Mezigenerační rozhovor, díl 2.

41: Pomůže současná meritokracie vytvořit kontra elitu? 51: Ne, skončíte jako servisní generace.

23. 8. 2018 / Bohumil Kartous

Autor obrázku: Jáchym Bohumil Kartous

41: Vilfredo Pareto měl pravdu, když popisoval transfer moci jako proces, který se děje v rámci elit, jejich cirkulace. Pokud použijeme jeho terminologii, pak jde v současnosti o to, zda elita - vaše generace - úspěšně předá moc synům a dcerám, jinými slovy, zda se podaří etablovat oligarchii jako vícegenerační, jako tomu je v zemích s dlouhým kontinuálním vývojem, v němž nedocházelo k mocenským zvratům. Nebo zda vznikne kontra-elita, která moc převezme a potlačí stávající držitele moci. Jak už jsem psal v naší komunikaci někdy dříve, demokracie současnosti je více či méně kombinací oligarchie a meritokracie. Jako jistou šanci vidím to, že v tomto mocenském paktu dojde k rozpadu.

51: Pouze aktivní vystoupení studenstva by vytvořilo trhlinu v elitě, když by její část novému hnutí podala pomocnou finanční ruku. V tom okamžiku by se ale tato nabídka rozbíjející jednotu elity musela přijmout bez ohledu na moralistní řeči o nezávislosti, která je sice krásná, ale k výsledkům nevede. Problém je v tom, že já neznám jediného studentského lídra. Studenstvo vymizelo. Haló, kde Vy vysokoškoláci jste?

41: Pohybuju se mezi lidmi, kterým je mezi 20 a 30, stejně jako znám generaci starší. Je to generace velmi komplikovaná, jejich život determinuje rychle vzrostlá životní úroveň a otevření digitální dimenze, která změnila život společnosti a dle mého významně odsává velkou část energie, která by se jinak projevila ve světě fyzickém. Vysoká životní úroveň a možnost unikat do digitální dimenze eliminují hnutí v pravém slova smyslu, hnutí vehiklu, na němž by mohla přijet politická změna. To se těžko změní.

51: Je-li pravda to, co píšeš: tedy ta strašlivá pasivita mladé generace unikající do digitálu nebo jezdící okolo světa (mám dva syny, 20 a 18, a politický názor mají nulový), tak se opravdu nepodaří provést změnu elit. Vy, čtyřicátníci, budete odsouzení k tomu být pouze servisní generace.

51: Pokračuji v polemice o generačních rozdílech. Poslední popis vnímám jako pravdivý a já jsem skeptický k nějakému vzepětí nové generace. Teď dojde k tomu, že stará naše generace začne pomalu umisťovat na své posty své syny a dcery, již jsou na toto připravováni. A tato nová elitářská mládež bude mnohem konzervativnější než my. Všimni si, co naše elitní generace celou dobu dělala. Veškerý vzdělávací systém byl naší generaci nastaven tak elitně, aby nejkvalitnější vzdělání měly naše děti. Jak budou vzděláni, ostatní bylo jedno. Bylo to proto, abychom si zachovávali naši převahu. I mé děti mají kvalitní školy. Bohužel za pasivitu nová generace tvrdě zaplatí. V jejich neprospěch se budou rozdělovat peníze. Pomůže tomu i demografie. Nyní je známo, že vítězně hnutí vděčí volební výhře hlasům seniorů. Už nebude zastupovat zájmy mládeže. Jediná možnost záchrany pro Vás je zvýšená aktivita oproti ostatním generacím a větší organizovanost. A příště ti vysvětlím, jak to máte dělat, aby naše generace dostala nakopáno. Ale pamatuj bez úsilí, snahy, nasazení a jistého sobectví při prosazování svých zájmů to nepůjde.

