Westminsterský whistleblower: jak se Sergej Cristo snažil odhalit spiknutí Kremlu proti Británii

19. 1. 2025

čas čtení 16 minut
 
Britský občan ruského původu a aktivista Konzervativní strany  Sergej Cristo bojoval za to, aby se britská tajná služba MI5 pochlapila a začala si všímat ruského vměšování do politiky, které nyní ohrožuje demokracii v Británii - a po celém světě, píše britská novinářka Carole Cadwalladr

V temných dnech jara 2022, kdy ruská vojska terorizovala město Buča a každý den přinášela nové šokující scény útěku Ukrajinců, jsem zavolala starému známému Sergeji Cristovi. Cristo je britský občan ruského původu. Narodil se v Rostově na Donu v jižním Rusku, ale do Británie se přestěhoval, když mu bylo devatenáct. Miluje královskou rodinu a je vášnivým aktivistou Konzervativní strany. Býval členem výboru dárcovského klubu mladých konzervativců, „a pak jsem se stal místopředsedou, znal jsem kabinet, znal jsem vůdce, všechny“.

Bavili jsme se o jiném Sergeji: Sergeji Nalobinovi, bývalém prvním politickém tajemníkovi na ruském velvyslanectví v Londýně. Cristo se domníval, že Nalobin je špion. Úspěšně infiltroval Konzervativní stranu. 

Nalobin byl průkopníkem v chápání internetu ruskou vládou, pořádal v Londýně akce, na nichž se setkával s blogery a politickými stratégy, učil se technikám a osvědčeným postupům. A bylo to právě ruské velvyslanectví v Londýně, které poprvé proměnilo svůj účet na Twitteru v trollingový stroj - používalo memy, lži a vtipy k podrývání pravdy, což je praxe, která je na internetu známá jako „shitposting“. Byla to technika, která byla toho jara velmi viditelná: ruské ministerstvo zahraničních věcí zveřejňovalo ze svého twitterového účtu fotografie bombardování nemocnice v Mariupolu s nápisem „FAKE“.

 

V roce 2012 se Cristo stal whistleblowerem. Spojil se s Lukem Hardingem z Guardianu a odhalil Nalobinovo zapojení do skupiny nazvané Konzervativní přátelé Ruska. Odhalili, že jde o vlivovou operaci podporovanou Kremlem. Byla to velká zpráva na titulní straně a skupina se s ostudou rozpadla. Ale po deseti letech byl Cristo rozrušený. Řekl mi, že za Hardingem šel až poté, co celou záležitost předal tajné službě MI5.

Co udělali?

„Nic. Měl jsem dvě schůzky, tu druhou ve vládní budově u Whitehallu.“ Byli tam dva důstojníci, řekl, jeden mladší, druhý starší. „Ten starší se ke mně choval velmi odtažitě, velmi nadřazeně, skoro jako by se mnou jednal jako s idiotem.“

Nepodařilo se mu přesvědčit úřady, aby jeho obvinění braly vážně.

„Tak jsem před dvěma lety napsal předsedovi [parlamentního] výboru pro zpravodajské služby a bezpečnost [ISC] Julianu Lewisovi, mému starému příteli - kdysi jsme spolu vedli kampaň - a on mi řekl, abych šel na policii. Tak jsem to šel nahlásit na policejní stanici Charing Cross.“

Cože?

„Julian říkal, že pokud si myslíte, že došlo k nějakému nekalému jednání ze strany bezpečnostních služeb, máte jít v první řadě na policii.“

Přišel jsi na policejní stanici Charing Cross a řekl jsi: „Chci nahlásit MI5, že nevyšetřuje podezřelého ruského špiona“?

„Ano. Řekl jsem: 'Můžeme si promluvit někde, kde nás nikdo nebude poslouchat? A policista řekl: 'Ne, tady je to v pořádku'. Tak jsem mu řekl, že se obávám o svou bezpečnost, protože jsem se obrátil na bezpečnostní služby se záležitostí týkající se ruského špiona a ony s tím nic neudělaly.“

Ukázal mi dopis, který poslal do ISC. Následoval celý řetězec dalších dopisů, včetně dopisů od tribunálu pro vyšetřovací pravomoci, soudního orgánu, který dohlíží na zpravodajské agentury. Cristo se totiž domníval, že má důkazy, které potvrzují to, co už odhalila sama ISC, když v červenci 2020 propukl skandál, který už měsíce duněl pod povrchem britské politiky.

