Ke chvále "patnáctiminutového města": prozaické plánovací teorie, která děsí konspirační teoretiky

17. 2. 2023

V britském parlamentu spustil minulý týden  konzervativní poslanec za volební obvod Don Valley v jižním  Yorkshiru Nick Fletcher odvážnou tirádu proti konceptu pohodlných, pěších čtvrtí. "Mohl by si předseda sněmovny vyhradit čas na debatu o mezinárodním socialistickém konceptu takzvaných patnáctiminutových měst a dvacetiminutových čtvrtí?" zeptal se zlověstným tónem. "Sheffield už je na této cestě a já nechci, aby Doncaster, který má také socialistickou radu vedenou labouristy, udělal totéž."

Není to poprvé, co se internetová konspirační teorie dostala do sněmovny, ale možná je to jedna z nejsurreálnějších. Zjednodušeně řečeno, princip patnáctiminutového města předpokládá, že byste měli mít své každodenní potřeby - práci, jídlo, zdravotní péči, vzdělání, kulturu a volný čas - v dosahu 15 minut chůze nebo jízdy na kole od místa, kde bydlíte. Zní to docela příjemně, ale v myslích libertariánských fanatiků to představuje bezprecedentní útok na osobní svobody.

"Hrůzostrašní byrokraté z místních úřadů by rádi viděli, jak se celá vaše existence smrskne na dobu čtvrt hodiny," varoval minulý týden rozzuřený moderátor v pořadu ultrapravicové televize  GB News, jako by popisoval dějovou linii z Orwellova románu 1984. Naznačil, že patnáctiminutové město je "dystopický plán", který předznamenává "kulturu sledování, kterou by nám mohl závidět i Pchjongjang".

Nikdy předtím nebyla všední teorie urbanismu takovým hromosvodem rozhořčení. Je to jako naznačovat, že veřejné parky jsou součástí zlověstného spiknutí uctívačů rostlin, kteří chtějí zbourat naše domovy a nahradit je trávou. Nebo že veřejná doprava je dílem satanistické autobusové sekty. Některá internetová fóra tvrdí, že patnáctiminutové město představuje první krok k nevyhnutelné diktatuře, v níž obyvatelé nebudou smět opustit předepsané oblasti. Nevidí v tom cestu k nízkoprůjezdné a nízkouhlíkové budoucnosti, ale začátek šikmé plochy, na níž se žije ve vězení pod širým nebem.

Jak vykřikl jeden rozzuřený TikToker: "Budete si muset zažádat o zasrané povolení, abyste mohli opustit svou zónu!"

Existuje spousta dobrých důvodů, proč rozbírat roztomilou logiku patnáctiminutového města - mohlo by to ve skutečnosti vést k další sociální segregaci? Zůstali by bohatí obyvatelé a jejich peníze v prosperujících enklávách? Kdo jim bude poskytovat služby a kde budou tito lidé bydlet? - ale hrozba omezení našich práv prostřednictvím cestovních povolení mezi ně skutečně nepatří.

Hrnec konspiračních teorií dostal v prosinci mocně zabrat, když se do něj rozhodl zapojit kanadský pravicový bojovník za kulturu Jordan Peterson. "Myšlenka, že čtvrti by měly být průchozí, je krásná," napsal na Twitteru v příspěvku, který od té doby nasbíral 7,5 milionu zhlédnutí. "Myšlenka, že idiotští tyranští byrokraté budou mít právo rozhodovat o tom, kam 'smíte' jezdit autem, je snad nejhorší myslitelnou perverzí této myšlenky," pokračoval, "a nenechte se mýlit, je to součást dobře zdokumentovaného plánu." Peterson citoval tweet, na němž se objevil výmluvný hashtag #GreatReset, odkazující na plán Světového ekonomického fóra na oživení ekonomiky po pandemii - v podivných zákoutích internetu hojně používaný jako synonymum pro tajné globální spiknutí, které nás chce připravit o naše svobody. Osa Velkého resetu, která je zaměřená proti očkování, podporuje brexit, popírá klimatickou změnu a nenávidí patnáctiminutové město, je silná.

Odkud se tedy vzal ten strach? Mnozí britští zastánci konspiračních teorií zdůrazňují, že tyto "nebritské" myšlenky městské pěší dopravy pocházejí z Francie, takže je to jasné: je jim nutno z principu nedůvěřovat. A co hůř, poukazují na to, že za touto ideologií stojí vousatý kolumbijský vědec s radikálními kořeny. Tyto myšlenky se objevovaly již od dvacátých let minulého století, ale bonmot o patnáctiminutovém městě vymyslel Carlos Moreno, vážený profesor na pařížské univerzitě Panthéon-Sorbonne, který byl kdysi v sedmdesátých letech členem levicové partyzánské skupiny. A teď jde konfiskovat vaše auta.

"Jejich lži jsou obrovské," řekl Moreno v nedávném rozhovoru , když popisoval některá tvrzení svých kritiků. "Budete zamčeni ve své čtvrti; kamery budou signalizovat, kdo může vyjít ven; pokud vaše matka žije v jiné čtvrti, budete muset žádat o povolení ji navštívit a tak dále." A dodal, že "někdy zveřejňují obrázky koncentračních táborů".

Moreno poprvé propagoval svůj koncept la ville du quart d'heure v roce 2016, ale mezinárodní pozornost si získal, když jej přijala starostka Paříže Anne Hidalgová v rámci své kampaně za znovuzvolení v roce 2020. Slíbila, že uzavře silnice a promění je ve veřejná prostranství, vysadí více stromů a ze škol udělá "hlavní města čtvrti", která budou večer a o víkendech otevřená všem pro sport a rekreaci.
 
Pandemie se ukázala být silnou zkouškou toho, jak by 15minutové město mohlo fungovat v praxi, a vedla k tomu, že se za tuto věc postavily orgány jako UN Habitat, Světové ekonomické fórum, Globální klimatická síť měst C40 a Federace sjednocených místních samospráv - což také pomohlo posílit nezřízené fantazie, že to vše je součástí velkého globálního plánu totalitního útlaku.

Nedávno se tyto zásady prosadily ve Velké Británii, kde o myšlence patnáctiminutového města uvažují zastupitelstva Oxfordu, Birminghamu, Bristolu, Canterbury a Sheffieldu. To vyvolává rozhořčení těch, kteří už nemají co jiného na práci. "Přicházejí zákazy kvůli změně klimatu," napsal na Twitteru Nigel Farage v reakci na neškodný plán Canterbury na filtrování dopravy, zatímco plány Oxfordu vyvolaly podobné vlny nedůvěřivého vzteku.