41: Ano, bude se to dít, jak popisuješ. Vilfredo Pareto měl pravdu, když popisoval transfer moci jako proces, který se děje v rámci elit, jejich cirkulace. Pokud použijeme jeho terminologii, pak jde v současnosti o to, zda elita - vaše generace - úspěšně předá moc synům a dcerám, jinými slovy, zda se podaří etablovat oligarchii jako vícegenerační, jako tomu je v zemích s dlouhým kontinuálním vývojem, v němž nedocházelo k mocenským zvratům. Nebo zda vznikne kontra-elita, která moc převezme a potlačí stávající držitele moci. Jak už jsem psal v naší komunikaci někdy dříve, demokracie současnosti je více či méně kombinací oligarchie a meritokracie. Jako jistou šanci vidím to, že v tomto mocenském paktu dojde k rozpadu. Ilustroval bych to na vztahu Rychetský (reprezentant meritokracie) a Zeman (v současnosti jednoznačně obchodní zástupce oligarchie). Došlo v něm k tak zásadnímu rozkolu, že předseda Ústavního soudu varuje veřejně společnost před nebezpečím, které představuje současný prezident. How bizarre, isn't it? Zvlášť když v minulosti byli blízkými spolupracovníky při držení a výkonu moci. Jde o to, zda se stávající meritokratická struktura odkloní od oligarchické a bude hledat v nastupující generaci nové spojence, jimž pomůže nakopat prdel souputníkům vlastní generace a umožní jim vytvořit nový mocenský pakt. K tomu ale nutně potřebují, jak poukazuješ, partnery. Problém je v tom, že kvůli historicky dané mocenské konstelaci, vzniklé rychlým přerozdělením majetku a moci v 90. letech, nedochází k přirozenému prolnutí. Rodiče čekají, až dětičky dospějí, k tomu jim prošlapali cestu a eliminovali prostřednictvím elitářsky postaveného vzdělávacího systému přirozenou konkurenci. Jako šanci nicméně vidím, že spousta lidí, kteří se díky brutálně rychle se měnící ekonomické realitě, stali ekonomickou elitou nezávisle na mocenských vztazích. Musejí se ale odhodlat nejen chodit na demošky, být aktivní skutečně. A musejí nutně přesvědčit generaci o 10 a 20 let mladší, že s nimi má táhnout za jeden provaz. Ostatně v tom částečně tkví podstata věci, skrytá za mediálně povrchní diskusí o občanském vzdělávání. Kontra - elita nutně potřebuje vzbudit zájem o res publica. Elita vůbec ne. Proto synek Klaus a synek Benda tak žvaní...

51: Je to dobře popsané, ale přechod vládnutí v elitě od jedné generace ke druhé již začal a tzv. kontra elita má pouze 5-7 let volné okno. Zatím zásadní rozkol v elitě neprobíhá, a to co popisuješ je marginálie. Je třeba si uvědomit, že kdybych se na to díval tzv. marxisticky, tak elita se jako jediná chová jako třída. Stále se schází, projednává vše, separuje se a teď se bude mezi sebou ženit a vdávat jak potvrzuje třeba poměr Křetínského s dcerou Kellnera, o kterém ví celá Praha. Zatímco kontra elita, neboli to, co by elitou chtělo být je z velké části střední třida, která naopak jedná velmi individualisticky a roztříštěně. Jak tedy postupovat? Šance tu je. Jelikož i oligarchie a mediokracie je velmi oportunistická a spojuje ji pouze a jen vlastní zájem, přičemž při první příležitosti možnosti větší moci a větších peněz, se začne zrazovat, tak tímto se do elity dá vnést rozkol. A pravdu máš v tom, že ti čtyřicátníci nutně potřebují podporu dvacetiletých, kteří si musí uvědomit, že jde i o jejich životy. Cílem by mělo být probuzení studentstva tak, aby studenti aktivně prosazovali zájem své generace. Jen zájem, ne aby teď nastolovali politické požadavky. To později. Studenti by podle mne měli aktivně vznášet požadavky minimálně za zvýšení financování vysokých škol, aktivně myslím stávkou. Nebo jim se líbí, v jakém stavu jsou VŠ, jak vypadají koleje? A když někdo řekne, že je to sobecké je třeba připomenout, že všechny segmenty společnosti sobecky prosazují jen své zájmy. Studenti si musí uvědomit, že i oni musejí prožít vlastní hlavní životní příběh. A nadávky starších generaci by neměli brát vážně. To se dělo vždy. My také zažili nadávky, jak jsme nevděční. Pouze aktivní vystoupení studenstva by vytvořilo trhlinu v elitě, když by její část novému hnutí podala pomocnou finanční ruku. V tom okamžiku by se ale tato nabídka rozbíjející jednotu elity musela přijmout bez ohledu na moralistní řeči o nezávislosti, která je sice krásná, ale k výsledkům nevede. Problém je v tom, že já neznám jediného studentského lídra. Studenstvo vymizelo. Haló, kde Vy vysokoškoláci jste?

