Zeman, nebo Dienstbier?

27. 12. 2012 / Václav Adam

Již brzy bychom měli poprvé v historii volit v přímé volbě prezidenta republiky. Všeobecně jsou prezentováni dva kandidáti jako kandidáti levice -- a to bývalý předseda ČSSD Miloš Zeman a oficiální kandidát ČSSD, senátor Jiří Dienstbier. Podle průzkumů veřejného mínění jsou největšími favority Jan Fischer a Miloš Zeman, na třetí místo se probojoval Jiří Dienstbier, je tedy asi jediným reálným kandidátem, který může narušit předpokládané finále Fischer -- Zeman. Jeví se mi to tak, že i média tlačí Fischera se Zemanem. Před levicovými voliči vyvstává otázka, koho v tzv. levicovém semifinále podpořit. Zemana, nebo Dienstbiera? (abstrahuji od toho, že řada levicových voličů může podpořit někoho dalšího, jde mi o srovnání dvou kandidátů, kteří sami sebe označují jako představitele politické levice, a to jsou Zeman a Dienstbier).

Pro Miloše Zemana bezesporu hovoří jeho bohaté politické i životní zkušenosti. Jako bývalý předseda vlády a člověk dlouhodobě se pohybující ve vrcholové politice je opravdu hustě popsaný list, má za sebou logicky řadu kroků, které můžeme považovat za úspěšné, méně úspěšné, třeba i nepovedené. Je to člověk, který musel vícekrát v životě prokázat osobní statečnost. Veřejně kritizoval minulý režim ještě za minulého režimu. Nikdy nebyl laciným antikomunistou. Odmítá diskriminovat KSČM a její voliče.

Jiří Dienstbier je nejmladším z kandidátů. Ve vrcholové politice mnoho zkušeností nemá. Na začátku 90. let byl poslancem federálního shromáždění, poslední rok a půl je senátorem a místopředsedou ČSSD. Přesto i on dokázal jít proti proudu. Ve federálním shromáždění hlasoval proti lustračnímu zákonu, na podzim 2010 se postavil proti vlastní straně po regionálních volbách v Praze, kdy odmítl jako lídr kandidátky jít do koalice s ODS. Upřednostnil zachování si tváře před funkcí v radě hlavního města, což bylo velmi příznivě hodnoceno voliči napříč politickým spektrem. Jiří Dienstbier se též odvážně vyslovil pro umožnění adopcí dětí i homosexuálním párům. Ani Dienstbier nechce diskriminovat KSČM a její voliče a nebojí se zažádat jako kandidát levice o její podporu. I to lze v antikomunistickém diskursu většiny českých médií považovat za statečný postoj.

Miloš Zeman je člověk, jehož rozbor by byl na několikahodinovou přednášku. V současné české politice je jen jedna tak kontroverzní osobnost jako on, a to Václav Klaus. Tito matadoři české politické scény mají mnoho společného. Například se rozešli se svými bývalými stranami. A jejich názory jako by někdy nezapadali do předpokládaného pravo-levého schématu. Ale věnujme se nyní Miloši Zemanovi. Na začátku 90. let vydal knihu Naše posttotalitní krize a její možná východiska, ve které zastává spíše středopravicové názory a vyjádřil názor, že kdyby žil v Německu, volil by FDP (což tehdy byla středopravicová strana liberálního střihu). Později se stal předsedou levicové sociální demokracie a zastával razantní levicový kurs, ostře se vymezující proti tehdejším vládám Václava Klause. Po volbách 1998 však uzavřel s Václavem Klausem tzv. opoziční smlouvu, což mnoho lidí považuje za zradu a nechutný kšeft. Nutno říci, že součástí dohody bylo rozdělení řady postů v různých státních orgánech právě mezi představitele ČSSD a ODS, aby se obě strany tzv. kontrolovaly. Objektivně je však třeba říci, že vzhledem k postoji tehdejšího předsedy Unie Svobody Jana Rumla nebylo pro sociální demokracii jiné reálné řešení než dohoda dvou nejsilnějších stran. Na úspěšnost Zemanovy vlády nechť si každý udělá názor sám, objektivně je nutno přiznat, že ministři rozuměli svým resortům, což vynikne především při srovnání se současnou vládou. Miloš Zeman kandidoval na prezidenta v roce 2003, ale nebyl zvolen, protože nezískal hlasy všech sociálních demokratů (hovoří se o 27 zrádcích). Myslím si, že to byla velká chyba a že Miloš Zeman se měl stát prezidentem. Nicméně neznám veškeré zákulisí a podrobnosti zevnitř sociální demokracie, tak se mohu mýlit. V každém případě oficiální kandidát sociální demokracie Jaroslav Bureš nemohl snad ani být míněn jako vážný kandidát na Hrad, proto nemohu souhlasit s výtkou Vladimíra Špidly, že to byli zemanovci, kdo zradil jako první tím, že nepodpořili kandidáta Bureše. ZDE

