Konflikt jednadvacátého století bude uvnitř náboženství a civilizací, nikoliv mezi nimi

11. 6. 2015

Ve světě upadajících supervelmocí a sklerotických mezinárodních institucí, řady selhávajících států a hobbesovského chaosu občanských a kmenových válek se dostávají k moci náboženští extremisté, cituje britský konzervativní deník Daily Telegraph z nové knihy známého britského rabína Jonathana Sackse Not in God's Name: Confronting Religious Violence (Ne božím jménem: proti náboženskému násilí).

Je to úkol nejen islámu, ale i křesťanství a judaismu, pokračuje autor. Žádná z velkých náboženství nemohou sebevědomě říci: "Nikdy jsme neprolévali nevinnou lidskou krev." Jako židé, křesťané a muslimové si musíme začít dávat ty nejnepříjemnější otázky. Přeje si Abrahamův Bůh, aby jeho žáci v jeho věci zabíjeli? Vyžaduje lidské oběti? Raduje se ze svaté války? Přeje si, abychom nenáviděli své nepřátele a terorizovali nevěřící? Interpretujeme své posvátné texty správně? Co nám dnes sděluje Bůh?

Není nic náhodného, že se v dnešní době šíří radikální, zpolitizované náboženství. Vzniklo to v důsledku založení celého systému škol před půl stoletím, v nichž se začalo vyučovat, že milovat Boha znamená nenávidět jeho nepřátele.

Dnes se musejí židé, křesťané i muslimové spojit na obranu lidskosti, posvátnosti života, náboženské svobody a samotné boží cti. Skutečný konflikt jednadvacátého století nebude mezi civilizacemi a náboženstvími, ale uvnitř nich. Bude mezi těmi, kteří přijímají a kteří odmítají oddělení náboženství a moci. Ti, kdož si myslí, že mají politické problémy náboženské řešení, si namlouvají nesmysly a nechápou, kdo byl Abraham a o co usiloval. Zmatení mezi náboženstvím a politikou bylo něco, co Abraham a jeho dědicové odmítali.

Musíme věnovat stejné dlouhodobé plánování posilování náboženské svobody, jaké bylo použito pro šíření náboženského extremismu. Náboženský extremismus šíří západní petrodolary, dělají to ropu produkující země, které financovaly vznik škol prosazujících wahabistickou či salafistickou interpretaci islámu a na vedlejší kolej odsunují otevřenou, vznešenou, intelektuální a mystickou tendenci v islámu, která byla v minulosti zdrojem jeho velikosti.

Musíme obnovit absolutní hodnoty, které činí abrahamovský monoteismus humanizující silou, jíž byl ve svých nejlepších historických obdobích: posvátnost života, důstojnost jednotlivce, spojené imperativy spravedlnosti a soucitu, morální odpovědnost bohatých za chudé, přikázání milovat svého souseda a cizince, trvání na pokojném řešení konfliktů, zapomenutí křivd z minulosti a naslouchání opačným argumentům, budování budoucnosti, v níž budou všechny děti světa, bez ohledu na barvu kůže, víru a rasu, moci spolu koexistovat v míru a ve vznešenosti.

To jsou ideály, na nichž se židé, křesťané a muslimové dokáží shodnout a musejí otevřít svou náruč, aby přijali i příslušníky jiných věr i nevěřící.

Musíme také trvat na zásadě recipročního altruismu. Tak, jak se vy budete chovat k jiným, tak se budou oni chovat k vám. Jestliže požadujete respekt, musíte poskytovat respekt. Jestliže žádáte snášenlivost, musíte se chovat snášenlivě. Jestliže si přejete nebýt uráženi, musíte jednat tak, abyste sami neuráželi.

Nyní je načase pro židy, křesťany i muslimy, říci to, co neříkali v minulosti: Všichni jsme Abrahamovy děti. Z božího pohledu máme všichni velkou cenu. Jsme požehnaní. A abychom mohli být požehnaní, nikdo nesmí být proklet. Boží láska tak nefunguje. Dnes na nás, židy, křesťany a muslimy, apeluje Bůh, abychom se vzdali nenávisti a žili konečně jako bratři a sestry, věrni své víře a jako požehnání pro druhé lidi bez ohledu na jejich víru, oslavujíce Boží jméno tím, že budeme oslavovat jeho obraz, totiž lidstvo.

0
Vytisknout
3027

Diskuse

Obsah vydání | 15. 6. 2015