Bodláky Václava Duška

Sinekura státem posvěcená

18. 6. 2015 / Václav Dušek

Být exekutorem je výhodnější, než buzerovaným a exekuovaným penzistou, svobodnou matkou, bezdomovcem, či nezaměstnaným. Nenažranost exekutorských bojarů nezná často mezí. Přisají se jak ploštice a lemtají ti krev za živa, dlužníku; stát čučí a mlčí. Stát už nejsme my – hošánku. Stát jsou ti, co nezaspali revoluční kolotoč. Povozili se dosyta a vozit se budou, dokud jim hrátky povolíme, demokratický voliči nešťastný, a smrt nás nerozdělí..  

Za stát se schová ledasco. Shora hledí ouřadové k prostému lidu a nezapomínají do kapes přihazovat prachy za zásluhy nezměřitelné i podidérní, páchnoucí, ba i sprostý. Být starým opuštěným šimlem v širých lánech zoufalé blbosti, tuposti a státní zločinosti, žít pod bičem ničemností, povalovat se v myšlenkovém bulváru na pomezí debility, zírat na obraz Nehoráznost, je dobrá toliko generaci pro kočku. Zbytečná myšlenka: Kverulanti všech zemí, spojte se!

Mladí volové a kravky tahají káru věčné dysfunkční blaženosti v plané naději na šťavnatou pastvu – a jednou prozřou, zjistí, že stáří nemusí být hezké, naopak, stane se nebezpečné... a exekuční výměr snílky o růžové budoucnosti zaskočí. Nu, exekutor se přitočí, žádá obročí, spadne ti obočí... kola dějin se otočí, občane.

Státní trafiky bývají dostupné partajním přisluhovačům. Partaje! Kolik značkových politiků nás řídí! Kolik exekutorů bylo postrčeno a nastrčeno k plným korýtkům - asi tolik jako hladových muněk ve správních radách?

Dožít se stáří v krajině snů posedlé demokratickou mlhovinou je trestem doživotním.

0
Vytisknout
3838

Diskuse

Obsah vydání | 19. 6. 2015