O mých osobních zkušenostech s uprchlíky

19. 6. 2015

napsala z Německa Michala Ascenzi:

Čísla a fakta:

V polovině roku 2014 bylo na světě 51,3 miliónů lidí na útěku- což je největší lavina od druhé světové války. Dalších 5,5 miliónu lidí se v první polovině roku 2014 octlo nově na útěku. Většina těchto lidí jsou tzv. vnitřní uprchlíci, zůstávají v zemích svého původu. 1,4 milionu překročilo mezinárodní hranice. Jen pouhých 77 000 dorazilo do Německa a zažádalo tam o azyl. I dnes stále platí, že přes přes 80 procent uprchlíků zůstává v regionech svého původu. Víte kolik uprchlíci platí, za to aby jejich rodiny přežily?

Vezmeme konkrétní příklad M. Chabo - původ ze Sýrie, člen křesťanské syrské pravoslavné církve.

Tato rodina zaplatila na svém útěku, který trval 9 měsíců, 30.000 dolarů. A nebylo to v době, kdy mohli prodat svůj pozemek, nebo auto, nebo si zajít do banky a vybrat si, nebo si půjčit. Oni ty peníze museli mít v hotovosti.

A to bylo v době, kdy jejich firma (na zpracování dřeva) byla zlikvidována, bratr byl zavražděn fanatickými islamisty, jejich dům byl dvakrát vyloupen a poté, co režim jednoho večera hledal doma pana Chabo, který lepil plakáty v noci proti režimu a byl přistižen - podařilo se mu utéct. (nepřipomíná Vám to dobu v Československu před revolucí?)

Ještě téže noci opustili svůj dům. Všichni. Zprvu odešli do Turecka. Tam se ocitli v přelidněných stanech, bez vody a dek a místa na spaní. A proto se vydali zpět- přes Sýrii do Libanonu.

Do Německa se dostali jako žebráci, a jak mi paní Chabo i její muž často opakují, říkají, oni by těch 30 000 dolarů tak rádi si dovezli sem , založili si existenci, a nebyli zanecháni na pospas pašerákům, kterým museli za 4 letenky z přelidněného Libanonu zaplatit 16 000 dolarů zaplatit. A všechno-náušnice, telefon, tašku odevzdat na letišti pašerákům.

Mimochodem žádali i v ČR legální cestou o azyl. Byli odmítnuti, stejně jako v Německu a ve Švédsku.

To staví pojem „ilegální přistěhovalci“ najednou do úplně jiného světla.

Tak se vypravila rodina Chabo a letěla na falešné papíry. Naše politika z nich udělala žebráky a tak první měsíce svého pobytu jsou nuceni záviset na pomoci německého sociálního státu.

Dnes jsou členové rodiny Chabo uznaní azylanti. Na 3,5 roku. Velmi pravděpodobně bude jejich azyl prodloužen. Po 6 letech, a jen pokud se nedopustí ani jediného přestupku – například nesmí opustit Německou spolkovou republiku – a nebudou závislí na německém sociálním státě, budou moci zažádat o trvalý pobyt.

A jak to vypadá s nezaměstnaností uprchlíků? Dokud není uprchlíkům poskytnut azyl a dokud čekají na jeho vyřízení, nesmějí pracovat. Teprve až dostanou status "azyl povolen do: ", smějí začít navštěvovat integrační kurs a vykonávat pracovní činnost. U některých uprchlíků to trvá tři měsíce, u některých roky.

Chcete vědět, co se stalo s rodina Chabo dále? Pan Chabo si našel u jedné firmy po třech měsících praxi u jedné firmy, kde jeden pracovník také hovořil aramejsky. Pracuje tam zadarmo, on jen žádal, ať mu dají možnost něco dělat, klidně uklízet nářadí, jinak, že by se zbláznil. On nemůže spát, neví co je s jeho rodinou v Sýrii, jeho děti nechápou, proč museli uprchnout a vyčítají mu, proč nevzal s sebou ani jedno autíčko na hraní.

