Haaretz: „V Gaze nejsou žádní nevinní": Úvahy nad první fašistickou válkou, vedenou Izraelem

20. 1. 2025

V Izraeli povstal Kahaneho stát. Umožnila to zločinná bezpáteřnost Benjamina Netanjahua. Nebyly to jen neonacistické pravicové strany: Byla to především premiérova vlastní strana Likud, která vynesla kahanismus k moci.

I v předchozích válkách se Izrael dopouštěl ohavných činů. Někdy se je snažil popírat, tajit a lhát, někdy je dokonce přiznával a styděl se za ně. Tentokrát ne.

Tentokrát mluvčí IDF hrdě prezentuje rozsah ničení a zabíjení a ohání se jimi jako úspěchy, aby se zavděčil kahanistické pravici, která se stala hlavním proudem izraelské politiky.

Z Izraele se stal stát, který usiluje o zabíjení a ničení Arabů výhradně kvůli zabíjení a ničení Arabů. Dříve takový nebyl a rozhodně na to nebyl hrdý. To je hluboká změna, kterou budeme jen těžko napravovat. Je to předzvěst černé budoucnosti.

Když se Meir Kahane objevil, přinesl s sebou neonacistickou stranu izraelské výroby, která na Araby pohlížela přinejlepším jako na psy. Izrael se od něj tehdy šokovaně odvrátil. Vedle nestranickosti Likudu zde stále převládal étos Mapai „střílet a plakat“. Zachoval ho Menachem Begin a také první Netanjahuova vláda. Úpadek začal s druhou Netanjahuovou vládou a vyvrcholil za jeho současné vlády. Ze všech jeho zločinů je tento největší a neodpustitelný. V první etapě byl fašismus legitimizován a  je nyní prezentován jako něco zcela normálního.

Do politiky a médií pronikly hlasy, které nikdy předtím nebyly považovány za legitimní. Brzy se staly nejen legitimními, ale i hlasem izraelských mas a také vlády a armády. V rozhlase a televizi se začalo říkat: „V Gaze nejsou žádní nevinní“ a mluvilo se o (šťastném) právu a povinnosti zabíjet všechny se stejnou lehkostí, s jakou se diskutovalo o počasí.

Vysoce postavení reportéři odhalili názory, které kdysi tajili, když si uvědomili, že je to nejen přípustné, ale i pro ně výhodné. Od Amita Segala a Zviho Yehezkeliho až po Almoga Bokera se zrodili fašisté. Takový diskurs v Izraeli dříve prostě neexistoval a v žádné demokracii nemá místo. Mezitím byly umlčeny protiválečné hlasy, zakázán byl dokonce i soucit a lidskost. Ovládnutí veřejné konverzace bylo dokonáno.

Během dlouhých měsíců války se stal kahanismus dominantním hlasem Izraele a jeho armády. Mezi veliteli, kteří vzešli z prohnilé půdy osad, a jejich kolegy z „krásného“ Izraele už nebyl žádný rozdíl: Všichni dělali vše v duchu Kahaneho, bez výjimky a bez disentu. Potěšit Bezalela Smotricha a Itamara Ben-Gvira bylo cílem. Stačilo jim dát nekonečnou míru krve, po které toužili.

Dohoda o rukojmích byla odložena o několik měsíců, Gaza byla zcela zničena, celé oblasti byly vyčištěny od lidí a desítky tisíc lidí byly zabity, to vše proto, aby byl uspokojen duch Kahaneho a jeho pozemských zástupců ve vládě.