41: Ano, zájem generace. To je významný problém, v němž se od sebe liší ti, kterým je dnes 40 a ti, kterým je dnes 20. Jakkoliv mohou mít velmi podobné ideové postoje (nemluvím o příslušnosti ke stranám, prostě pravo-levý liberalismus), jejich generační představy, zájmy, jsou velmi odlišné. My, tedy dnes už rodiče, lidé s profesními kariérami, závazky a potřebou se nějak významně realizovat, máme potenciál změnu provést a dokonce se mi zdá, že i chuť to udělat, protože mnoha z nám vadí ta příšerná úroveň politicko-byrokratického aparátu a rezidua, které to má, obecně ohrožení budoucnost naší a našich dětí. Uvědomujeme si, že času je relativně málo, že je třeba nakonec vlézt do nějaké strany, případně jinou založit a že je třeba do toho investovat energii a dopouštět se kompromisů, která nám ovšem příliš nejdou. Sami jsme nic, byť nejvzdělanější a nejvýkonnější část populace, rozmezí nějakých patnáct let je málo a jsme převoleni starými, stejně jako v dalších liberálních demokraciích dochází k naplňování baumanovské retrotopie skrze vůli a zvyk starších lidí chodit volit. Jinými slovy, o budoucnosti rozhodují lidé, kteří mají v podstatě nejmenší zájem o to, aby nějaká smysluplná budoucnost byla. Jich se to netýká. Takhle vznikl brexit a takhle si česká společnost volí Zemany, Babiše, Okamury a komunisty, kteří dnes reprezentují politickou majoritu. Jak říkáš, bylo by třeba, aby vehiklem pohnuli studenti, mladí lidé do 30, a naše generace provedla instrumentálně změnu. Upřímně, tahle představa je v současnosti jen těžko naplnitelná. Pohybuju se mezi lidmi, kterým je mezi 20 a 30, stejně jako znám generaci starší. Je to generace velmi komplikovaná, jejich život determinuje rychle vzrostlá životní úroveň a otevření digitální dimenze, která změnila život společnosti a dle mého významně odsává velkou část energie, která by se jinak projevila ve světě fyzickém. Vysoká životní úroveň a možnost unikat do digitální dimenze eliminují hnutí v pravém slova smyslu, hnutí vehiklu, na němž by mohla přijet politická změna. To se těžko změní. Jako jeden ze scénářů jsem nadhodil rozkol mezi stávající oligarchií a meritokracií, který není marginální. Stačí se podívat, jak obrovský problém má Babiš najmenovat do vlády někoho, kdo nebude alespoň směšný. I další politické strany, nemusejí být ani zatíženy tou reputační skvrnou, kterou Babiš představuje, mají velký problém abstrahovat schopné profesionály. Je ale možné, že meritokracii přeceňuju, že není dostatečně hybná. Pak pravděpodobně nezbývá, než aby došlo ke společenskému otřesu, který by jednak ujistil lidi 40 mínus, zejména ty mladší, že jejich rodiče selhali a dal by jim silný impuls začít se starat o víc než o svůj zadek a telefon. Vidím takovou "příležitost" v tom, že ČR nezadržitelně směřuje do ekonomicky neřešitelné situace a ke zchudnutí, které způsobí odliv námezdní práce, která v současnosti živí velkou část společnosti. V koincidenci s nulovou snahou tomuto vývoji nějak předejít je pravděpodobnost takového impulsu dost velká. Pak by asi nevadilo, kdyby dětičky oligarchie úspěšně převzaly moc. Smete je to, nebo alespoň odvane do nějakého zákoutí, v němž mohou nadále provozovat inbreeding.) Osobně bych přivítal spíše to, aby se česká společnost, mladé generace, vzpamatovaly ještě před tím, než přijdou hubená léta...

