Buďme divokými zvířaty!
31. 1. 2025 / Beno Trávníček Brodský
Když vás v životě zajímá víc témat, občas přemýšlíte o společných jmenovatelích. Tedy, zda existuje nějaký axiom, který, pokud by se jím lidé alespoň trochu řídili, vyřeší synergicky mnoho různých věcí. Takovým fenoménem by mohl být nekonzum – zdravá skromnost – zkrátka opak marnotratnosti. Tak, jak to mají třeba divoká zvířata. Lev si neuloví další tři antilopy do zásoby, ani si je neuloví na kšeft, aby to dobře zobchodoval s tygrem odvedle. Uloví plus minus co sežere, případně co zbaští jeho smečka. To je samozřejmě trochu extrémní přirovnání, ale docela sedí.
Tuhle vlastnost by v dětech měli pěstovat jejich rodiče, ale protože ti často mohou být ve své hlavě opakem, garantem by měla být na základě jasných učebních textů základní škola.
„Šetření je cesta vpřed.“
„Šetření je in.“
„Šetřit musí všichni.“
„I bohatí.“
„I nejbohatší.“
„Nebo budou vyčleněni na okraj rozumné sociálně-environmentální společnosti.“
Podívejme se tímhle prizmatem na pár známých průšvihů:
Pomohlo by, kdyby lidé chtěli malá, úsporná, skromná auta – namísto překilovatovaných obludných SUV, která mají často jen na předvádění se před sousedem. Výrobci by se museli přizpůsobit. Bylo by to environmentálnější, sociálnější a morálnější než stávající pološílený stav evropského automobilového průmyslu.
Kdybychom trochu ochudili svoje panděra, tj. přestali se pravidelně přežírat, rázem bychom byli potravinově soběstačnější. Mohli bychom hospodařit v krajině více v souladu s přírodou – remízy, úvozy, tůně, větrolamy, meze, zarostlé nivy, skalky, stromořadí, pěkné soliterní dřeviny atp. Zkrátka přínos pro všechny!
Do třetice dobrého se můžeme podívat třeba na spotřebu energií. My nemáme doma ani myčku, ani sušičku. Myjeme v ruce, když se ve dřezu nashromáždí kupa nádobí, sušíme venku na šňůrách a dosušujeme na půdě, případně u kamen na žebříkové sušáku, který jsme si vyrobili ze dřeva. Nemáme ani druhou televizi v ložnici, ani superhypermrazák, ani přetopíno. Nevytápíme 20 ani 10 místností, ale klasický malý byteček v přízemí domečku. Sbíráme popadané větve při procházkách, aby bylo na přilepšenou při topení ve sporáku na dřevo, který máme uprostřed obýváku a tak platí když topíme – vaříme a když vaříme – topíme. Aspoň můžete z pohovky sledovat hrnec, jestli vám neutíká polívka.
To by byl skutečný Green Deal. Ne cokoli chcete, ale zeleně; ale jen rozumně a při tom zeleně. Všichni. Pokud součástí Green Dealu mají být třeba osobní elektromobily, které mají sto a více kilowat výkonu, není to Zelený úděl, ale doopravdy zelená prasárna. A to říkám zodpovědně jako skoro celoživotní ekolog.
Diskuse