O začátcích a koncích

31. 12. 2012 / Boris Cvek

Michal Horáček právě zveřejnil na svém Facebooku hezkou baladu o tom, že "nakonec přijde začátek". Kdyby se to bralo v křesťanském smyslu, že na konci života či světa následuje něco nového, nebránil bych se tomu. Pozemský život je však lineární a má svůj začátek a konec.

Každý konec roku je blíže tomu konci. Ale i v rámci života se mnoho věcí, epoch, příběhů končí a člověk jaksi umírá... už třeba není to dítě, kterým býval. A vzpomínky nemají vždy úlohu připomenutí minulosti, nýbrž spíše zapomenutí na ni pod nějakým upraveným, lépe snesitelným obrazem. Dnes se mi zdá velmi výstižné, když Goethe ve své autobiografii mluví o sobě jako o "tom chlapci", dříve jsem tomu moc nerozuměl, a když jí dal podtitul Báseň i pravda. A tak jsem začal uvažovat pod vlivem balady Michala Horáčka o svém postoji k novoročním přáním. Nechci říci, že na konci roku má člověk truchlit nad tím, že je o rok blíže smrti a o rok dále minulosti, na niž postupně zapomíná. Chci říci, že místo petard a bujarého veselí nebo dokonce i uvažování o novém začátku (v rámci života má ale všechno svou kontinuitu a mnoho našich životních cest jaksi koření už v tom, co jsme zdědili po rodičích, do jakého prostředí jsme se narodili atd., čili ani narození není úplně nový začátek) dávám přednost tomu, věnovat přelom roku přemýšlení nad tím, co je důležité a co nikoli, kudy jít dále, aby ta cesta měla smysl, kudy naopak nejít, co člověk pochopil a uvědomil si za poslední rok a jak to všechno proměnit v něco smysluplného. A "hodně štěstí" přeji nezávisle na tom, zda je, nebo není, konec roku, "hodně štěstí" přeji těm, kteří to štěstí nejvíce potřebují, aby dostali aspoň šanci odlepit se ode dna. Zbytek už závisí hodně na uvážlivosti, odvaze, vytrvalosti a aktivitě každého z nás. Výhra v loterii štěstí se nedá srovnat s bohatstvím moudrosti a sebeúcty.

0
Vytisknout
3902

Diskuse

Obsah vydání | 2. 1. 2013