Volba prezidenta může být důležitější, než si možná myslíme

31. 12. 2012 / Luděk Prokop

čas čtení 3 minuty

Tak nám to pan Marek Řezanka, jak už jsme mohli z jeho článků navyknout, opět pěkně vysvětlil. V daném případě to myslím doslovně a bez špetky ironie. Jeho články mě pokaždé zaujmou. Líbí se mi, přestože tu a tam, ojediněle, mám nad některou jeho dílčí úvahou otazník. Dlužno dodat otazník, nikoli vyložený nesouhlas.

Můj pocit, že to, koho zvolíme za presidenta, může být důležitější než bychom si sami mohli myslet, sílí.

Ano, pokud nebude přímá volba škálou všelijakých" šarád" zmařena. U nás, v politické současnosti nechutně zvrhlém dění, již můžeme počítat prakticky s čímkoli. Předpokládejme, že k volbám dojde tak, jak bylo stanoveno. V takovém případě budeme vystaveni nespočtu manipulací, řadě očekávaných i nečekaných událostí a nespočtu zdánlivě chaotických informací.

Marek Řezanka píše: "Bylo by čirou spekulací nyní vyvozovat, kdo se dostane do druhého kola prezidentské volby. Počkejme si, nespekulujme -- a neohlížejme se na předvolební výzkumy. Zvláště, když se nás osobně nikdo neptal. Volme podle svého nejlepšího vědomí a svědomí -- není totiž tak úplně pravda, že kdo bude naším prezidentem, je fuk." Ano. Pod tohle bylo by možné se podepsat.

Troufám si předpokládat, že značná většina z voličů bude skutečně volit podle svého nejlepšího vědomí a svědomí. Při vědomí získaném zásluhou politických praktik a praktik předváděných sdělovacími prostředky, při očekávání dezinformačního chaosu a manipulací i toho nejhrubšího zrna, nelze od spekulací ohledně postupu do druhého kola, mávnutím ruky, se oprostit. A to ani při tom nejlepším svědomí.

Mohu-li si dovolit představu, že volební pravidla stanovují možnost dát pro finálové volby dvou kandidátů na presidenta, po jednom hlasu pro dva finalisty, dovolil bych si ten přepych a nespekuloval bych ani vteřinu. Ba co více. Bez váhání bych dal jeden hlas Jiřímu Dienstbierovi a jeden hlas Táně Fischerové. Článek pana Řezanky bych si v takovém případě přečetl s uspokojením a bez otazníků.

Popustím-li uzdu fantasmagorickým přáním, do finále by postoupil Jiří Dientsbier a Táňa Fischerová. S čistým svědomím bych vhodil hlas pro Jiřího Dienstbiera. Přiznávám ale, že pod vlivem spekulace. Spekulace o tom, že jeho zvolením bude podstatně zvýšen jeho vliv na dění v ČSSD, která to potřebuje jako prase drbání. Tohle asi cítí mnoho příznivců této strany. Věřme, že i v budoucnu strany levicové, vzdor vlivu některých reprezentantů této strany.

Nicméně v případě zvolení Táni Fischerové bych nepociťoval žádnou trpkost v přesvědčení, že by jí to mohlo ve funkci presidenta slušet podstatně víc, než dalším kandidátům. Jmenovitě víc než Zemanovi, Roithové, Franzovi, Fischerovi, Schwarzenbergovi, Sobotkovi. A dokonce víc, než Bobošíkové. Zvláště pak při představě jejího vystoupení v pořadu "Uvolněte se prosím".

0
Vytisknout
14291

Diskuse

Obsah vydání | 2. 1. 2013