Chcete mě?

3. 1. 2013 / Lubomír Brožek

K nejfrekventovanějším floskulím vyprázdněného diskursu naší politické scény patří oslí můstek ve tvaru "umím si představit...", po němž obvykle následuje nějaká banalita, prezentovaná dotyčným státotvorcem, v žádném případě nic nepředstavitelného průměrně bystrým žáčkem obecné školy. Nemá tudíž smysl představivost politické reprezentace jakkoliv rozvádět. Hledat v ní něco osvěžujícího by bylo asi jako hledat v poušti fontánu a jenom opravdový naivka mohl očekávat, že prezidentská kampaň přinese změnu, překvapí - a když už nevytryskne svěží pramen, snad trochu zaperlí, či alespoň lehýnce zčeří mírně zatuchlou hladinu stojatých vod.

Taková kampaň totiž není za hubičku, zajisté na ni pilně pracují profesionální týmy, od mediálních analytiků, přes tvůrce sloganů, až po nejrůznější poradce a vizážisty. Pravda, jistým handicapem je, že odpadá casting, k dispozici je vždy jenom jeden model, v běžné reklamní branži prakticky nepoužitelný - a v některých případech už jenom vytvořit dojem, že se dotyčný nalézá v bdělém stavu je zatrachtilý oříšek, natož pak vykouzlit iluzi nějaké emoce, tedy pokud za emoci nebudeme považovat kopírování prezidentských gest zámořské provenience.

Čím se nás tedy rozhodli profesionálové ve službách prezidentských kandidátů překvapit? Stručně řečeno, ničím. Úzkostná snaha vyvarovat se ošidným svodům kreativity, a tedy možnosti taktické chyby, je zcela zřejmá, což se týká pojetí jak výtvarného, tak slovesného.

Miloš Zeman, za jehož zády se rýsuje obraz krajiny, do níž by se zatoužil odstěhovat možná kdosi ve stavu bytové nouze, ale za "zemský ráj to na pohled" ji může považovat leda masochista, nám lakonicky sděluje: "Zde domov můj".

Přemysl Sobotka pak, aby bylo zcela jasné, kde je jeho domov, rovnou použije v pozadí českou vlajku. Jeho poselství s kompozicí vcelku koresponduje, neboť nám jednak připomíná: "Přísahal jsem, že budu pomáhat, ne škodit". Zřejmě má potřebu zmínit svou lékařskou profesi i senátorskou praxi, neb v obou případech je přísaha nutná. A také ujišťuje: "Budu hájit naši státnost". Inu, je-li tomu tak, můžeme klidně spát, aniž bychom si kladli záludné otázky, před kým by případný prezident Sobotka naši státnost bránil a kam až by v její obraně byl ochoten zajít? A také, zda má na mysli týž stát jako Jiří Dienstbier, ujišťující: "Spravedlivý stát je možný". Inu, věří-li tomu, dobře -- hlavně neškodit!

Jan Fišer pak, na důkaz, že se neschovává, k čemuž ho nekompromisně nabádá jeho žena, jde na věc bez okolků: "Podpořte mou kandidaturu". A pro jistotu připojí: "Děkuji". Co dodat? Snad: Není zač. V každém případě je zde zajímavý motiv lipové snítky. Jen nevím, o jakou lípu se jedná. Napadá mne, že ta ze stromu v Jiráskově Lucerně to asi nebude. Že by snítka z loga České pojišťovny?

Karel Schwarzenberg nezklamal -- má perfektní ohoz a stojí o podporu slušných a čestných lidí. Znamená to snad, že slušní a čestní se poznají podle toho, že volili právě knížete? V každém případě tento kandidát ví, co volič potřebuje slyšet, a sice, že postrádá v české politice zdravý rozum. Takovou drobností, že sám je nepřehlédnutelnou součástí této české politiky, se zjevně zatěžovat nemíní. Konec konců slogan je to výstižný a našel celou řadu sympatizantů, které moderuje Zdeněk Svěrák (vždy správný muž - za všech okolností na správném místě) v poněkud cimrmanovském spotu, v němž se objeví i chlapeček s "legrační" poznámkou: "Prezident by neměl být žádnej jouda".

Avšak ať se prezidentští kandidáti tváří jak umí, ať jejich pozadí zdobí to či ono (zajímavé, že se nikdo neosmělil rovnou zvolit za pozadí Pražský hrad), ať si jejich slogany znějí jak chtějí, vždy je implicite přítomna táž otázka voličům: "Chcete mě?"

Otázka, která je, v lehce pozměněném tvaru "Adoptujete mě?" dominantou poněkud jiných billboardů, jež také zaplnily veřejný prostor a týkají se adopční kampaně pražské ZOO. Tyto slogany kandidátů adopce jsou, troufám si říci, výrazně kreativnější, což je zvláště patrné, vyskytnou-li se vedle sebe - a to se mnohdy, kouzlem nechtěného (anebo chtěného?) opravdu stává.

"Jsem Chřestýš Kostkovaný, zachřestím ti koledu", slibuje jeden ze sirotků a další připojí:

"Jsem Bažant Edwardsův, pochlub se mým peřím". A jiný sirotek: "Jsem Lama Vikuňa a žádná lama nechce být sama". A opět další kandidát adopce: "Jsem Ropucha Jihoafrická, hledám svého prince".

Anebo: "Jsem Orlosup Bradatý a chci kolem tebe kroužit..." A co víc: jmenovaný orlosup je prý chytrý jak opice a sousta si dokáže naporcovat vykutáleným způsobem.

Vida, že to jde -- udělat zajímavý a nápaditý billboard! Mimochodem, o finančních nákladech spojených s prezidentskou volbou toho mnoho nevím, ale roční adopce orlosupa přijde na 3000 korun.

0
Vytisknout
3554

Diskuse

Obsah vydání | 4. 1. 2013