Poté, co Zeman nebyl zvolen prezidentem se stáhl na chalupu na Vysočině a napsal dvě knihy Jak jsem se mýlil v politice a Vzestup a pád české sociální demokracie, ve kterých tvrdě kritizoval některé funkcionáře ČSSD. Přičemž především v té druhé knize Miloš Zeman kritizuje českou sociální demokracii zleva. Například kritizoval zvyšování DPH a snižování přímých daní tehdejší koalicí ČSSD, KDU-ČSL a Unie Svobody. Cituji: "Program ČSSD pro volby v roce 2002 předpokládal explicitně zvýšení důrazu na přímé daně a snížení důrazu na daně nepřímé, tedy spotřební. Jakmile se však moci ujala Špidlova vláda, pak pod tlakem Unie svobody i vlastního pravicového křídla došlo k opaku. Přímé daně (tedy daně z příjmů právnických i fyzických osob) se snižovaly, zatímco nepřímé daně (zejména daň z přidané hodnoty) rostly. Bylo to opuštění myšlenky solidarity v praxi. Elegantní úvaha, že nepřímými daněmi zdaňujeme spotřebu, vázla na faktu, že daňové zatížení spotřeby nejvíce postihuje právě voliče sociální demokracie." Tato Zemanova úvaha má však vadu na kráse v tom, že i Zemanova vláda zvyšovala daně nepřímé a snižovala daně přímé a také v tom, že už jako představitel SPOZ se Zeman vyjádřil tak, že by výrazně zvýšil DPH. ZDE

Dále bych chtěl zmínit roli Miloše Zemana při ustavení Topolánkovy vlády. Jak víme, druhá Topolánkova vláda získala důvěru díky přeběhlíkům Melčákovi a Pohankovi. Vzpomínám si, že oba pánové tehdy získali morální podporu právě od Miloše Zemana, který se vyjádřil, že před velkou koalicí by upřednostnil toleranci vlády Mirka Topolánka. ZDE

Miloš Zeman se k tématu vyjádřil 7.1. 2007 v pořadu Otázky Václava Moravce, 19.1. 2007 získala druhá Topolánkova vláda důvěru. ZDE

Václav MORAVEC, moderátor

--------------------

Přeběhlíci bývají v české politice jazýčkem na vahách při vyrovnaném počtu vládních a opozičních poslanců, jinak ztrácejí zajímavost, půvab a, co je nejdůležitější, smysl. Miloši Zemane, vy jste si zažil přeběhlíky Wagnera a Teplíka, kteří podpořili rozpočet ODS a ČSSD, oni pak byli z ČSSD vyloučeni. Pokud by poslanci Melčák a Pohanka tolerovali druhou Topolánkovu vládu, vy osobně kdybyste byl předsedou ČSSD, vylučoval byste je?

Miloš ZEMAN, bývalý předseda vlády /ČSSD/

--------------------

Podívejte se, já bych především se snažil zjistit důvody, které je k tomu vedly. Protože pokud vím, tak oba dva prohlašují, že by si přáli, aby sociální demokracie byla v roli důstojné opozice a nikoliv v roli nedůstojné vlády. Něco jiného je hlasovat pro vládu a něco jiného je tolerovat vládu z pozice opozice.

Chápu, že Miloš Zeman si nepřál velkou koalici ODS -- ĆSSD, on však svým postojem morálně podpořil přeběhlíky Melčáka a Pohanku, kteří nám naservírovali vládu Topolánka, Kalouska a spol. Navíc se hovoří o roli blízkého Zemanova spolupracovníka Miroslava Šloufa při získání těchto přeběhlíků i o vazbě Šlouf -- Dalík.

Myslím si, že nejpozději od roku 2007 Miloš Zeman české sociální demokracii spíše škodí, než pomáhá. Konstruktivní kritika je věc dobrá a užitečná, v případě Miloše Zemana se však podle mého názoru jedná o osobní zášť až nenávist k některým představitelům ČSSD. Nebo promyšlený kalkul? Ve své knize Vzestup a pád české sociální demokracie Miloš Zeman kritizuje velmi ostře myšlenku církevních restitucí s tím, že církev už od dob Josefa II. žádný majetek nevlastnila. Když se však církevní restituce projednávaly ve druhé polovině roku 2012, kritizoval Zeman především ČSSD za její kampaň k tomuto tématu. ZDE

V jedné internetové diskusi se jeden pravicový volič vyjádřil, že bude volit Miloš Zemana, protože se těší, jak bude Zeman jako prezident peskovat Zaorálka a Sobotku. Inu některým voličům toho asi stačí ke spokojenosti málo, faktem je, že Miloš Zeman si lépe rozumí s Miroslavem Kalouskem, Karlem Schwarzenbergem či Mirkem Topolánkem než s mnohými představiteli ČSSD. ZDE

