Bylo by velmi smutné, kdyby se jedinou výraznou parlamentní silou v Česku, bojující za sociální spravedlnost, stala po volbách do sněmovny KSČM
19. 1. 2025 / Beno Trávníček Brodský
Je docela komické pozorovat, jak se různé chytré hlavy navážejí do Kateřiny Konečné resp. aktuálního politického uskupení Stačilo! Nenajdete u toho skoro žádnou zásadní věcnou polemiku. Třeba o tolik potřebné deoligarchizaci naší země nebo o vhodné míře přerozdělování prostředků od bohatství k chudobě, tedy o cestě k ekonomické; nikoli jen sametově politické; demokratizaci naší společnosti. Když dojdou mdlé argumentační „granáty“, přinášejí tito chytrolíni alespoň „plastickou trhavinu“ v podobě historie KSČ a sociální demokracie dvacátého století.
Mne trápí jiný problém – proč neslyšíme od naší stávající sociální demokracie (tedy od tradičního nositele sociálních řešení) oficiální vyjádření, že se tentokrát poučí z dějin a efektivním evolučním způsobem (který vždy brání potenciálně problematickým revolucím) se právě teď začne rasantně zastávat „chudých“ proti neúměrné síle „bohatých“. Tedy posun od pouhých řečí k politickým činům a posléze k praktické realizaci, protože veřejnost by rasantní politický přístup nepochybně ocenila ve volbách.
V dané chvíli by měla být součástí její snahy o tolik potřebný sociální společenský pokrok i přiměřená kooperace se Stačilo! Zejména diskuse o omezení vlivu oligarchů v Česku a přiměřeném „zdanění“ jejich majetku ve prospěch budování kvalitního sociálního státu. To by současně bylo i jakousi prověrkou Stačilo!, zda opravdu hodlá v duchu svých různých vyjádření významně pomáhat slabým na úkor silných. Tohle téma zatím u Stačilo! výrazně nevidíme. Chci věřit, že to není kvůli plánu případné povolební spolupráce s prostředím jakýchkoli oligarchů či kmotrů. Bylo by hezké, kdyby bylo tohle téma vneseno do tuzemské politiky právě ze strany celého vedení sociální demokracie. Paní Maláčová totiž zatím, alespoň navenek, působí ve svých pozitivních pro-zaměstnaneckých vyjádřeních poněkud osamoceně = slabě. Stále znovu se mi vrací slovní obraz zkušeného sociálního demokrata Vladimíra Špidly: „Je třeba více tíhy přenést na silná ramena“.
Když se podíváte do Forbesu na nejbohatší občany Česka (co se týká jejich celkového majetku) první je Renáta Kellnerová s rodinou a majetkem 386 miliard korun, druhý Daniel Křetínský 290 miliard, třetí Karel Komárek 214,6 miliard, čtvrtý Pavel Tykač 174 miliard, pátý Radovan Vítek 128,5 miliardy, šestý Michal Strnad 101 miliard, sedmý Andrej Babiš 79,1 miliard. Ale pozor - i u stého nejbohatšího občana Česka se stále ještě bavíme o majetku v řádu miliard korun! S největší pravděpodobností tak u nás máme stovky korunových miliardářů! Pak následují multimilionáři. Možná se tak opět bavíme o oněch za „totáče“ pověstných „horních desetitisících“.
Tohle je absolutní základ pro smysluplnou celospolečenskou předvolební debatu politických subjektů. Samozřejmě zahrnuje nejen přiměřené vypořádání se s těmi, které přímo častujeme pojmem oligarcha, ale i s různými tzv. kmotry politických stran a podobnými společensky škodlivými subjekty. Pokud nám zůstane současný stav veřejné ne-diskuse, určitě přinese více bodů paní Konečné a případně i pravicovým extrémistům, než komukoliv jinému v zatím skomírajícím levém křídle politického spektra. Je už nezbytné obrovské bohatství nashromážděné v Česku v několika málo soukromých rukách „demuskovat“ a rozhodnout, jak s ním naložit ve veřejném zájmu.
Čím více se budou blížit volby, tím zajímavější bude sledovat, zda profesionální novináři v mainstreamových médiích dokáží dostat do veřejného prostoru relevantní debatu na téma DEOLIGARCHIZACE a ODKMOTROVÁNÍ nejen naší politiky, ale zejména národního ekonomického systému.
Diskuse