Když se diktatura bojí lidu, v jehož jménu vládne

8. 2. 2019 / Karel Dolejší

čas čtení 4 minuty
30752

Předchávezovská Venezuela bývala i ve vojenské oblasti západně orientována. Pěchotní výzbroj pocházela přednostně od belgické zbrojovky Fabrique Nationale (FN). Sklady dnes sedmdesátitisícových ozbrojených sil ("Národní armády bolívariánské republiky Venezuela") tak kromě sto tisíc Kalašnikovů AK-103 v ráži 7,62 x 39 mm zakoupených v roce 2006 (další se mají začít vyrábět ve vlastní továrně koncem letošního roku ZDE) obsahují mj. 150 000 útočných pušek FN FAL (v ráži 7,62 x 51 mm NATO, včetně konvertované 5 000 ks první série komorované původně pro náboj 7,62 x 49 mm Liviano), 15 000 ks karabiny FNC ráže 5,56 x 45 mm NATO, 15 000 ks amerických útočných pušek M14 v ráži 7,62 NATO či blíže neurčené počty kulometů FN Minimi, FN MAG a méně povedených amerických M60. Ze starších zbraní by to mělo být ještě cca 8 000 ks samonabíjecích pušek FN 49, případně zbytky z celkem 16 500 předválečných opakovaček FN 24/30 - mauserovek víceméně odpovídajících prvorepublikovým československým puškám vz. 24 (obojí dodáno v ráži 7 x 57 mm Mauser, využívané dodnes běžně k loveckým a sportovním účelům). Loajalistické milice nicméně právě dostávají mosinovky, jichž se Rudá armáda začala zbavovat ještě v závěru 2. světové války. 





V záložních skladech armády tedy leží řádově statisíce starších kvalitních západních automatických, poloautomatických či v nejhorším případě opakovacích zbraní. A co více, kdyby se Madurův režim, jak tvrdí, připravoval čelit zahraniční invazi, velkou výhodou západních modelů počínaje FN FAL a M14 by mohl být fakt, že v nich lze použít ukořistěnou munici hypotetického protivníka, zatímco ještě starší modely je zase možno zásobovat střelivem z volného trhu. Přesto vidíme, jak (ro)madurovci místo toho vytvářejí jednotky loajalistů vyzbrojené sovětskými opakovačkami pocházejícími z roku 1891 a komorovanými pro zastaralý ruský okrajový náboj 7,62 x 54R, jenž v Latinské Americe nepatří zrovna k nejběžnějším artiklům.

K typickým taktickým prvkům hypotetické partyzánské války patří přepad nebo léčka. V takových případech je samozřejmě nesmírně důležité získat alespoň krátkodobě palebnou převahu nad protivníkem. Právě proto byly zbraně jako FN FAL či M14 pro výkonný náboj 7,62 mm NATO konstruktéry vybaveny jinak sporným automatickým režimem palby, který by nebyl dlouhodobě únosný kvůli přehřívání. Pušky schopné ve výjimečné situaci krátkodobě vypálit za minutu 550, respektive 750 ran, se ovšem poněkud liší od mosinovek, z nichž jen málokterý zručný střelec dokáže dostat tabulkových 15 ran/min. Jinak řečeno, voják vyzbrojený puškou FN FAL může v případě potřeby použít palebnou sílu odpovídající oddílu 37 milicionářů s mosinovkami, zatímco pokud je vybaven M14, dokonce se teoreticky vyrovná až padesátičlennému oddílu vybavenému opakovačkami.

***

Kubánský komunismus, který je vzorem bankrotujícího venezuelského experimentu, se svého času oháněl heslem, podle nějž "demokracie - to je rozdat zbraně lidu".

Rozhodně se tedy vyplatí sledovat, jaké zbraně a komu se v této "demokracii" rozdávají.

Madurův vojenský režim přidělil zbylým příznivcům mimo armádu pušky zcela nevhodné pro moderní válčiště, zatímco si sám ponechal sklady plné zbraní mnohem kvalitnějších. Je téměř nemyslitelné, že by se takové venezuelské "lidové milice" postavily na odpor některé moderně vyzbrojené armádě - tím méně U.S. Army, jejíž invazí se v Caracasu po celé dekády straší.

Ke střílení neozbrojených opozičních demonstrantů ovšem zastaralá sovětská opakovačka bohatě postačuje.

Zatímco v případě, že by pomocný oddíl ve věci loajality k diktátoru Madurovi významněji zaváhal, může být rychle a efektivně zlikvidován dobře vyzbrojenou vojenskou jednotkou o řád méně početnou.

0
Vytisknout
13766

Diskuse

Obsah vydání | 14. 2. 2019