Neurovědci: Technologický "pokrok" ničí naši intelektuální kapacitu

27. 8. 2018 / Karel Dolejší

Maryanne Wolfová ZDE upozorňuje na výzkumy ukazující, že značná část "digitální generace", jakkoliv formálně vzdělaná, už neumí plnohodnotně číst. Stále více lidí text jen prolétne a věnuje pozornost předem vybraným klíčovým slovům, aniž by dokázali sledovat strukturu a komplexitu, kterou zahrnuje. Taková neschopnost vypořádat se s nuancovaností a složitostí (textu i světa) však nedopadá pouze na oblibu klasické literatury 19. a 20. století - hrozí i hlubokými sociálními a politickými důsledky všem, kdo už nedovedou pozorně pročíst kupní smlouvu nebo nastudovat kontext zdánlivě jednoduché otázky kladené v referendu.

Vedle velmi významného rozdílu zjištěného experimentem při čtení identického textu z papíru a digitální obrazovky, o němž se zmiňuje Wolfová, tanou na mysli i další faktory než jen technologicky daná nesoustředěnost, rychle expandující multitasking či informační přehlcenost. Otázka zní, nakolik nežádoucímu výsledku může napomáhat také dlouhodobý boj optimistického moderního západního školství s "memorováním", který vychází z předpokladu, že žák či student si potřebné informace vždy dokáže najít sám. Jenomže i samotná schopnost vyhledávat samostatně informace má své předpoklady, bohužel již naprosto nesamozřejmé. Pokud dotyčný například neví z hlavy, čím se liší sloveso od podstatného jména nebo "obyčejný" uhlovodík od chlor-fluorovaných derivátů, pokud důležitost rozdílů už nevnímá a uklidňuje se představou, že internetový vyhledávač mu stejně vše rychle objasní, máme před sebou nový civilizační trend směřující k úpadku kritického myšlení, primitivizaci a poklesu komplexity, kterou digitálně "přeprogramovaný" mozek nadále nedokáže vnímat - a v důsledku ani spravovat.

Jako mylný se může ukázat i předpoklad, podle nějž hlavní problém spojený s digitalizací představují především starší generace, které ještě mají potíže s digitální a informační gramotností. Výzkumy zmiňované Wolfovou vedou k poněkud složitějšímu závěru: Starší lidé mají možná potíže orientovat se v rychle se měnícím a informacemi přesyceném světě, výměna generací však vlastně nemusí slibovat žádné řešení. V jistém ohledu mohou být dokonce "digitální generace" ještě problematičtější a představovat větší riziko, než vesměs špatně na informační společnost adaptovaná sociální základna současných populistů.

Jestliže plány Wolfové na udržení tradičních schopností mozku rozvíjených čtením kvalitních komplexních textů v praktické vzdělávací politice a kulturní praxi neuspějí, neschopnost myslet komplexitu může vést sama o sobě k rozpadu současných globalizovaných společností, mnohem složitějších a navenek propojenějších, než jaké existovaly kdykoliv v minulosti.

A to dokonce i tehdy, pokud nenastane vývojová varianta zmiňovaná americkým antropologem a historikem Josephem A. Tainterem v dnes již klasické studii The Collapse of Complex Societies (Kolaps složitých společností, 1988) - totiž že investice do komplexity a jejích energetických dotací dosáhnou bodu, kdy nastoupí pokles mezních výnosů a společnost je nucena vzdát se needobrovolně velké části dosavadní komplexity.

0
Vytisknout
5260

Diskuse

Obsah vydání | 29. 8. 2018