Proč Trumpův příkaz ke zmrazení financování připomíná nejtemnější dny Watergate?
30. 1. 2025
Prezidentův krok otřásl Washingtonem způsobem, který pravděpodobně nemá obdoby od masakru sobotní noci v roce 1973, píše Robert Tait.
Pokus Donalda Trumpa o zmrazení bilionů dolarů z federálních fondů, který byl ve středu zrušen a který se zdál být panickým ústupem tváří v tvář rozzlobenému odporu, připomíná svým potenciálem vyvolat ústavní krizi nejtemnější dny Watergate.
Pondělní memorandum Úřadu Bílého domu pro správu a rozpočet (OMB), které nařizovalo „dočasné pozastavení“ rozsáhlé škály výdajových aktivit napříč americkou federální vládou, otřáslo oficiálním Washingtonem způsobem, který pravděpodobně neměl obdoby od masakru sobotní noci v roce 1973.
Richard Nixon vyvolal zběsilá obvinění z prezidentského převratu a útoku na právní stát, když se pokusil vyhodit Archibalda Coxe, zvláštního prokurátora jmenovaného k vyšetřování aféry Watergate, a poté se zbavil generálního prokurátora a jeho náměstka poté, co oba odmítli splnit jeho příkaz k provedení vyhazovu.
Podobně apokalyptická varování provázela i memorandum OMB, které následovalo po náporu radikálních exekutivních příkazů vracejícího se prezidenta, které již měly elektrizující účinek, včetně příkazu, který se pokoušel ukončit ústavou zaručené občanství a zároveň omilostnil asi 1 600 výtržníků odsouzených za povstání 6. ledna.
„Je to útok na ústavu a její hrubé porušení,“ řekl Rob Bonta, kalifornský generální prokurátor, jeden z koalice demokratických státních prokurátorů, kteří podali žalobu, aby zabránili tomu, aby zmrazení vstoupilo v platnost. Jamie Raskin, vedoucí demokrat v soudním výboru Sněmovny reprezentantů, to označil za „dechberoucí útok na americký lid, ústavu a právní stát“.
Avšak tam, kde Nixonův - kontraproduktivní a nakonec odsouzený - pokus o zastavení vyšetřování Watergate byl nepromyšlený a zrozený ze zoufalství, byl Trumpův útok na výdajové programy promyšlený a plánoval se několik měsíců.
Jeho autorem je Russ Vought, který vedl OMB v době Trumpova prvního prezidentství a byl na tento post znovu nominován. Vought, zakladatel pravicového thinktanku Centrum pro obnovu Ameriky, nechal vypracovat sérii politických dokumentů, v nichž v podstatě tvrdí, že prezident je oprávněn zabavovat prostředky schválené Kongresem na různé výdajové priority, i když zákony stanoví něco jiného.
Vought má na mušce zákon o kontrole zabavování finančních prostředků z roku 1974, který byl přijat několik týdnů před Nixonovou rezignací v reakci na agresivní praxi prezidenta zabavovat finanční prostředky přidělené Kongresem. Tento zákon od té doby platí a „zavádí postup zajišťující kontrolu Kongresu nad zabavováním finančních prostředků výkonnou mocí“. Voughtův thinktank jej však označil za „bezprecedentní a protiústavní“ a tvrdí, že na takovém zabavování není nic nelegitimního.
Článek na internetových stránkách centra označuje právo na zabavení „pouze za ústavní pravomoc prezidenta odmítnout utratit celou částku, kterou Kongres přidělil“.
Tuto argumentaci někteří ústavní vědci kategoricky popírají a tvrdí, že pokud by byla dovedena do konce, popřela by samotný účel Kongresu tím, že by přehlížela jeho výdajovou roli zakotvenou v ústavě USA.
Trumpovo rozhodnutí o konfiskaci prostředků vyvolalo „zásadní otázku“ o povaze vlády USA, napsal Steve Vladeck, profesor práva na Georgetownské univerzitě. „Pokud mohou prezidenti kdykoli a z jakéhokoli důvodu zabavit přidělené prostředky, pak nemá příliš velký smysl mít zákonodárný sbor.“
Samotná drzost Trumpova uchopení moci může mít za následek šokování demokratů z jejich zjevné dezorientace po inauguraci - stav mysli, který se zdál být zřejmý v pondělí, několik hodin před vznikem memoranda, kdy vysocí straničtí představitelé, včetně lídra senátní menšiny Chucka Schumera, vydali upřímné výzvy k nové administrativě, aby snížila „cenu vajec“.
Členstvo strany v Kongresu má nyní živější cíl. I kdyby se demokratům podařilo v průběžných volbách v roce 2026 znovu ovládnout Sněmovnu reprezentantů nebo Senát, vítězství by bylo prázdné, pokud by zvítězil tento Trumpův názor, protože by mohl jednoduše podkopat jakákoli rozhodnutí o výdajích tím, že by zadržel finanční prostředky.
Poté, co byla iniciativa Bílého domu dočasně zastavena rozhodnutím soudce amerického okresního soudu, se zdálo, že tato záležitost je určena pro Nejvyšší soud USA - shodou okolností právě tam nakonec vedlo Nixonovo podněcování masakru sobotní noci, což ho nakonec stálo funkci.
I když je u Nejvyššího soudu konzervativní většina v poměru šest ku třem, která loni Trumpovi přiznala rozsáhlou imunitu před trestním stíháním, generální prokurátoři jednotlivých států, kteří podali žádost o zablokování zavedení memoranda, vyjádřili přesvědčení, že jejich argumenty zvítězí, pokud se věc dostane před soud.
„Tito soudci složili přísahu, že budou dodržovat ústavu tohoto národa,“ řekl Matt Platkin, generální prokurátor New Jersey. „Jsem přesvědčen, že Nejvyšší soud - dokonce i tento Nejvyšší soud - uvidí tento případ takový, jaký je, což je nezákonný, neústavní a neamerický pokus poškodit lidi, aby získali politické body.“
Někteří komentátoři si nebyli tak jistí - odrážela se v tom skutečnost, že tři ze současných soudců soudu byli do funkce jmenováni během Trumpova prvního prezidentství, zatímco u jiných jsou známy sympatie k cílům jeho administrativy.
„Trumpova administrativa chce být kvůli tomuto žalována,“ napsal David Dayen v American Prospect.
Diskuse