Je homosexualita u savců užitečná pro evoluci?
5. 10. 2023 / Fabiano Golgo
čas čtení
6 minut
Vědci zdokumentovali homosexuální chování u přibližně 1
500 druhů ze všech řádů živočišné říše, od hmyzu po primáty,
včetně pavouků, delfínů a hlístic. Tato univerzálnost mohla
Charlese Darwina zmást. Imperial College London studoval
sexuální praktiky samců skupiny 236 opic rodu rhesus na
ostrově Cayo Santiago v Portoriku. Výsledky ukázaly, že
homosexualita je běžnou vlastností primátů a že nesnižuje
jejich reprodukci. V průběhu studie tým zjistil, že 72 %
samců se dopouštělo homosexuálních aktů, zatímco případy
mezi jedinci různého pohlaví se omezily na 46 %. Podle vědců
tento typ chování souvisí s tím, co nazývají "koaličními
vazbami".
Výzkum také konstatoval, že homosexualita mezi opicemi je
nezávislá a možnost reprodukce se samicí se po vztahu dvou
samců nevylučuje. Dalším zkoumaným bodem byla souvislost
mezi homosexualitou a genetikou. Od roku 1956 byl každému
zvířeti na ostrově Cayo Santiago odebrán vzorek krve, což
umožnilo vytvořit rodokmen. Přibližně 6,4 % variability
sexuálního chování je způsobeno geny. Jedná se o první důkaz
genetického základu tohoto chování u jiných primátů než u
člověka.
Sexuální vztahy s příslušníky stejného druhu stejného
pohlaví jsou totiž považovány za darwinovský paradox: z
hlediska evoluční teorie představují náklady na biologickou
efektivitu jedince, protože nemají žádný přímý vliv na
konečný cíl, tedy zachování druhu. Tyto nové poznatky vedou
k zásadní otázce, která by mohla zlomit i rétoriku krajní
pravice a konzervatismu, která je založena na falešné
potřebě společnosti mít pouze heterosexuální model rodiny,
nemá-li lidstvo zaniknout. Nesmysl.
Mohou však existovat další nepřímé účinky, které nejen
vysvětlují přežití homosexuality, ale také dávají
neheterosexualitou významnou roli v evoluci většiny živých
bytostí. Naznačuje to vědecká studie, která ukazuje, jak je
homosexuální chování u savců sice menšinové, ale častější u
sociálnějších druhů.
Některé teorie o tom, proč mají zvířata sex s jinými
jedinci stejného pohlaví, připomínají ty, které se donedávna
zastávaly pro vysvětlení lidské homosexuality.
Výzkum provedený španělskými vědci a zveřejněný ve
vědeckém časopise Nature Communications přinesl přehled
toho, co věda ví o homosexualitě savců. Jejich výsledky
ukazují, že z více než 4 300 druhů živočichů třídy Mammalia
neboli savci bylo homosexuální chování zdokumentováno u 261
(4 %). Škála tohoto chování je velmi široká: od kopulace
přes stálého partnera stejného pohlaví až po genitální
kontakt nebo prosté dvoření.
Procento se zvyšuje s rostoucí taxonomií (způsobem, jakým
biologové uspořádávají strom života). Nad druhem se tedy v
polovině čeledí savců vyskytují homosexuální vztahy, přičemž
na další stupnici, řádové, se toto číslo zvyšuje na 63 %.
Zjistili také, že mezi pohlavími nejsou žádné velké rozdíly:
samci mají sex se samci u 199 druhů, zatímco samice mají sex
mezi sebou u 163 druhů.
V rámci tohoto stromu života je homosexuální chování v
některých jeho větvích častější než v jiných. Řády, kde je
nejčastější, jsou šelmy, kopytníci, vačnatci, jako jsou
klokani a valaši, hlodavci a především primáti. Jen poslední
řád, řád lidí, zahrnuje 51 druhů, u nichž je homosexualita
poměrně běžná.
Práce jde nad rámec kvantifikace homosexuálního chování a
snaží se zjistit, zda nějakým způsobem přispívá k evolučnímu
pokroku a není evoluční absurditou. Za tímto účelem se vědci
opírali o fylogenetický přístup, který využívá stop, které
evoluce zanechala u všech druhů, ke studiu toho, jak a kdy
určité chování vzniklo.
Autoři ve své analýze zjistili, že homosexualita vznikla
nezávisle na sobě v různých liniích. Zjistili, že
homosexuální chování není mezi různými druhy rozloženo
náhodně. To znamená, že se toto chování objevuje soustředěně
ve skupinách evolučně příbuzných druhů, například u několika
druhů hlodavců nebo u několika druhů kopytníků či u mnoha
primátů.
Díky tomuto nenáhodnému rozložení a fylogenetickému
přístupu mohli vědci prozkoumat dvě hypotézy o přežití
homosexuality zvířat. Na jedné straně chtěli zjistit, zda
toto chování plní nějakou sociální funkci. Na druhé straně
zkoumali její vztah k agresi mezi dospělými jedinci, tzv.
adulticidě.
Jejich výsledky popírají, že by se jednalo o darwinovský
paradox. Studie tedy zjistila významnou souvislost mezi
výskytem sexuálního chování mezi jedinci stejného pohlaví a
vytvářením a udržováním sociálních vazeb. U sociálních druhů
se tedy tyto typy interakcí projevují s největší
pravděpodobností.
V některých případech, jako například u opic rhesus v
Portoriku, mají samci mezi sebou více sexuálních vztahů než
se samicemi a činí tak za účelem posílení svých koalic.
Význam zjištění, že homosexualita existuje a je rozšířená
mezi zvířaty, spočívá v tom, že ukazuje, že 1) je součástí
přírody, 2) není způsobena kulturními nebo výchovnými vlivy.
Pokud není kulturní, pak je přirozená. Pokud je přirozená,
má pro naši existenci nějakou funkci. A pokud ano, pak jsou
předsudky proti našim zájmům jako živých bytostí.
Když ukážeme, že mezi zvířaty, včetně těch, která jsou
nám svou přirozeností nejbližší, je homosexualita běžná,
možná se nám podaří přesvědčit některé popírače, že jejich
odmítání je marné a nemůže mít úspěch. Homosexualita bude
existovat vždy, jako existovala vždy v každé epoše naší
existence a jako existuje i tam, kde o ní lidé nikdy
neslyšeli nebo jsou za ni přísně trestáni.
Homosexualita má svou funkci. Je nezbytným nástrojem pro
přežití druhu. Homosexuálové hrají v architektuře života
důležitou roli.
5866
Diskuse