CENZURA V ČESKÝCH TELEVIZÍCH:

Málo místa pro básníky

31. 12. 2012 / Marek Adam

Tímto svým stručným textem reaguji na článek Jana Čulíka "Konec básníků v Čechách", jakož i na text "Komerční televize insolventní?", který napsal Pavel Táborský. Jde o to, že televizní stanice pravidelně vysílají Kleinovu pentalogii o Básnících, téměř vždy však s absencí čtvrtého dílu z roku 1993.

Proč se tomu tak děje? Jedná se snad o relikt cenzury, byť polistopadového dílu, v polistopadové době? Přitom právě díl s názvem Konec básníků v Čechách patří z celé pentalogie k nejlepším, a to hned z několika důvodů. Za prvé je čtvrtý díl nejméně schematický. Za druhé se v díle objevuje realistické zobrazení charakterových vlastností jednotlivých postav. Za třetí má film neuzavřený a nedefinovaný konec, jenž dovoluje posluchači vlastní volní interpretaci. A za čtvrté je podoba lásek hlavního hrdiny Štěpána Šafránka právě zde nejhlubší a nejvyzrálejší.

Může za to respekt hlavní postavy k morálním hodnotám slušnosti, pravdy či dobra? Čím to je, že tento film působí přinejmenším poněkud "disidentsky" vůči době, v níž se odehrává? Básník totiž právě v této části sám sebe odsunul do jakési "vnitřní emigrace".

Vždyť i pojetí krásy je zde zobrazeno jako hodnota, kterou autoři filmu staví do protikladu estetické recepce krásy spojené se smysly. Štěpán dává přednost morálnímu způsobu života, čímž sebe i svou lásku staví do otevřeného protikladu vůči diskursu doby. Z toho vyplývá, že Štěpán Šafránek staví krásu svých žen vedle idey pravdy, lásky a dobra.

Film pojmenovává negativní stránky (nadčasové) politické adaptability, demytizuje kult sametové revoluce a celkově vyznívá jako deziluze z nástupu nové doby.

Přispěly snad tyto aspekty k tomu, že právě čtvrtý díl básnické série byl neoficiálně pasován na novodobý "trezorový" film?!

Nebo básníkům naší akční, tržní a computerové doby náleží místo už jen ve "vnitřní emigraci"?

0
Vytisknout
4610

Diskuse

Obsah vydání | 3. 1. 2013