Britské listy plně závisejí na finančních příspěvcích čtenářů. Prosíme, přispějte. ➥

Případ Jan Palach: Foltýnova komunikační karta zkresluje historii

16. 1. 2025

čas čtení 4 minuty

Podobně jako je to s Mádlovým filmem Vlny, který ač údajně nesmírně populární, drsně zkresluje kulturně-politickou atmosféru roku 1967 a prezentuje ji téměř jako tvrdý stalinský útlak z padesátých let, přestože ta doba byla nesmírně liberální, viz tehdejší literatura a filmy, dochází také i k brutálnímu ideologickému zkreslování doby kolem úmrtí Jana Palacha. Zcela zkreslující je film Hořící keř Agneszky Hollandové, k němuž napsal scénář třicátník, který naprosto netuší, jaká byla tehdy situace, a stejně zkreslující je i výše uvedená Foltýnova vládní komunikační karta. Lidi, kteří tu dobu zažili, jako mě (poznamenává Jan Čulík) toto ideologické zkreslování nesmírně irituje.¨

Do háje, to jsme na tom opravdu už tak zoufale, že neumíme analyzovat nejen svou současnost, ale i svou moderní minulost? Přece ji musíme znát, máme-li být schopni smysluplně jednat!

Stručně řečeno: žádný útlak v době Palachova upálení nebyl. Lidi byli samozřejmě zdeprimovaní tím, že to vypadalo, že s Pražským jarem se už pokračovat nebude. Není pravda, že se nemohlo cestovat.

Moji rodiče jeli ještě v srpnu 1969 zcela volně na třítýdenní dovolenou do Itálie, žádné výjezdní doložky ještě neexistovaly. V listopadu 1968 se konala rozsáhlá studentská stávka proti sovětské okupaci. Pohřbu Jana Palacha se zúčastnil asi milion lidí. Všechno to bylo v televizi. V ní vystoupil i básník Jaroslav Seifert a zapřísahal mladé lidi, že sice situace je špatná, ale ať nepáchají sebevraždu.

Normalizátorům a okupantům se nepodařilo zavést normalizační režim dřív než na jaře 1970.

Tuto zkušenost má každý, kdo to zažil, viz mail od pana Křepelky:

Vážený pane redaktore,

protože vím, že jste sám intenzívně prožíval léta 1968–1969 (já jsem v 19 letech maturoval v roce 1968 na Střední průmyslové škole jaderné techniky v Praze a poté studoval na Fakultě jaderné a fyzikálně inženýrské, takže moje osobní zkušenosti mohou být podobné Vašim) a o oběti Jana Palacha se tehdy velmi diskutovalo, přikládám pro zajímavost tzv. komunikační kartu z dílny plukovníka Otakara Foltýna, kterou zřejmě již také máte. Podle mého názoru jsou informace v ní uváděné záměrně zkreslené. Moje paměť mi říká, že:

Jan Palach se neobětoval na protest proti potlačování svobody a zavedení cenzury (někteří "novináři" často dokonce aktivisticky tvrdí, že na protest proti komunistickému režimu), ale především kvůli slábnoucí aktivitě lidí, chtěl tedy svým činem vyburcovat lidi k obnově protestů proti okupaci. Také požadoval, aby nebyl šířen deník vydávaný okupanty a chtěl vyvolat generální stávku. Normalizace začala sice oficiálně brzy po okupaci, formálně byla obnovena cenzura, ale ke skutečné aplikaci cenzury došlo až tehdy, když Gustav Husák nahradil Alexandra Dubčeka ve funkci prvního tajemníka KSČ v dubnu 1969. Názorně je tato prudká změna mediálního narativu zřetelná z filmových týdeníků, kdy do května 1969 se v nich například stále objevují dotazy redaktorů na pražské jaro, jakoby lidé stále doufali, že Dubčekův "socialismus s lidskou tváří" bude pokračovat dále.

Není také pravda, že v době Palachova zoufalého činu lidé nemohli cestovat, ve skutečnosti mohli cestovat bez problémů i o prázdninách 1969 a výjezdní doložka byla znovu zavedena až v roce 1970.

Proto považuji tvrzení, že v době Palachova činu "kdy byla cenzura běžnou praxí, kdy StB sledovala a perzekuovala nepohodlné občany a kdy za vyslovení nesouhlasu s režimem hrozilo vězení či ztráta zaměstnání" za lživé nebo alespoň za úmyslně zkreslené. Není také zcela pravda jednoznačné tvrzení, že za totalitního režimu "regály byly prázdné", i když nebyly vždycky k dostání běžné věci, ani není pravda, že docházelo k systematickému potlačování základních lidských práv a svobod. V době Palachovy smrti však nic, co plukovník Foltýn tvrdí, neplatilo, takže bych jeho kartu poslancům považoval za zneužití památky Jana Palacha. Moje osobní zkušenosti napovídají, že jsou mé názory na československou historii v období normalizace v souladu se zkoumáním prezentovaným historičkou Muriel Blaive.

Srdečně zdraví
Jaromír Křepelka

Česká politická scéna