Trump obvyklým "geniálním" způsobem uznal probíhající ruské zbrojení v Evropě

24. 10. 2018 / Karel Dolejší

Existuje jen málo vyjádření tak neskutečně směšných jako zčistajasna zděšené hysterické výroky těch, kdo dovedli po léta bezstarostně přehlížet ruské porušování klíčové strategické dohody O střelách středního a kratšího doletu (Intermediate-Range Nuclear Forces Treaty, INF) z roku 1987. - Fakt, že Trump na situaci na radu svého poradce Boltona zareagoval jako slon v porcelánu, nemůže v žádném případě zakrýt faktickou následnost událostí, ani svalit celou vinu za situaci na americkou stranu.

Rusko vývojem střel středního doletu asymetricky ohrožuje Evropu přesnými konvenčními nebo jadernými údery, přičemž evropské země ani USA nemají podle smlouvy INF možnost symetrické reakce na tuto hrozbu. Nechtějí-li totiž vyrábět zbraně zakázané letitou strategickou smlouvou, jejich odpověď by se mohla odehrát nejspíše na úrovni ponorkových a mezikontinentálních jaderných střel. Alespoň nějaké takové zbraně mají v Evropě ve výzbroji pouze dva státy - Británie a Francie. A za každý kus levné ruské střely s plochou dráhou letu středního doletu by pak musely zařazovat do výzbroje mnohem dražší raketový nosič vyšší kategorie. Za takových okolností ale odhodlané Putinovo Rusko s velkým klidem podstoupí nové závody ve zbrojení. Přiměřeně nižší náklady mu umožní relativně snadno udržet krok se západními protivníky, či dokonce je díky výrobě zbraní ve velkých sériích ve sféře kvantity postupně "dohnat a předehnat".

Pravdu ovšem mají ti, kdo tvrdí, že jednostranné vypovězení smlouvy INF nebylo rozhodně správným krokem. Bílý dům si měl každopádně počínat tak, aby vina za zničení smlouvy INF padla plně na ruskou stranu. Přípravné kroky k možné odvetě se principiálně nevylučovaly s diplomatickým a ekonomickým nátlakem na Moskvu, aby své závazky plynoucí z INF opět začala dodržovat. S ohledem na postoje evropských spojenců by to představovalo výrazně chytřejší postup než ten, který nakonec Bílý dům zvolil.

To by bylo tím důležitější, že americká zahraniční a bezpečnostní politika za Trumpa strádá ještě výrazně větším deficitem legitimity, než jaký ji ohrožoval za minulé administrativy. Je mnohem důležitější bojovat o světové veřejné mínění tím, že se důsledně poukazuje na chování porušující mezinárodní normy. Naopak rušením těchto norem se USA opticky staví naroveň Rusku, které smlouvu INF de facto porušuje již mnoho let - ale aniž se ji ovšem namáhá vypovědět.

Trumpova představa, že USA "prostě uzbrojí" všechny, kdo si troufnou s nimi soupeřit, se velmi pravděpodobně nenaplní - a může být dokonce i vysoce kontraproduktivní.

Další stránkou věci ovšem je, že Spojené státy neměly a nemají v ruce žádný skutečně pádný prostředek, jak donutit Moskvu k dodržování strategické smlouvy, o níž Kreml tvrdí, že ji údajně nikdy neporušil.

Každopádně nezbytným rozměrem každé koaliční obrany je veřejná diplomacie. Přesvědčit partnery o oprávněnosti vlastních postojů je mnohem důležitější než se nesmyslně chvástat, že "každého uzbrojíme".

A v této dimenzi teď Moskva díky Trumpovu chrapounství vede jedna nula.

1
Vytisknout
6069

Diskuse

Obsah vydání | 30. 10. 2018