Nelze nevzpomenout na to, jak se Mirek Topolánek před volbami 2010 rozpovídal v hotelu Hilton, kdy jsme se mimo jiné dozvěděli, že Zemanův projekt je pokusem, jak oslabit socky (myšleno ČSSD). ZDE

Dne 7.8. 2012 proběhla prezidentská debata v Knihovně Václava Havla zaměřená především na otázky lidských práv. Miloš Zeman se v této debatě vyjádřil, že prezident by měl mít odvahu postavit se armádě nefachčenků s tím, že se dozvídá od podnikatelů, že nezaměstnaní si jen chodí pro razítka. To je výrok jako od Margaret Thatcherové a hluboké nepochopení problému nezaměstnanosti. To ostatní účastníci debaty Jan Fischer a především Jiří Dienstbier projevili mnohem větší pochopení pro situaci nezaměstnaných a sociálně vyloučených.

Zemanovy výroky z poslední doby jsou takové, jako by je pronášel představitel konzervativní pravice. Vzpomeňme na ostré odsouzení dvou miliard lidí hlásících se k islámu. Nemám sympatie k islámskému náboženství, ale říci, že islám je anticivilizace, mi přijde za hranou. Asi největší zlo v dějinách, holocaust, nerozpoutali muslimové, ale kulturně vyspělá země ve středu Evropy. Vzpomeňme na Zemanův názor, že by podpořil preventivní útok na Írán i na jednoznačnou podporu jedné straně (Izraeli) při konfliktu na Blízkém východě. V souvislosti s otázkou Íránu bych rád zmínil Scotta Rittera, který byl jedním z nejvýše postavených zbrojních inspektorů OSN v Iráku. Ritter byl jednou z mála veřejně činných osobností, které otevřeny popíraly zprávy Bushovy administrativy a hlavních amerických médií o iráckých zbraních hromadného ničení. Ukázalo se, že Ritter měl pravdu. A tento člověk ve své knize Cíl Írán z roku 2006 napsal, že po dlouhých diskusích s experty o problematice Íránu a jeho jaderného programu dospěl k názoru, že historie se v tomto případě opakuje.

Často se hovoří o vazbách Miloše Zemana na Rusko. Já ale vidím spíše vazby na jinou zemi. Vraťme se ještě k období, kdy Topolánkova vláda získala důvěru. Tehdy Miloše Zemana navštívil americký velvyslanec Graber. Což zajímavě komentoval článek, na který dávám odkaz. ZDE

Za zmínku určitě stojí postoj Miloše Zemana k tzv. řecké resp. dluhové krizi, kdy se názory Miloše Zemana jeví jako napravo od Angely Merkelové. ZDE

V době demonstrací proti Nečasově vládě Miloš Zeman příliš nepodpořil odbory. ZDE

Tyto postoje mi rozhodně nepřijdou jako levicové. Že by se Miloš Zeman názorově posunul od pravostředového liberála, přes sociálního demokrata, radikálního levicového sociálního demokrata až ke konzervativnímu thatcheristovi?

V další části svého textu se dostanu až na půdu konspiračních teorií, ale pokud chci rozebrat kandidáta Zemana, nemohu tuto část vynechat. Přiznávám, že jsem býval velkým příznivcem Miloše Zemana. Četl jsem tři jeho knihy, zúčastnil jsem se jeho přednášky, kterou v roce 2009 uspořádalo sdružení Přátelé Miloše Zemana. Ne všichni se mnou souhlasili. Vedl jsem polemiku s jedním starším sociálním demokratem, jenž mi přeposlal dopis, který on kdysi poslal Miloši Zemanovi a ve kterém vyjádřil své výhrady vůči jeho osobě a dnes mu dávám čím dál více za pravdu. Cituji části toho dopisu:

"Nikdy jsem Tě ani vzdáleně nepovažoval za sociálního demokrata. Na takového jsi byl mimo mnohé jiné především příliš málo disciplinovaný a příliš hodně elitářský. Do ČSSD jsi vstoupil za účelem splnit si své ambice. Ale nejen to. Přišel jsi tam na cizí pokyn a s jím zadaným posláním. Konkrétně Tě do sociální demokracie nasměrovali dva vysocí činitelé OH. Další vlivný příslušník OF, tehdy již čelný představitel ČSSD, Ti bezprostředně zajistil doslova raketovou kariéru ve straně nejstarší politické značky. Nebylo pak náhodou, že nakonec i on přešel do řad antipodů ČSSD.     

