Jak je to s izraelskými osadami

19. 6. 2015 / Vojtěch Srnka

Bývalý diplomat a podplukovník v záloze Martin Koller se ve svém čtvrtečním článku na serveru Novinky.cz vymezil proti současným snahám představitelů států Evropské unie zamezit dalšímu rozšiřování izraelských osad na územích Západního břehu a Východního Jeruzaléma. Na konci textu si dokonce klade otázku, kde evropští politici na něco takového berou právo.

Kromě velmi svérázného výkladu historie blízkovýchodního konfliktu, s jehož jednoznačností by asi souhlasil jen málokterý historik zabývající se děním na Blízkém východě, popisuje Koller tamní současné dění velmi nepřesně až přímo nepravdivě.

V první řadě je nutné se zastavit u toho, že Martin Koller označuje území Západního břehu nejdřív za „takzvaně palestinská“ a potom za „historicky izraelská“. Na základě toho se pokouší čtenáře přesvědčit o naprosté oprávněnosti stavby izraelských osad.

Jako analytik Martin Koller zajisté zná rezoluci Rady bezpečnosti OSN č. 242, rozhodnutí mezinárodního soudního dvora z roku 2004 nebo dokumenty všech možných mezinárodních organizací od OSN, přes EU až třeba po Červený kříž. Určitě proto ví, že celý svět považuje území, na kterých za posledních několik desítek let vyrostly izraelské osady, za okupovaná palestinská území. Tedy kromě izraelské vlády. Jenže každý ví - a Koller jako analytik určitě taky - že ta tedy pravidla mezinárodního systému opravdu nevytváří.

Právě z faktu, že území, kde izraelské vlády staví osady, jsou okupovaná, pramení kontroverze, které se s nimi pojí. Podle čtvrté ženevské úmluvy, kterou je vázán každý členský stát OSN, totiž okupující stát nesmí na území, které okupuje, stěhovat své obyvatele. Proto jsou tyto osady nelegální podle mezinárodního práva, což opět v minulosti potvrdily všemožné mezinárodní organizace v čele s OSN nebo také Červeným křížem. Za nelegální je považuje i EU.

Podle jurisdikce Mezinárodního trestního soudu, který v současnosti izraelské aktivity na okupovaných palestinských územích prošetřuje, představuje transfer obyvatel okupujícího státu na okupovaná území dokonce válečný zločin.

Pokud se Koller ptá, co evropským politikům dává právo k tomu vymezovat se proti současné izraelské vládě kvůli stavbě osad na okupovaných územích, tak je třeba mu odpovědět, že protiprávnost této izraelské aktivity. Mnohem více na místě je proto klást si otázku, kde berou izraelské vlády právo k tomu, aby tyto osady stavěly.

Osady nemizí, ale rostou

Přes své beze sporu výborné analytické schopnosti se Martin Koller ve svém článku až nepochopitelně plete hned v jeho prvním odstavci. Čtenáře Novinek se totiž snaží přesvědčit, že v posledních letech izraelská vláda většinu těchto osad zbourala.

Za nepravdivá by jeho slova pravděpodobně označil předseda izraelské vlády a zároveň rekordman v rozšiřování izraelských osad Benjamin Netanjahu, který v roce 2013 v rámci předvolebního rozhovoru pro izraelské noviny Maariv prohlásil, že jeho vláda izraelské osady nebourala, ale rozšiřovala. Netanjahu přitom na postu premiéra Státu Izrael strávil téměř polovinu z posledních devatenácti let.

Netanjahu se poprvé stal premiérem v roce 1996. Tehdy navštívil osadu Eli, která je jednou z nejvzdálenějších od izraelského území, kde tehdy žilo 959 lidí. Když se sem na počátku roku 2015 vrátil, měla již více než 4000 obyvatel. Méně dramatický, ale přesto výrazný populační narůst provází izraelskou populaci ve všech těchto nelegálních osadách. Mezi roky 2009 až 2014 vzrostla izraelská populace na okupovaných územích o třiadvacet procent z 290 na 356 tisíc, zatímco na území Státu Izrael o osm procent.

Netanjahu svým voličům slíbil, že jeho vláda nezboří žádnou z izraelských osad, naposledy na začátku roku 2013. To plní nehledě na to, co píše Martin Koller, a naopak jeho vlády rozšiřování osad neustále zrychlují. Loni izraelská vláda započala stavbu více než 3100 nových bytových jednotek v osadách, v roce 2013 více než 2500 a v roce 2012 začala konstrukce 1133 bytových jednotek v nelegálních osadách.

Na okupovaných palestinských územích pak dokonce existuje více než 2000 budov izraelských osadníků stojících na pozemcích, které patří palestinským majitelům. Spíš než je zbourat se však izraelská vláda snaží najít cestu, jak by tyto budovy legalizovala.

Přestože Martin Koller opomněl izraelskou aktivitu v rozšiřování nelegálních osad, dokázal velmi dobře zanalyzovat současnou situaci z toho pohledu, že izraelská vláda skutečně je v posledních letech aktivní kromě rozšiřování osad také v demolicích některých budov. Jen za minulý rok izraelská vláda srovnala se zemí 1177 palestinských obydlí.

K tomu se sluší doplnit, že Izraelské buldozery demolují ta palestinská obydlí, jejichž majitelům se od izraelských úřadů nepodaří získat pro jejich stavbu povolení. Faktem však je, že získat takové povolení je pro Palestince víceméně nemožné, což dokazuje fakt, že v minulém roce ho získala jedna jediná palestinská stavba.

Nesrovnalosti a nepravdy v Kollerově článku ještě autor vyšperkoval jeho konspiračním zakončením, ve kterém tvrdí, že likvidace osad je krokem k úplné likvidaci Státu Izrael. Doplňme tedy k tématu izraelských osad ještě fakt, že nejen OSN nebo EU, ale v poslední době také největší spojenec Izraele Spojené státy rozšiřování osad kritizují jako jednu z největších překážek v současnosti zmrazeném mírovém procesu.

0
Vytisknout
5301

Diskuse

Obsah vydání | 19. 6. 2015