18. 6. 2015
Snad vypadá na první pohled smířlivě, ale pro mě je to opět článek, který
soudí na základě příslušnosti ke skupině a rozděluje migranty na ty žádoucí
(nemuslimy, a tedy potenciální uprchlíky) a nežádoucí (muslimy ergo
migranty).
Váš dnešní článek v BL mě pohnul k této reakci. Souhlasím s Vámi.
Jsem čím dál tím víc zděšena tím, co se odehrává v této zemi. Nejvíc mě
trápí, že vůbec nevím, co mohu udělat pro změnu, vyjma osobního postoje,
účasti na peticích a podobných akcích, ale k čemu to je, jestliže
akademické i politické "elity" jedou na vlně populismu.
Každý určitě máme nějaké předsudky, ale jde o to se jim aktivně v sobě
postavit, byla jsem k tomu vedena rodiči a dnes (je mi 50) to považuji za
důkaz lidství. V důsledku svého zdravotního postižení v mládí jsem na
vlastni kůži zažila, jaké to je, být jiný.
Před 3 dny se mi v Praze stala podivná příhoda. V obchodě u pokladny za
mnou platící mladá žena černé pleti měla nějaké problémy. Když se na mě
podívala, reagovala jsem podvědomě, prostě normálně, usmála jsem se na ni a
řekla něco uklidňujícího. Ona po chvílí lámanou češtinou pravila "Jak se
máte?" a já odpověděla úsměvem a opět slušně. Skládala jsem nákup do tašky,
když ta žena ke mě přistoupila, podala mi to, co si právě s potížemi
zakoupila (krabice sójového mléka), řekla "dárek" a utekla. Byla jsem v
šoku.
Odcházela jsem a bylo mi nedobře, co se stalo? Na co je tady, proboha,
zvyklá? Neudělala jsem nic zvláštního, chovala jsem "normálně ".
Co dělat?
Diskuse