Výbor konečně zveřejnil dva roky připravovanou zprávu o Rusku, která se týkala vměšování Kremlu do britské politiky. A na tiskové konferenci k jejímu uvedení poslanci výboru nedokázali potlačit svůj hněv. „Zpráva odhaluje, že nikdo v britské vládě nevěděl, zda Rusko zasahovalo do referenda o brexitu nebo se ho snažilo ovlivnit, protože to nechtěli vědět,“ řekl jeden z nich. „Rozhořčení není v tom, jestli došlo k vměšování,“ řekl další. „Rozhořčení je v tom, [že] nikdo nechtěl vědět, zda k vměšování došlo.“

Zpráva „byla nelítostná k tomu, kdo chrání britskou demokracii,“ uvedl deník New York Times. „Nechrání ji nikdo,“ uvedli autoři.

Ve skutečnosti měla být zpráva zveřejněna v říjnu 2019, před parlamentními volbami o měsíc později, volbami, které daly Borisi Johnsonovi mandát pro brexit, na který upnul svou pověst. Na poslední chvíli však došlo k zásahu, který zveřejnění zprávy zabránil. Úřad premiéra odmítl výboru udělit povolení zprávu zveřejnit. A kdo za tímto rozhodnutím stál? Boris Johnson.

A pak Boris  Johnson začal jednat ještě ostřeji. Poslanci výboru prohlásili, že Británie naléhavě potřebuje vyšetřování, aby pochopila, co se stalo, a ochránila tak Británii před budoucím zahraničním vměšováním: Johnson to opět odmítl a označil to za spiknutí „islingtonských intelektuálů“ s cílem zabránit brexitu.

Vzhledem k tomu, že stojíme na pokraji zcela nového světa národněbezpečnostních hrozeb nového světového řádu a Elon Musk se již vměšuje do britské politiky, nabízí se otázka: proč?

Řešíme to v investigativním podcastu, který jsme natočili, Sergej & Westminsterský špionážní kruh.

Je financován z crowdfundingu, vznikl za pomoci nezávislé producentky Ruth Abrahamsové a je posledním krokem v téměř pětiletém úsilí přimět vládu, aby zahájila toto vyšetřování. V roce 2020 jsem pomohl zorganizovat skupinu poslanců - včetně Caroline Lucasové a Chrise Bryanta -, kteří podali na vládu žalobu a požadovali toto vyšetřování.

S pomocí dvou právníků, kteří vedou kampaň, Tessy Gregoryové a Toma Shorta z advokátní kanceláře Leigh Day, se tento případ nyní dostává k Evropskému soudu pro lidská práva a napadá vládu podle článku 3 úmluvy, tedy práva na svobodné a spravedlivé volby. Případ byl označen jako „vlivný, případ s dopadem“, který má význam pro ostatní členské státy, a je urychleně projednáván.

Podcast, který byl spuštěn mezi Vánocemi a Novým rokem, nás ohromil tím, že se během 48 hodin od vydání dostal na první místo v žebříčku podcastů společnosti Apple. Nejvíce šokující však je, že Cristo narazil na ruského diplomata, který vypadal velmi podobně jako špion operující beztrestně v centru Westminsteru. A britské úřady to opět naprosto nezajímalo.

V padesátých letech minulého století skandalizovalo Británii odhalení o skupině britských špionů, kteří předávali informace Sovětskému svazu. Tehdy ti špioni nebyli součástí britského establishmentu, ale byl to právě britský establishment, na který Kreml útočil. A byla to operace stejně odvážná a ambiciózní. Rozdíl je možná v tom, že jim to tehdy prošlo.

Christův příběh začíná v létě 2011 telefonátem. Muž na druhém konci se představil a řekl, že právě přijel do hlavního města, aby nastoupil na místo diplomata na ruské ambasádě v politickém oddělení.

Promluvili si, a přestože byl Cristo nedůvěřivý - opustil Rusko v devatenácti letech a měl své vlastní důvody nedůvěřovat ruské vládě - souhlasil se schůzkou. „Zvědavost zvítězila,“ řekl. A domluvil si schůzku s ruským diplomatem v klubu Carlton. „Takže se objevil tenhle malý mužík, malý, tlustý, plešatý, s brýlemi. Vypadá trochu jako profesor a na hlavě má šapku, takový ten klobouk, co se mu sundávají uši.“

Cristo má podezření, že Nalobina upozornily jeho kontakty v Konzervativní straně. Očekával však seriózní rozhovor o politice, a tak ho prý zaskočilo, když se Nalobin zaměřil na to, co považoval za drby. „Bylo to samé tlachání. Jedna otázka se týkala vztahu mezi Borisem Johnsonem a Davidem Cameronem, který byl v té době premiérem, a on se mě v podstatě ptal, jestli mezi nimi panuje skutečná rivalita, nebo je to jen něco, co si vymyslel tisk.“

Vzhledem k tomu, jak se Cameronova a Johnsonova rivalita projevila v referendu o EU, si Cristo nyní myslí, že to byla vlastně docela chytrá otázka: chtěl pochopit jejich psychologii. Ale to, co následovalo, vyvolalo jeho pozornost.