 V čele ČSSD jsi neudělal nic proto, aby z ní vznikla ideově, odborně a organizačně silná strana. Všechno úsilí jsi zaměřil na dosažení svých soukromých, až chorobných ambicí. Abys při tom splnil zadání svých skutečných přátel, nevytvořil jsi kupříkladu za celá léta systém vzdělávání funkcionářského aktivu, který Horák zahájil ihned, co přišel do funkce a dobře věděl proč. Stejně jako Ty jsi dobře věděl, proč to neděláš." ... "Mne neoklamou povrchnosti, šířené služebnými pisálky, o nichž si oba myslíme svoje. Ty jsi prostě splnil zadání, pro které si Tě vybrali mnohem mocnější a vědoucnější. Jako třeba si vybrali Falbra do čela odborů, které měl fakticky umrtvit zevnitř, aby se oni nemuseli špinit s nějakým revolucionářem v jejich čele. Nejsem si pouze jist, zda jsi o tom věděl, či ne. Pokud ne, tak by to jenom dokazovalo, že jsi nebyl nic víc, než individualistický intelektuál, kteří jsou lehce zneužitelní, pokud mají některé schopnosti a obrovské ambice. Ty jsi měl obojí. V mých očích zůstaneš kupříkladu, snad po Chruščovovi, nejlepším rétorem, jakého jsem poznal.     

 Ať jsi byl loutkou, či vědomým hráčem, svoji roli jsi hrál velmi dobře. A hlavně, cílové zadání jsi splnil perfektně. Listopadový převrat může být konečně bez vážného odporu dovršen."

Nevím přesně, o jaké roli či zadání autor dopisu píše. Nechť se však každý čtenář nad tím zkusí zamyslet. Mě napadá, že Miloš Zeman měl být tím, kdo dovede Českou republiku do NATO. K tomu bylo potřeba "vyluxovat" prostor na levici a to se mu povedlo a Zeman se tím vždy chlubil, že vytvořil z ČSSD hegemona na levici. Kde je dnes konec třeba straně Levý Blok? A přestože ČSSD slibovala uspořádat k otázce vstupu do NATO referendum, nestalo se tak a byla to právě sociálně-demokratická vláda, za níž jsme vstoupili do Severoatlantické aliance. Přemýšlejme dál. Zemanova vláda učinila některé kroky, které by se daly očekávat spíše od pravicových vlád. Mám na mysli především privatizaci bankovního sektoru. Někdo by zmínil i to, že sem byly ve velkém lákány zahraniční investoři. Obě věci v té době jistě naší ekonomice pomohly, ale samozřejmě, že z nich neplynou jen samá pozitiva.

V podobných souvislostech můžeme uvažovat i o Václavu Klausovi. Mnozí pravicoví komentátoři dodnes nechápou některé jeho postoje a kroky. Klaus údajně nikdy nebyl příznivcem členství České Republiky v NATO, ale ve svém názoru byl v ODS osamocen. Nikdy nebyl příznivcem evropské integrace. S Klausovou érou bývá spojován tzv. mafiánský kapitalismus (v pravicových kruzích se používá spíše pojem "bankovní socialismus"), kdy byly korupční vazby mezi managementem podniků a manažery nezprivatizovaných bank, díky jejichž úvěrům ty podniky přežívaly. Tedy zde byly rozdílné zájmy českého byznysu spojeného s Klausovou érou a byznysu zahraničního, resp. nadnárodního. Nebylo toto skutečnou příčinou tzv. sarajevského atentátu a nikoliv nějakých 7,5 milionu nevysvětlených sponzorských darů ODS? Později se však ze soupeřů Miloše Zemana a Václava Klause stali spojenci. Může za tím být jejich známost už z období před rokem 1989, vzájemný respekt vytvořený soupeřením v 90. letech, kdy oni dva byli těmi titány a museli čelit podobným problémům, útokům uvnitř svých stran i napadání od dalších hráčů, od novinářů apod. a možná další faktory. Každopádně Zeman podpořil na Hrad Klause a Klaus mu nyní tu podporu vrací. Fenoménem Klaus-Zeman se jistě budou zabývat historici a bylo by toho na několik článků.

Vrátím se k základní otázce, zda Zeman, nebo Dienstbier.

Vzhledem k výše uvedeným rozporům v názorech Miloše Zemana i některým podivnostem, co se týče jeho dlouhodobého působení na české politické scéně, podporuji v prezidentské volbě Jiřího Dienstbiera. Přijde mi v současnosti více čitelný. Na rozdíl od Zemana z něj čiší to, že je sociální demokrat. Považuji ho za moderního evropského politika. A přestože není tak zkušený, domnívám se, že by prezidentskou funkci zvládl a důstojně reprezentoval Českou republiku.

0
Vytisknout
7365

Diskuse

Obsah vydání | 31. 12. 2012