Genocida v Indonésii zahájila eldorádo západních nadnárodních koncernů

16. 6. 2015 / Daniel Veselý

Reakce na článek Jana Čulíka The Look of Silence - dokument o vyvraždění milionu "komunistů" v Indonésii

Jan Čulík upozornil na velmi důležitý dokument týkající téměř neznámé genocidy v Indonésii, ke které došlo v průběhu několika měsíců na přelomu let 1965 a 1966. Režisér snímku Joshua Oppenheimer (jenž o tomtéž tématu natočil také snímek s názvem The Act of Killing ZDE) vedle dalších pozorovatelů ZDE poznamenává ZDE , že v této masové vraždě, kdy byli po statisících systematicky vyvražďováni členové tamní komunistické strany PKI a jejich příznivci, většinou nemajetní bezzemci, hrály aktivní roli Spojené státy, a to předáním seznamu 5000 jmen komunistických špiček Suhartovým hrdlořezům, poskytováním financí, radiolokačních zařízení i zbraní. Nicméně genocidu v Indonésii je třeba vnímat v širším geopolitickém kontextu, nejde o osamocenou záležitost, ale o skutečnost, která má své souvislosti.

Spojené státy se po 2. světové válce vynořily jako světová velmoc číslo jedna, mající kontrolu doslova nad polovinou veškerého nerostného bohatství planety ZDE. Jihovýchodní Asie, a zejména Indonésie, bohatá na zásoby ropy, zemního plynu, uhlí, zlata, mědi atd., se v rámci doktríny Grand Strategy ZDE stala pro Spojené státy klíčovou pro jejich hospodářský rozkvět.

Mezi masovým vyhlazováním obyčejných Indonésanů, ale i etnických Číňanů, v letech 1965 až 1966 a válkou v Indočíně, kde úspěšný národněosvobozenecký odpor Vietnamců proti Francouzům na začátku 60.let 20.století vystřídal boj proti Američanům (ačkoliv ti Francouze proti Vietnamcům vojensky podporovali již od konce 40.let ZDE), existuje přímá spojitost.

Ta však zůstává opomíjena, přestože v obou případech hovoříme o událostech, které se v jihovýchodní Asii odehrály v téže dekádě. Zatímco Vietnam, kde vypukl „komunistický virus“, a později i Laos a Kambodža, představovaly pro Bílý dům podle takzvané teorie domina ZDE především kruciální strategickou oblast, v níž musel být onen virus vymýcen, Indonésie byla chápána nejen jako strategická výspa, ale i jako eldorádo překypující nerostným bohatstvím. Hrozilo však nebezpečí, že by vietnamský „komunistický virus“ mohl nakazit i Indonésii, čemuž se Washington snažil zabránit. Existovala dokonce obava, že by „padající domina“ mohla dorazit i do Japonska.

Pentagon v letech 1958 až 1965 velkou měrou podporoval indonéskou armádu coby hráz proti tamní „komunistické hrozbě“ v podobě PKI ZDE, jež se díky příslibu rozsáhlé pozemkové reformy těšila obrovské oblibě u indonéských rolníků.

Rok 1965 přinesl možnost vymýtit tuto hrozbu, přičemž indonéští generálové v čele se Suhartem s pomocí CIA odvedli vskutku znamenitou práci. Západní tisk to také patřičně ocenil. Kupříkladu novinář James Reston v listu New York Times tehdy tuto „ohromující masovou vraždu“ označil „za záblesk světla v Asii ZDE ZDE“, reportér Max Frankel o těchto tragických událostech v témže listu napsal, že v Indonésii svitla „naděje poté, co převládaly obavy o pátou nejlidnatější zemi na světě, kde 103 milionů lidí na 4000 ostrovech vlastní ohromné, nicméně nedotknuté přírodní bohatství, a jsou obyvateli jedné z nejstrategičtěji položených zemí v Asii ZDE.“

Genocida zahájila eldorádo pro západní nadnárodní korporace a Suharto, jenž o devět let později napadl bývalou portugalskou kolonii ve Východním Timoru, kde především díky vojenské podpoře USA a Velké Británie vyhladil téměř třetinu populace – 200 000 lidí ZDE, se stal cenným západním spojencem.

Spojeným státům se naopak ve válce v Indočíně příliš nevedlo, nehledě na tragický fakt, že v ní zahynulo 4 až 5 milionů lidí ZDE.“Ačkoliv se Bílému domu podařilo izolovat „virus“ na území komunisty sjednoceného Vietnamu, Nixonovo bombardování Kambodži vedlo k posílení „komunistické“ guerilly Rudých Khmérů ZDE,kteří pak byli schopni ovládnout celou zemi a spáchat v ní ještě horší genocidu, než byla ta v Indonésii. Paradox dějin, nebo předvídatelné následky geopolitického vabanku?

0
Vytisknout
4691

Diskuse

Obsah vydání | 18. 6. 2015