51: Je-li pravda to, co píšeš: tedy ta strašlivá pasivita mladé generace unikající do digitálu nebo jezdící okolo světa (mám dva syny, 20 a 18, a politický názor mají nulový), tak se opravdu nepodaří provést změnu elit. Vy, čtyřicátníci, budete odsouzení k tomu být pouze servisní generace. V podstatě nejde o to, jestli je celá mladá generace pasivní, ale jde o to, jestli se v ní třeba na VŠ vyskytuje několik determinovaných jedinců. Není přece možné, že nikdo tam nemá žádné ambice! Pak ovšem se opravdu musí čekat na otřes ekonomický, který mnohé vzbudí. Obávám se, že i tento otřes by využila má generace lépe, a to příklonem k autoritářství. Bude tomu tak proto, že mnohem lépe ovládáme politické technologie manipulace s lidmi. Je třeba si uvědomit, že skandál s Cambridge Analytica je teprve začátek. Ukázal, že cílené ovlivňování populace skrze sociální sítě funguje. Džin je ven z lahve a už nikdo nezabrání tomu, aby se pod novými jmény, s novými zadavateli, v nových podmínkách ta metodika opět nepoužila. Proto vidím perspektivy vaší generace čtyřicátníků dost špatně.

41: To je samozřejmě další důležitý aspekt celé věci. V ČR nejde zdaleka jen o to, co se děje uvnitř. Čím dál více se musíme orientovat, co se děje globálně, jak pulzují centra moci, jak a kam vyzařují. Příklad za všechno, manipulace pomocí psychografiky (Cambridge Analytica). Je jasné, ze metoda bude s pomocí umělé inteligence rychle progradovat. Nejde o metodu. Jde o to, jestli se podaří slábnoucím národním a mezinárodním strukturám, na nichž závisí rule of law, dohodnout s digitální oligarchií, na modu operandi, který umožní přežít liberální demokracii. O naší budoucnosti rozhoduje pár nerdů v boardech digitálních hegemonů a zájmy jejich akcionářů. Můžeme se jen modlit, aby nebyly stejně tupé a přízemní, jako zájmy posttotalitních zbohatlíků. Zájmy investorů a akcionářů jsou totiž ještě nadřazeny rozhodování digitálních oligarchií a používání nástrojů pokročilé manipulace v tomto prostředí. A zatímco české zbohatlické skupiny budou nedůstojně podlézat komukoliv, kdo je ochoten sypat (a nechat je líznout si), ať už je to Čína, Rusko, kdokoliv, na globální scéně jsme svědky jistého vystřízlivění z euforického modu “welcome money, wherever you are coming from”. Současný tlak na to, dostat pod kontrolu parazitické finanční struktury a snaha zabránit dalším dostat se do “systému” jsou velmi zdravé. Protože tam je ten zdroj, který financoval opanování digi světa v těch podstatných okamžicích a souvislostech. Doufejme v účinný spill over do zemí druhého sledu, jde-li o určování globálního kurzu. O to, jak je s využitím nástrojů na ovlivňování lidí, bych se tolik nebál. Jde o to, kdo zadává, tahle generace zdánlivě svobodných, nicméně pozoruhodně konvenčních, poslušných a názorově naprosto povrchních pracuje na zadání, a když už se snaží hacknout systém, pak jen pro svůj vlastní, egoistický prospěch. Podívej se na Babiše, digitálně je pologramotný, nicméně vítězí v digitálním světě, kde je pologramotný mezi pologramotnými králem. Stačí mít pár servisáků, prosté. Pokud by došlo na vzedmutí nějaké nečekané vlny mladých v koincidenci s “exekutivní” generací dnešních plus minus 40, půjdete od válu rychlostí tekoucích bytů. Zatím ale část dokonale “obey generation” spolehlivě pracuje proti svým vrstevníkům. Obavám se, v čemž se pravděpodobně shodujeme, že samo to nepůjde a že bez pořádné facky se takhle generace snow flakes, pevně spojená se svými rodiči pupeční šňůrou relativně vysokého životního standardu, k akci neprobere. Aktivovat ji může jen citelný důkaz toho, že systém nebude fungovat, zatímco oni se šťourají v nose a zírají do sluníčka. Do té doby budou jen zoufale naříkat “tak nám řeknete, co máme dělat, my to přece nemůžeme vědět, máme spoustu starostí, tuhle vypadlo připojení a člověk aby ušel půl světa, když chce najít kavárnu, kde mají slušný french press...”.

 

 

1
Vytisknout
2647

Diskuse

Obsah vydání | 28. 8. 2018