Lovci štěstí
17. 9. 2018 / Václav Dušek
Autor obrázku: Jáchym Bohumil Kartous16. 9. 2018 / Jan Čulík
"Why should we be taking care of Syrian orphans, of all people?" - Czech Prime Minister Andrej Babiš puts in a strong entry for this year's Zero Compassion Award https://t.co/4ARgEdkJnV pic.twitter.com/oTgMuiVoPC
— Andrew Stroehlein (@astroehlein) September 15, 2018
Nestalo se tak. Ukázalo se, že humanistická literární kultura československých disidentů byl naprosto okrajový jev, který převálcovali v České republice ultrapravičáci a fašisté, kteří získali za posledních třicet let hlavní slovo. V poslední době se k nim kupodivu přidali i takzvaní levičáci ze sociální demokracie! Snad jediná politická strana, která si udržela normální evropské humanistické standardy, je Strana zelených, jenže ta je v české politice naprosto marginalizována a nikdo pro ji nehlasuje.
Léta jsem poukazoval na to, jak strašně křehká a nedokonalá je struktura českých médií, která ve skutečnosti nikoho neinformují, ale jen šíří bludy ve prospěch svých komerčních zájmů a ve prospěch politiků, s nimiž jsou svázáni. Pražská kavárenská média desítky let ignorovala - a dodnes ignorují - frustraci, znepokojení a obavy obyčejných lidí z nepražských oblastí, mnohé z nichž, jak jsem se osobně přesvědčil cestováním po České republice koncem letošního srpna - setrvávají v podivném, polorozpadlém socialistickém skanzenu ze sedmdesátých let - myšlenkově i hmotně. Nikomu nevadí trvalá nespravedlnost soudnictví i státních struktur, nikomu nevadí, že ČR má šokující exekutorské zákony, umožňující zločincům a parazitům existenčně zničit 10 procent obyvatelstva. Nikdo to neřeší. Nikomu nevadí desetitisíce umírajících bezdomovců v ulicích České republiky, lidé jimi dokonce pohrdají. Nikomu nevadí, že země ignoruje své slabé a bezmocné občany, případně je ještě ničí a vykořisťuje. Koho by to zajímalo. Proč by proboha se měla česká média těmito donebevolajícími tématy systematicky zabývat, tvrdě, až do té doby, než dojde k nápravě?
Po roce 1989 nevznikly v Československu hrdé a schopné sdělovací prostředky, kriticky hodnotící práci politiků a šířící kvalitní kritický politický diskurs. Nevzniklo kvalitní školství - šokující je, že třicet let po pádu komunismu není české školství schopné naučit mladé lidi v ČR pořádně ani anglicky, ani německy, takže jsou závislí na šíleném domácím mediálním diskursu - pokud ho tedy dnešní čeští mladí lidé vůbec sledují.
Křehkost kulturněpolitických struktur České republiky se projevila s příchodem krize - nejprve v souvislosti s ruskou invazí na Ukrajinu a anexí Krymu a posléze s příchodem uprchlíků v roce 2015. Česká republika se s těmito krizemi nevyrovnala a vytvořila si šílený, lživý, defenzivní diskurs, založený na pochybném historickém nacionalismu z 19. století a rozhodla se uzavřít do nenávistné bubliny, v níž se posmívá humanitním principům vnějšího světa.
Od sedmdesátých let pěstoval režim v Československu vysoce individualizované sobectví: Husák požadoval od obyvatelstva, aby rezignovalo na jakýkoliv veřejný zájem a soustředilo se jen na prospěch pro vlastní rodinu. "Sami máme málo." "Kdo nekrade, okrádá rodinu." Pád komunismu a neférovost postkomunistického režimu jen toto vysoce individualizované sobectví prohloubil.
"Why should we be taking care of Syrian orphans, of all people?" - Czech Prime Minister Andrej Babiš puts in a strong entry for this year's Zero Compassion Award https://t.co/4ARgEdkJnV pic.twitter.com/oTgMuiVoPC
— Andrew Stroehlein (@astroehlein) September 15, 2018
Diskuse