Jak by měla seriozní média přistupovat k autorům bez morální integrity?

19. 6. 2015 / Jan Čulík

Motto 1:

Komentátor: "Jsem přesvědčen, že by všichni Romové měli být posláni do plynové komory."

Redaktor: "Děkuji vám, vážený pane, za váš názor."

Motto 2:

"Rozdílem [mezi Británii a Ruskem] je to, že v Británii jsou idioti obyčejně izolováni, nejsou součástí mainstreamu, kdežto v Rusku jsou idioti součástí mainstreamu, dostávají prostor v televizi, naslouchá se jim, píší články."

Alexander Lebeděv, vlastník britského deníku Independent ZDE

Na jiném místě dnešního vydání Britských listů polemizuje Vojtěch Srnka, student mezinárodních vztahů a specialista na palestinsko-izraelské vztahy, s nesmyslným článkem Martina Kollera, ideologicky obhajující nepřijatelnou politiku Izraele a obsahující celou řadu věcných zkreslení a chyb.

Polemika navozuje velmi zajímavé téma týkající se profesionální novinářské práce v souvislosti s morální integritou osobnosti. Podle serveru echo.cz byl Martin Koller před rokem 1989 spolupracovníkem komunistické vojenské kontrarozvědky, která byla součásí StB (což by ještě nemuselo vadit, každý režim potřebuje odborníky), jenže zároveň o Martinu Kollerovi server Echo.cz zjistil, že byl údajně "velmi aktivním udavačem svých spolupracovníků". Je autorem prý až 150 vlastnoručně psaných udání na své spolupracovníky.

V civilizovaných zemích existuje koncept osobní morální a profesní integrity. Informace o tom, že byl Martin Koller před rokem 1989 spolupracovníkem komunistické vojenské kontrarozvědky, která byla součástí StB, by slušná média uváděla pokaždé, když citují nějaký jeho "názor", protože veřejnost má právo vědět, že Kollerovy názory zjevně nebudou zrovna objektivní a a čtenář či divák musí mít možnost uvést je do kontextu. Kollerovy názory zjevně nejsou a nikdy nebudou "normální", objektivní. Čtenář a divák má právo být varován, že jsou příznakové.

Nikdo nemá v demokracii zpochybňovat občanovo právo zastávat jakýkoliv politický názor, ovšem pokud někdo bude argumentovat, třeba, viz výše, že "Všichni Romové patří do plynu", pravděpodobně ho nebudeme zvát do nejhlavnějších pořadů v televizi a nebudeme mu dávat prostor v celostátních denících, protože takové názory jsou ujeté, podobně jako Kollerovy názory na ruskou vojenskou intervenci na Ukrajině nebo na izraelský útlak Palestinců. Profesionální novinář jistě může výjimečně tyto extremistické názory citovat jako informaci o výstřednějších částech českého politického folklóru a jako zajímavé zjištění (které zase není tak překvapivé), že bývalí exponenti československého komunistického režimu patří k ultrapravici. Režim v Československu před rokem 1989 totiž ultrapravicový byl, takže Martin Koller zůstává věren svým zásadám.

Jiná věc však je, zda mají seriozní média dávat prostor člověku, který zcela zjevně morálně selhal, pokud jsou pravdivá tvrzení serveru Echo24.cz, že Koller byl notorickým udavačem svých spolupracovníků. Zatímco Martin Koller má plné právo i na své nejšílenější názory, i když seriozní média by jim nedávala prostor v hlavním vysílacím čase - v civilizovaných zemích profesionální média prostě nelegitimizují a nenormalizují extremistické myšlenky, pokud o nich informují, dávají je do kritického kontextu, uvádějí je na pravou míru a upozorňují, že jsou to názory, které se vymykají zjištěným věcným faktům. Názory notorického udavače - pokud jím Martin Koller skutečně byl - by slušná média nepublikovala. Pokud by je výjimečně otiskla, uvedla by k tomu, že byl autor notorický udavač. Deník Guardian před léty publikoval několik komentářů odsouzeného vraha, napsaných ve vězení. Ovšem u článků uváděl, že jejich autorem je odsouzený vrah.

V slušném prostředí by nebylo samozřejmě ani třeba toho, aby se Vojtěch Srnka musel snižovat k vyvracení Kollerovy "argumentace" - každý by věděl, že je pod úroveň soudného člověka se nesmysly morálně zdiskreditovaného jedince vůbec zabývat.

Bohužel, v českém prostředí neexistuje slušná civilizační úroveň - podobně jako v Rusku, média poskytují prostor každému bláznu. Všechno je možné, na faktech nezáleží a seriozní analýza neexistuje. Je to prostředí, v němž se nedaří satiře a ironii, protože když řeknete něco ironického, v ČR neexistuje pevný civilizační kontext, vůči němuž by se vaše ironie okamžitě odlišila a bylo by poznat, že to nemyslíte vážně.

Totéž platí i na Slovensku. Dlouhá léta.

Kdysi dávno v devadesátých letech jsem měl v Glasgow jednu slovenskou studentku. Bylo prvního apríla a rozhodl jsem se ji vyvést aprílem. Na Slovensku tehdy vládl Vladimír Mečiar. Když jsem studentku potkal, řekl jsem jí: "Víš, co je nového? Na Mečiara vyšlo najevo, že zpronevěřil půl miliardy, a když se to objevilo v médiích, Mečiar se oběsil." Studentka reagovala "Ježišmarijá, to je strašné." Věřila tomu, protože ve středoevropském kontextu je uvěřitelná každá blbost. Je to proto, že média publikují cokoliv, jen když se to prodá, a seriozní komentátoři se pak musejí snižovat k tomu, aby bojovali s větrnými mlýny nesmyslů. Je to velmi nebezpečné, protože se země propadá do iracionálního, hysterického světa, nemajícího vůbec žádné vazby na realitu.

0
Vytisknout
4326

Diskuse

Obsah vydání | 19. 6. 2015