Drama s Řeckem končí

14. 6. 2015

Řecku dochází čas na to, aby mohlo uniknout bankrotu a nucenému odchodu z jednotné evropské měny. Stojí zato si položit otázku, jak jsme se tam dostali. Euro mělo být politickým projektem - mělo pozvednout chudé evropské země na úroveň ostatních a tím k posílení politických vazeb mezi Aténami a Antwerpami, Madridem a Mnichovem. Připojit se k euru bývalo odznakem politické sofistikovanosti a hospodářského pokroku. Společný postoj měl pomoci evropské ekonomice jednat jako protiváha proti moci dolaru a hegemonii tržního kapitalismu amerického stylu, píše v neděli týdeník Observer.

Je důkazem toho, jak daleko eurozóna odešla od této mytologie zakladatelů, že sám Mezinárodní měnový fond, centrum hospodářského neoliberalismu, byl nucen občas jednat jako umírňující síla při vyjednávání o řecké situaci.

Byl to prý právě MMF, který naléhal na to, aby se vážně jednalo o možnosti odpisu řeckých dluhů, když to evropští vyjednavači odmítali.

Od roku 2010 mocné strany "jádra" Evropské unie, vedené Německem, donutily Řecko a další zachraňované země, aby spolkly obrovskou dávku neoliberální ortodoxie: hluboké škrty, deregulace trhů, důchodové reformy, likvidace odborářských práv. Soukromí věřitelé, mnoho z nich německé banky, kteří před krizí poskytli Řecku nekriticky obrovské množství peněz, dostali většinou své peníze zpět, zatímco zaměstnanci museli přijmout snížení mezd, zatímco se jejich vláda snaží splácet peníze svým věřitelům.

A po celou dobu se situace Řecka zhoršuje. Od prvního "záchranného balíčku" v květnu 2010 se řecká ekonomika zmenšila o neuvěřitelných 20 procent - to je hospodářský rozklad v takovém měřítku, jaké bylo nemyslitelné v rozvinuté ekonomice od Velké hospodářské deprese. A k tomuto úpadku došlo na příkaz a pod dohledem jeho partnerů v eurozóně. Nezaměstnanost v Řecku se zdvojnásobila, z 12 na 26 procent.

Jak se blíží bankrot, je nutno konstatovat, že ani jedna strana se nezachovala dobře. Alexis Tsipras a jeho ministr financí Janis Varoufakis strávili příliš mnoho času zaujímáním veřejných postojů a psaním štiplavých komentářů pro mezinárodní tisk (a rozhovory s Vladimírem Putinem), zatímco se měli podílet na usilovném vyjednávání o technických podrobnostech.

Německý ministr financí Wolfgang Schäuble měl občas, jak se zdálo, větší zájem o zpochybňování důvěryhodnosti Řeků než o snahu najít společnou řeč a dospět k dohodě.

Bylo by pochopitelné - i když hluboce riskantní - jestliže se Atény rozhodnout, že už to stačilo. Bez určitého odepsání řeckých dluhů nemůže být žádná dohoda finančně realizovatelná.

Ostrá devalvace, kdyby Řecko znovu přijalo drachmu, by alespoň vedla k oživení obchodu a turistického ruchu.

Ale i jestliže bude Řecko zachráněno před bankrotem a udrží si euro, kauza podporování solidarity mezi státy eurozóny je už dávno zapomenuta. Nebude překvapivé, jestliže občané Řecka - a časem i občané jiných ekonomik, které jsou v eurozóně pod tlakem - se rozhodnou, že se raději pokusí uspět v tvrdém světě globálních trhů bez eurozóny, sami.

Podrobnosti v angličtině ZDE

0
Vytisknout
5015

Diskuse

Obsah vydání | 15. 6. 2015