„Rus řekl: 'Máme ruské firmy, které by rády finančně přispěly Konzervativní straně'. Věděl jsem, že je to nezákonné. To bylo pro mě vážné varování.“

Ve Spojeném království je nezákonné, aby zahraniční firmy  přispívaly penězi britským politickým stranám. Proto vyvolaly takový poplach náznaky, že   Elon Musk chce ultrapravicové straně Reform UK  darovat 100 milionů liber.

Cristo  je přítelem Olega Gordijevského, bývalého plukovníka KGB, který je nejvýše postaveným dvojitým agentem a přeběhlíkem moderní doby. Gordijevskij byl naverbován britskou rozvědkou a jeho útěk z Ruska - v kufru auta řízeného britským diplomatem a jeho ženou - je jedním z největších špionážních příběhů naší doby. Při tomto prvním setkání mu podle Crista dal Nalobin jasně najevo, že ví, že Cristo a Gordijevskij jsou přátelé. „Jak se daří Olegovi?“ zeptal se.

Byl to právě Gordijevskij, ke komu si Cristo chodil pro rady. Našel důkazy (později je potvrdil Harding a novináři z ruského listu The Insider), že Nalobinův otec Nikolaj byl stejně jako jeho bratr vysoce postavený činitel v KGB a poté v její nástupkyni FSB. Podle Gordijevského názoru byl Nalobin rovněž zpravodajským důstojníkem. Marina Litviněnková, vdova po Alexandru Litviněnkovi, bývalém agentovi FSB zavražděném na Putinův příkaz jaderným izotopem, je další z Cristových přátel. A ta si vzpomněla, že její manžel zmínil Nikolajovo jméno: pracovali spolu.

Když mi Cristo tento příběh vyprávěl poprvé, psal se listopad 2017. Zavolala jsem mu, protože mě zajímala fotografie, kterou jsem našla a na níž je Boris Johnson se Sergejem Nalobinem. A při opětovném čtení Hardingova článku jsem si všiml ještě něčeho. Na fotografii, která ho ilustrovala, byli členové Konzervativních přátel Ruska, kteří byli pozváni na plně hrazenou cestu do Moskvy, a tam mezi „mladými politickými vůdci“ - vybranými Nalobinem - byl někdo jiný, koho jsem poznala. Na červeném koberci uvnitř Dumy, ruského státního parlamentu, pózovala klíčová postava kampaně za brexit, kterou Johnson vedl: šéf organizace Vote Leave Matthew Elliott. Nic nenasvědčuje tomu, že by Elliott - nyní lord Elliott, protože byl Liz Trussovou povýšen do Horní sněmovny - udělal něco nekalého, pouze to, že se stal terčem nejpřátelštějšího ruského diplomata v Londýně, Sergeje Nalobina.

Článek, který jsem napsala, vyvolal zuřivou reakci z různých stran, včetně salvy dopisů z ruského velvyslanectví do Observeru.

Ruské velvyslanectví bylo nespokojené - velmi nespokojené - s tím, jak jsem v roce 2015 informovala o okolnostech Nalobinova odjezdu z Británie, což byla informace, která se ke mně dostala prostřednictvím Crista. „Ministerstvo vnitra odmítlo prodloužit víza čtyřem ruským diplomatům,   mezi nimi i Nalobinovi,“ napsala jsem. „Načasování nebylo náhodné: o týden dříve dospělo vyšetřování smrti Alexandra Litviněnka k závěru, že byl „pravděpodobně zavražděn na Putinův osobní příkaz“.

Korespondence pokračovala několik měsíců a zahrnovala i dopis velvyslance Alexandra Jakovenka, a nakonec byla na konec článku přidána dlouhá poznámka, že ministerstvo zahraničí potvrdilo, že Nalobin „nebyl vyhoštěn ze Spojeného království“ a že „pan Nalobin opustil Spojené království po vypršení platnosti své akreditace“, ale také poznamenalo, že ruské velvyslanectví se odmítlo vyjádřit, proč si   stěžovalo, a odmítlo cokoli „opravit“.

