Co bude s Gazou dál?
30. 1. 2025
Současné příměří je na vratké půdě, a i když vydrží, války mají následky, které trvají dlouho poté, co přestanou padat bomby.
Při jakékoli úvaze na téma „Co bude dál s Gazou?“ je třeba se vyrovnat se dvěma skutečnostmi. První je, že by bylo naivní a riskantní příliš věřit, že současné příměří vydrží. Druhou je, že nepochopení skutečné lidské oběti této války je nebezpečně necitlivé - je mnohem větší než desítky tisíc Palestinců, kteří byli zabiti a těžce zraněni izraelskými silami.
Přerušení izraelského bombardování Gazy je samozřejmě vítanou událostí. Poskytla Palestincům určitou úlevu, možnost truchlit a některým i šanci pokusit se vydat na sever, posoudit škody v rozbombardovaných čtvrtích a prohrabat se sutinami, aby našli těla pohřešovaných rodinných příslušníků. Přestávka také umožnila obrovský příliv potravin a pomoci do Gazy a převoz těžce zraněných Palestinců k ošetření do Egypta, píše na webu Commondreams James Zogby.
To byla dobrá zpráva o pauze. Špatnou zprávou je, že dohoda je slabá a nemá žádný vynucovací mechanismus. Původní plán, který před více než půl rokem nabídl bývalý americký prezident Joe Biden, zahrnoval tři fáze, přičemž znepřátelené strany od počátku souhlasily se všemi třemi.
Z izraelského tisku se dozvídáme, že izraelský premiér Benjamin Netanjahu ujišťuje své příznivce, že bude respektovat pouze první fázi a že bombardování obnoví, až skončí. Nestáhne izraelské síly z Gazy, ani neumožní palestinskou správu v Gaze, která by politicky propojila tuto oblast se Západním břehem.
Administrativa prezidentů Bidena a nyní Donalda Trumpa se rozhodla Netanjahuovy záměry ignorovat, aby se předvedla jako „úspěšná“.
Joe Biden izraelskému vůdci od počátku konfliktu poskytoval podporu a krytí. Od října 2023 až do odchodu z Bílého domu Biden a spol. podporoval Netanjahuovy cíle a dával mu volnou ruku. Přestože americký prezident trval na tom, že o příměří usilovně usiloval půl roku, existují jasné důkazy, že administrativa věděla, že Netanjahu na příměří nepřistoupí, a přesto nadále veřejně tvrdila, že Izrael příměří podporuje a že hlavní překážkou je Hamás. Šaráda pokračuje touto dohodou, protože i když Biden ví, že příměří má omezené trvání, využil „PR vítězství“ k ukončení svého funkčního období.
Pauza poskytla nastupujícímu prezidentovi Donaldu Trumpovi v podstatě totéž - první ukázku jeho schopnosti vyřešit problém, který pronásledoval jeho předchůdce. To, že příměří nebude trvat déle než několik měsíců, nevadí. Pro Trumpa, který je odjakživa showman, je důležitá momentální show: dobré focení a zvýšení sledovanosti. Nezáleží mu na tom, jestli příměří po čase nevydrží; většina lidí na něj do té doby zapomene.
Mělo by být jasné, že ani tato izraelská vláda či její případní nástupci, ani Trumpova administrativa či její případní nástupci nemají zájem na spravedlivém řešení konfliktu. A tak, i když pomineme otázku příměří, navzdory plánům na vytyčení cesty k míru počínaje prozatímní vládou v Gaze, se nezdá, že by se Izraelci k tomuto řešení skutečně přihlásili. Ani USA nebudou tlačit na Izrael, aby podnikl kroky potřebné k posunu míru kupředu.
Stejně znepokojující skutečností, která je důvodem k obavám, je, že války mají následky, které trvají dlouho poté, co přestanou padat bomby. Často jsou nepředvídatelné a mohou dřímat roky jako virus, než se projeví. Protože Izraelci ani jejich američtí pomahači nikdy nepochopili lidskost Palestinců, nedokážou si představit dlouhodobý dopad, který tato katastrofální válka má a bude mít na ty, kdo ji přežijí.
Počty jsou ohromující: 47 000 mrtvých, 116 000 zraněných, až 33 000 trvale postižených, odhadem 50 000 pohřešovaných a nezvěstných, 90 % obyvatel (téměř 1,9 milionu) nuceně přesídlených, z nichž většina je nyní bez domova, protože jejich předchozí bydliště byla zničena, a 34 000 dětí osiřelých bez přeživších rodinných příslušníků.
Dozvídáme se, že odklízení trosek a nevybuchlé munice v Gaze může trvat dvě desetiletí a pak ještě několik let potrvá obnova. Ale léčení válečných ran, které budou přeživší nadále sužovat, bude trvat mnohem déle. Vypínač může být otočen, aby skončily bomby, ale dopad této ničivé války si ale bude vybírat svou daň ještě více než další generaci. Bude se vyskytovat více typů psychických poruch, jako jsou trauma, úzkost, těžké deprese a internalizované násilí vedoucí k sebepoškozování nebo útočení na druhé.
Tuto bolest ještě umocní šok z pohledu na trosky toho, co bylo jejich domovy, a ruiny toho, co bylo jejich komunitami. Kam mají Palestinci během desetiletí, která budou potřebovat k vyklizení a obnově, jít? Není to tak, že by Izraelci pohlíželi na tyto přeživší své genocidní války se soucitem. Palestinci se oprávněně obávají, že pokud opustí to, co jim v Palestině zbylo , Izraelci jim nedovolí návrat. Ani USA, ani Izraelci nejsou připraveni zajistit této komunitě obětí poradenství a péči potřebnou k zahojení ran této války. Budoucnost je tedy nejistá, ale spíše pochmurná.
Celý článek v angličtině ZDE
Diskuse