19. 6. 2015 / Karel Dolejší
Když jihoafrická vláda navzdory rozhodnutí vlastních soudů nechala odjet ze země súdánského prezidenta Umara al-Bašíra, na nějž vydal zatykač Mezinárodní trestní soud (ICC), objevily se současně v zemi kritické hlasy vůči samotné instituci, která Bašíra stíhá. Výhrady sahají od tvrzení, že je ICC "zaujatý" vůči africkým lídrům, přes frázi o "nepotřebnosti" soudu až po obvinění, že jde o "loutkový" tribunál.
Poslední strategie palestinské reprezentace, která místo na mezinárodní jednání vsadila na prosazení svých požadavků via ICC, se tímto vývojem dostává do zvláštního světla.
Nejsou to zdaleka jen USA, kdo se snaží systematicky podkopávat autoritu Mezinárodního trestního soudu. Ani Rusko, ani Čína nejsou ICC nějak nakloněny. Pokud Palestinci počítali s tím, že se jim podaří dát dohromady koalici západních a rozvojových zemí uznávajících ICC, ani to se jim nemusí podařit. Kauza Bašír je totiž jen vrcholkem ledovce.
V Africe je dlouho dodržováno nepsané pravidlo "Vrána vráně oči nevyklove", tzn. ať už vládce sousední země provádí cokoliv, nebývá za to svými protějšky volán k zodpovědnosti. Výjimek není mnoho a i ty vznikly kvůli netypickým okolnostem. Jednou z nich byla ugandsko-tanzanská válka v letech 1978 - 1979. Ugandský vládce Idi Amin si však svržení vykoledoval sám vojenským napadením sousední země, tanzanský prezident Julius Nyerere pak neměl mnoho jiných možností, než se nebezpečného souseda zbavit. Amina tehdy nezachránila ani libyjská, ani palestinská vojenská pomoc... Nicméně šlo o výjimku z pravidla, že afričtí vládci si nikdy "nejdou navzájem po krku". V této perspektivě je třeba vnímat i současný postoj afrických politiků k ICC. Skutečné uznání mezinárodního soudu by narušilo konsensus, který jim naprosto vyhovuje. Bašír má sice na rukou krev statisíců lidí, nicméně je součástí "klubu", který si nepřeje, aby mu z Haagu někdo mluvil do toho, jak vládnout.
I v dobách všeobecných sporů někdy existují instituce s relativně univerzální autoritou, byť omezenou. Tou byla například delfsko-thermopylská amfiktyonie během Peloponéské války. V jiných případech ovšem ani takové instituce nefungují.
Autorita institucí typu ICC je závislá na mezinárodních mocenských konstelacích - a ty momentálně vůbec nejsou příznivé. V krizi je i mnohem lépe etablovaná OSN. Klub afrických vládců, stejně jako ruská propaganda nebo revizionisté na Blízkém východě, ve vztahu k základům mezinárodního řádu uplatňují čistě účelový až nihilistický přístup. Postoji "Žádná pravidla přece neplatí" v nejmenším nevyhovuje agenda univerzalistických institucí jako Mezinárodní trestní soud.
Po rozpadu společné vlády s Hamasem bude mít Palestinská autonomie příležitost znovu promyslet, zda strategie spoléhající na Haagský tribunál je skutečně tím, co může její záležitosti podstatným způsobem pomoci.
Diskuse