Proč ruská vláda tolik zuřila nad tím, co jste mi řekl, zeptala jsem se Crista. „Pouze jsem citoval RT [ruskou státní zpravodajskou organizaci]!“ řekl. „A citoval jsem vlastní tiskové prohlášení ruské vlády, podle kterého Nalobin opustil Británii poté, co mu britská vláda odmítla prodloužit 'vinětu' neboli diplomatické vízum. Byli rozzuření. Říkali, že to bylo porušení vídeňských úmluv.“

Spekuloval, že velvyslanectví možná něco pokazilo: že jeho prohlášení zmařilo Nalobinovy šance na získání dalšího zahraničního postu. O měsíc později jsme se dozvěděli, že Nalobin byl z Estonska vyhoštěn za „podkopávání jeho bezpečnosti“. Nyní je vysoko na ruském ministerstvu zahraničních věcí v Moskvě.

Nedávno jsem znovu četla e-maily z ruského velvyslanectví. „Myslíme si, že jde o učebnicový příklad špatné žurnalistiky, který vyvolává nemálo otázek ohledně pravé tváře autorky,“ stojí v prvním z nich.

Letos na podzim mě ty maily skutečně zarazily. Míra ohrožení ze strany Ruska se jen zvýšila. Existuje mnoho lidí, včetně mě, kteří se domnívají, že už jsme s Ruskem ve válce. Minulý měsíc Richard Moore, šéf MI6, řekl: „Za 37 let ve zpravodajské profesi jsem nikdy neviděl svět v tak nebezpečném stavu“. „Ohromně bezohledná“ kampaň ruských sabotáží, o níž se věří, že zahrnuje i přerušení podmořských internetových kabelů, je jen jednou ze znepokojivých nových taktik. Norsko vydalo svým občanům pokyny pro případ nouze, mezi něž patří mít s sebou natahovací rádio a zásobu pitné vody. Švédsko rozeslalo letáky do 5 milionů domácností.

Neplánovala jsem, že se podcast bude zabývat brexitem a některými lidmi, které jsem dříve zkoumala. Ale příběh se prostě dostal tam, kam se dostal. Prostudoval ho významný mediální právník. A našli jsme nějaké odpovědi. Nyní můžeme Nalobinovy aktivity v Londýně považovat za součást snahy Kremlu pochopit, zprovoznit a vyzbrojit blogosféru, nový alternativní mediální prostor, z něhož vzešel jeho nejmocnější a nejobávanější kritik Alexej Navalnyj.

Dokonce jsme se dozvěděli některé podrobnosti o tom, co je v cenzurované příloze zprávy o Rusku - a proč to mohlo Johnsona, muže, který je v centru všeho dění, vyděsit.

Nejvíce tu riskuje  Cristo. Až dosud se Kreml zaměřoval pouze na své vlastní občany na cizím území. Cristo se přesně z tohoto důvodu vzdal svého občanství poté, co britské bezpečnostní služby nezakročily, a do Ruska se už nikdy nevrátil.

V ohrožení jsme však my všichni, pokud tato vláda nepřijme opatření a nepřipraví se na to, o čem víme, že bude zahraniční vměšování takové síly a typu, jaké jsme dosud neviděli. „Zahraniční vměšování“ je to, čemu KGB říkala ‚aktivní opatření‘. A je to jeden z aspektů toho, co moderní armády chápou jako „hybridní válku“.

Zavolala jsem Cristovi, abych mu položila několik dalších otázek. Vytrvale se zabývá touto a mnoha dalšími záležitostmi, vede zdlouhavou korespondenci s volební komisí kvůli darům pro Carlton Club a dělá magisterskou práci o západních investicích do Putinova režimu. Ptám se ho, co si myslí o tom, že jsme jmenovali Sergeje Nalobina.

Jsme pod útokem. A my už nemůžeme nic předstírat. Lustry nám padají do polévky. Kreml likviduje podmořské kabely a nejlepší čas na vyšetřování byl před pěti lety. Druhá nejlepší doba je dnes. Následujte Cristův příklad: napište dopis, řekněte to svému poslanci, požadujte odpovědi. Nejsme v bezpečí. Toto je hybridní válka a my jsme v ní.

Zdroj v angličtině ZDE

1
Vytisknout
1373

Diskuse

Obsah vydání | 21. 1. 2025