Pan Jad, muslim měl firmu v Damašku (také v Sýrii), prodával domácí spotřebiče. Jeho otec mu dal 15.000 dolarů. A on byl 16 měsíců na cestě. Se čtyřmi kluky a ženou. Nejmladšímu byly 3. A ano, oni pluli po Středozemním moři.

Víte co tam zažili a viděli?

Víte, kolik je tam stupňů v noci?

Víte že většina uprchlíků neumí plavat?

Víte, že jsou na moři přes dva dny?

Bez vody a jídla? Že umírají lidí okolo nich? Že ti, co sedí na okrajích těchto přecpaných lodi, padají vyčerpáním do vody?

Víte s jakým psychickým rozpoložením rodina přijela?

Ale zpět k panu Jad. Jak zazněl zvuk blížících se letadel, vzali pasy a potřebné věci a běželi. Běželi na druhou stranu města - benzín už dlouho nebyl... do domu svého otce. Tam zůstali několik měsíců - dodnes je ulice, kde bydlel, bojištěm. Ani si své věci nemohli vyzvednout. O už ví, že se tam nikdy nevrátí a ukazuje mi obrázky svého domu z internetu. Tam již nestojí kámen na kameni. Pane Okamura, co nabízíte EU jako řešení? Kde chce ČR raději pomoci? Na místě? Chcete tím říci voličům, že chcete tam poslat české kluky? Kam si netroufají ani novináři?

Takový máte obrázek o Sýrii? Nebo je chcete poslat do Afriky, kde řádí Boko-Haram?

Já se vrátila nedávno z Dubaje, tam jsem potkala švagrovou pana Jad. Přijela za mnou 140 km ke mne do hotelu, aby mě poznala a zjistila, jaká je situace její rodiny. Je to také muslimka, pane Okamura. Víte, jak byla oblečená? Tak jako já. Žádná burka. Nic. A na ulicích? Podívejte se do Dubaje, halených žen je tam možná pod pět procent.

Zeptejte se lidí, kteří tam žijí. Žádné domněnky-fakta.

Řekněte jim, že průměrný Čech si teď myslí, že průměrný muslim je zahalený, nebezpečný, teroristicky zfanatizovaný člověk , co bude znásilňovat ženy.

A kdo je o to již týdny přesvědčuje?

Víte, že si to průměrný Němec myslel také? Než ti muslimové přišli. A pak byl klid. I dokonce s organizací Pegida, jejíž pořadatelka se za necelý rok po vzniku veřejně omluvila, že s neonacisty nechce mít nic společného.

Hovoříme jen o 525 lidech, o které se má ČR postarat. Víte kolik jich dnes zachránilo Německo? 16.6.2015 zachránila německá záchranářská služba "Schleswig-Holstein" více jako 500 životů. Mezi nimi 61 dětí. Ach, vy tvrdíte, že tam děti nejsou?

Chcete vědět, kdo do ČR míří? Ten, kdo na to měl. Zbytek starých důchodců a kojenců pomřou, protože se dál nedostanou. Staří a děti jsou skupina, kteří nepřežijí. A v se divíte, že vidíte na obrázcích v tisku jen mladé statné mladíky? Já tedy doufám, že se Vaše politika neřídí jen podle obrázků z tisku, nýbrž že si i občas ten text k tomu přečtete.

Myslíte, že babička ve věku 70 let se vydá na "v průměru" 1,5 roku cesty? Nebo rodina s miminkem? Ne, oni poskládají, co mají a vydají se jen ti z rodin, co to přežijí. Co mají šanci ten pochod přežít. Od 2013 jsem na místě činu a nikoho nad 50 jsem neviděla. A jen jedno jediné miminko 1,5 jednoho kardiologa z Damašku.

A... i tito silní se topí. Po tisících se topí ve Středozemním moři. Je potřeba dojmu, jak to na moři opravdu vypadá? Já jsem si jistá, že Vám pan M. Jad poskytne rád rozhovor, z místa činu.

Víte, že se italská politika rozhodla jeden vrak vyprostit z moře s 600 mrtvolami. I když je to bude stát miliony bude stát. A s posláním, ať Evropa vidí.

0
Vytisknout
3896

Diskuse

Obsah vydání | 19. 6. 2015