přízraku, vystřídaly přímé invaze a nakonec bezpilotní útoky a nasazování speciálních jednotek v bitevních zónách i mimo ně.

Naprosto nekompetentní politické zásahy amerických protektorů v Iráku v kombinaci se syrovou realitou vojenské okupace vedly k radikalizaci ostrakizovaných sunnitů, a posléze k zažehnutí sektářské pře, která v podobě džihádistické hydry nakonec zachvátila značnou část Iráku a Sýrie. Americká vojenská podpora tzv. syrským rebelům byla jedním z hlavních faktorů ruského vstupu do syrské války, což v konečném důsledku vedlo nejen k prohloubení kremelských pozic v Levantě, ale i k prodloužení konfliktu.

Jenže Spojené státy na Blízkém východě zdaleka neřekly poslední slovo. Vojensky spolupracují s otřesnými režimy v Rijádu, Tel Avivu, Abú Zabí, zbraně a munice dodávané Rijádu a spol. Pentagonem udržují v chodu největší humanitární pohromu dneška ve zbídačeném Jemenu, kde v uplynulých pěti letech v důsledku válečného konfliktu zahynulo asi 200 tisíc lidí. Trumpova vstřícná politika vůči pravicovým extrémistům na izraelské politické scéně je mezinárodní ostudou. Bílý dům tento měsíc odhodil rukavičky, když oznámil, že ilegální osady na Západním břehu neporušují mezinárodní právo. Trumpova administrativa je v tuto chvíli jednou z hlavních překážek při řešení blízkovýchodního mírového procesu, který je v reálu stejně pouhou fraškou.

Jestliže si v první řadě všímáme ruského vměšování do amerických voleb, co zcela otevřený Netanjahuův protiíránský projev v americkém Kongresu, infiltrace lobbistů ze Saúdské Arábie, Izraele a Spojených arabských emirátů na americké politické scéně, dále pak zhoubný vliv velkých peněz nebo existence anachronických jevů, jako je sbor volitelů nebo nedemokratický Senát? Jakkoliv by žádné vměšování do záležitostí suverénních států nemělo existovat, americkou demokracii drtí spíše její vlastní neduhy než ruský či jakýkoliv jiný destabilizační vliv ze zahraničí. Američané mají strach o svou budoucnost, jsou rozčarováni ze své vlády, a obecně vyjadřují nedůvěru ve státní instituce. Čím dál tím více Američanů vnímá klimatické změny jako skutečnou hrozbu, trápí je korupce, stav zdravotnictví a veřejného školství, nedostatek osobních financí a v neposlední řadě i kyberkriminalita, která by se snad i mohla týkat Putinova režimu. Je to ale pestrý obrázek.

0
Vytisknout
2688

Diskuse

Obsah vydání | 2. 12. 2019