Proč se Netanjahu rozhodl upustit od invaze do Gazy

24. 10. 2018

Izraelci bydlící na dostřel raket z pásma Gaza šli minulou středu do postele s obavami a nejistí, zda není na spadnutí plnokrevná válka v Gaze, napsal Zev Chafets. Izraelský bezpečnostní kabinet se sešel na mimořádném půlnočním zasedání po úterním útoku na Beerševu, největší město na jihu Izraele.

Nicméně ve čtvrtek se nic mimořádného nestalo. Rozhodnutí vlády nereagovat velkým vojenským tažením ukazuje jak na omezené možnosti postupu v Gaze, tak na charakter izraelských obranných priorit.

Útok mohl být považován za casus belli. Raketa zničila dům matky samoživitelky a tří dětí; rodina zachránila životy jen díky bombovému krytu.

Ministr obrany Avigdor Lieberman vyzval k důrazné vojenské odvetě. Náčelník generálního štábu Gadi Eisenkot zkrátil návštěvu v USA a dorazil s operativními plány. Lídři Hamásu a Islámského džihádu se ukryli a očekávali velkou odvetu.

Místo toho IDF oznámila, že lze bezpečně otevřít školy a obnovit normální aktivitu. Bezpečnostní kabinet nařídil armádě zesílit palbu při pohraničních demonstracích a přijmout silnější opatření proti balónovým útokům, ale to jsou jen kosmetické změny v existující politice spíše než větší eskalace.

Rozhodnutí přijal jeden muž, premiér Benjamin Netanjahu. A ten nemá zájem o válku v Gaze.

Izrael a Hamás byli ve stavu války nízké intenzity na hranicích Gazy po déle jak dekádu. Izrael provedl kvůli zastavení raketových útoků tři invaze. Tato tažení skončila zastavením palby a obdobím relativního klidu - než začalo další kolo bojů. Od loňského května, kdy Hamás zahájil masové demonstrace podél hranice s Izraelem, se zdálo, že se věci posouvají ke čtvrté invazi.

Ale i jestřábové jako Lieberman chápou, že problém Gazy nelze trvale řešit vojenskou akcí. Jejich válečným cílem bylo "čtyři nebo pět let klidu". Úplné vítězství by znamenalo okupaci Gazy, při níž by Izrael musel převzít odpovědnost za 2 miliony zbídačených, nepřátelských Arabů. Znamenalo by to také významné ztráty na životech civilistů. Izrael je vězněm tohoto paradoxu.

Netanjahu si to uvědomil během invaze v roce 2014, při níž zemřelo 71 Izraelců, z toho 66 vojáků. Když boje skončily, Izrael byl tam, kde na začátku. Lidé si možná přejí slavné vítězství v Gaze, ale zvládnutí situace je to nejlepší, v co lze doufat.

Izrael po léta vynakládal spousty času a peněz na nástroje, které mu měly umožnit právě to. IDF má protiraketový systém Iron Dome schopný sestřelovat většinu přilétajících raket. Má techniky potřebné k detekci a zničení infiltračních tunelů Hamásu. A nyní staví bariéru kolem celé pozemní a námořní hranice Gazy.

Hamás tváří v tvář těmto překážkám prokázal vynalézavost. IDF si dosud neví rady se zápalnými balóny, které spálily velkou rozlohu polí a lesů na jihozápadě Izraele. Nedokázaly ani ukončit Hamásem vedené demonstrace na hranici. Ale toto jsou taktické, nikoliv strategické hrozby. Jak nedávno řekl v rozhovoru velitel Hamásu v Gaze Jahía Sinwar, "nikdo se nepřeje bojovat s jadernou mocností čtyřmi praky."

Hamás je příliš slabý, aby docílil něčeho více než vojenského obtěžování. A Netanjahu se soustředí na hrozbu představovanou Íránem a jeho prostředníky v Libanonu a Sýrii. Nepřeje si vázat IDF v Gaze, ani na krátkou dobu. Potřebuje vojenské rozpočty a personál pro válku na severu.

Jistě premiér by rád dosáhl dohody se Sinwárem: Izraelská ekonomická spolupráce výměnou za dlouhodobé příměří. Ale pokud si Hamás přeje bojovat, je to problém, s nímž se lze vyrovnat technologicky, cíleným zabíjením jeho velitelů a občasnými nálety. Bibi je rozhodnut udržet sebe i svou armádu mimo Gazu.

Podrobnosti v angličtině: ZDE

0
Vytisknout
2188

Diskuse

Obsah vydání | 29. 10. 2018