Levice, chraň pravdu! Aneb Máte slovo na ČT nepatří.

25. 10. 2018 / Jiří Karen

čas čtení 4 minuty

V poslední době se v určitých kruzích diskutuje o svobodě slova v souvislosti se šířením fake news, hoaxů či formováním veřejné debaty. V USA se zvedla vášnivá debata ohledně svobody slova, když část liberálně naladěných univerzit odmítla přednášky kontroverzních postav jako například konzervativně fašizujícího Steva Bannona, což příkladně americký komentátor Fareed Zakaria odsuzuje jako omezování „demokracie demokraty“ a vyzývá k dávání prostoru „svobody myšlenkám, které nenávidíme“.

Podobně se v českém prostředí zvedla odmítavá reakce na pořad Máte slovo! veřejnoprávní České televize. Publicista Kamil Fila ve svém příspěvku vyzývá k zrušení pořadu, protože dle jeho názoru pořad neplní veřejnoprávní funkci, protože jde po povrchu, je bulvární a nedává prostor k reálné demokratické diskuzi. Na video Kamila Fily poněkud nesourodě reaguje Filip Šimeček v Britských listech, kdy na jedné straně proklamuje absolutní svobodu slova a na druhé paradoxně vyzývá k užívání zákona o propagaci hnutí směřujících k potlačení práv člověka.

Problém nicméně nespočívá v tom, že je třeba oponentní názory zakázat, jak tvrdí Šimeček, ani že se nesmí vést debata. Problém je v tom, jakým způsobem média určitou problematiku uchopují a jakým způsobem ji předkládají divákovi. Už samotná formulace převzatého tématu, které svévolně nastolil otevřený fašizující autoritář Miloš Zeman „zda Romové pracují či nepracují“ staví určitou část společnosti do ponížené pozice, kdy se musejí obhajovat, že nejsou podřadní ani méněcenní. Stejně tak by byl pro veřejnoprávní televizi nevhodný pořad kladoucí ke „svobodné demokratické debatě“ otázky „zda Židé jsou či nejsou méněcenná rasa“, anebo „zda vesmírné špagetové monstrum ovládající svět má na nose čtyři chloupky či pět chloupků“. Určitě by se našla řada zapálených diskutérů „svobodně a demokraticky svým názorem“ hájící pět chloupků, nicméně takto reálná demokratická debata opravdu nevypadá a vypadat nesmí, nechceme-li, aby náš svět už definitivně sklouzl do šílenství hysterického karnevalu směřujícího ke kolektivní apokalypse.

Levice, naopak, v současné době musí apelovat na racionalitu veřejného diskurzu a tlačit na média, především veřejnoprávní, aby působila osvětově a osvícensky (ve smyslu odhalování pravdy). Je absurdní domnívat se, že stačí položit jakoukoliv náhodnou (a manipulativní až ideologizující) otázku, nechat se hádat dva oponentní názory a takzvaně „nechat si diváka udělat vlastní názor“. Divák nemá možnost si každý den přečíst deset studií na dané téma a následně si vytvořit svůj racionální názor. Jedná se naopak o povinnost média a novinářů důkladně prostudovat danou problematiku a až poté formulovat smysluplnou otázku.

Ostatně, tato záležitost zasahuje hluboko do struktur přesvědčení udržující (populistickou?) ideologii liberální demokracie kořenící v tvrzení, že „člověk je racionální bytost, schopná konat správná a komplexní rozhodnutí“. Toto tvrzení se ukazuje absolutně neudržitelné v současné době digikapitalismu, sociálních médií, nesmírně složitého globálního světa, umělých inteligencí, zastaralého nesmyslného školství, manipulativních PR strategií a v neposlední řadě současné vědy, dokládající celou řadu „hardwarových“ nastavení lidského mozku z prehistorie, které jednoduše neumožňují současným lidem být bytosti, racionálně se orientující v současném hyperkomplexním světě.

Otázka, jak by měla demokratická autentická levice přistoupit k hluboké iracionálnosti lidské bytosti v 21. století je nesmírně složitá a mimo možnosti tohoto textu. Nicméně jedním z klíčových polí musí být mohutný tlak na veřejnoprávní média, aby formovala společenskou debatu v souladu se základními principy osvícenství a pravdivosti. Bulvární pořad kladoucí fantasmagorické polarizující otázky ve snaze o hlasitou bitku do sebe zacyklených „názorů“ k pravdivějšímu poznávání světa a racionálnímu názoru nevede. Nestačí slovo mít, je třeba za slovo nést odpovědnost, pokud se jedná o lež. Požadavek na odstranění pořadu Michaely Jílkové z České televize není žádnou cenzurou, nýbrž apelem na pravdivější informování o skutečnosti.

 

 

 

0
Vytisknout
11158

Diskuse

Obsah vydání | 30. 10. 2018